Usnesení Senátu USA
|
|
ČEČENŠTÍ "DUCHOVÉ" STRAŠÍ RUSY Ruská propagandistická kampaň dostává povážlivé trhliny, neboť čečenští povstalečtí vůdci, kteří měli být údajně zabiti, nyní "vstávají z hrobů". Ruslan Izajev, nezávislý čečenský novinář, pravidelný spolupracovník IWPR Moskva si je dobře vědoma toho, že soudržnost čečenských povstaleckých skupin závisí do značné míry na osobním charizmatu jednotlivých velitelů, proto také od počátku konfliktu usiluje o jejich likvidaci. A když už se jí nedaří zbavit se těchto nepohodlných osob přímo, odepisuje je alespoň na papíře v důvěře, že tímto způsobem podlomí odhodlání čečenských bojovníků. Problém však nastává v okamžiku, kdy se některý ze "zabitých čečenských velitelů" někde objeví - živý a zdravý, a tak připomene ruským generálům, že jejich přání jsou až příliš často otcem myšlenky. Čečenského víceprezidenta Vachu Arsanova prohlásila federální tisková agentura za mrtvého 1. února. O týden později přišel do čečenské televizní stanice Kavkaz a uvedl: "Zprávy o mé smrti jsou přece jen poněkud přehnané." Ruslan Gelajev, který se na oficiálním seznamu zabitých ocitl po pádu Grozného, se 2. února objevil v Rusy obležené vesnici Katyr-Jurt. Aslanbek Ismailov, který vedl obranu Grozného, "vstal z mrtvých" 7. února, kdy se společně s jinými polními veliteli zúčastnil výměny ruského novináře Svobodné Evropy Andreje Babického za dva ruské zajatce. Ismailovův příchod byl pro všechny opravdovým překvapením mimo jiné proto, že i čečenské zdroje původně potvrdily jeho smrt v Alchan-Kale. Vlastně teprve po masakru v Alchan-Kale dne 21. ledna začali Rusové počítat mrtvé. Podle jejich odhadu zahynulo na minovém poli u vesnice při pokusu probít se z Grozného do hor kolem 2000 rebelů. Čečenské vrchní velení nečekaně potvrdilo, že u Alchan-Kaly zahynuli také tři povstalečtí vůdcové: starosta Grozného Leči Dudajev, Aslanbek Ismailov a Chunkar-Paša Israpilov. Ruská média ještě doplnila, že známý polní velitel Šamil Basajev přišel při ústupu o obě nohy a pravé oko.Na základě těchto informací prohlásil vrchní velitel federálních vojsk v Čečensku, generál Viktor Kazancev, že čečenské vrchní velení bylo prakticky zcela zničeno, neboť většina jeho členů byla buďto zabita nebo se nachází v ruském zajetí. Kazancev odmítl výslovně uvést jména zajatců, pravděpodobně se však jedná o čečenského ministra zdravotnictví Umara Chambijeva, který během ruského dobývání Grozného pracoval v nemocnici jako chirurg. Aby Rusové dodali svým slovům na váze, bylo nutné předložit alespoň nějaké konkrétní důkazy o smrti povstaleckých velitelů. Federální bezpečnostní služba proto dostala příkaz začít s exhumací těl v hromadných hrobech. Akce probíhala vždy v noci a na jejím základě byl sestaven seznam zabitých. Vesničané z Alchan-Kaly potvrdili, že dne 1. února bylo u vsi vykopáno asi deset mrtvých, mezi nimiž byl i synovec prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva, Leči Dudajev. Podobné případy byly hlášeny i z Mičurinovy a Zavodské čtvrti Grozného.Naděje, že by mezi zabitým i mohl být i obávaný emír Chattáb, se ukázala planou ve chvíli, kdy se tento bojovník jordánského původu objevil v čečenské televizi a řekl, že je připraven bránit horská střediska povstalců do posledního muže. Vzhledem k tomu, že Rusové prohlásili Chattába za mrtvého již dvakrát, začínaje se krajem šířit zprávy o jeho nezranitelnosti.Zdá se tedy, že ruská propagandistická kampaň není právě smrtelníků dělá živoucí legendy, a tak se nakonec obrací především proti svým vlastním tvůrcům.
Převzato z Institute for War & Peace Reporting (únor 2000)P řipravila Společnost Člověk v tísni při ČT,p řeložila Veronika Bílková (kráceno)
|
|
