Rights Group naléhá na všechny strany, aby respektovaly práva na tiskové informace

(New York, 1. únor 2000) -- Human Rights Watch dnes odsoudila zákaz, který ruské úřady de facto uvalily na zahraniční i místní novináře, informující o čečenském konfliktu, a označila jej za akt svévole a kladení překážek.

“Rusko drží zahraniční i místní novináře mimo Čečensko pomocí svévolných a obstruktivních nařízení,” uvedl Jean-Paul Marthoz, evropský tiskový ředitel Human Rights Watch. “Novináři mají právo podávat informace o tomto konfliktu a překážky, které jim ruské úřady stavějí do cesty, jsou nepřijatelné.” Marthoz dodal, že “nevpouštěním novinářů do Čečenska se Rusko snaží skrýt důkazy své brutální kampaně v Čečensku před očima mezinárodního společenství.”

Human Rights Watch ostře kritizovala zatčení Andreje Babického, reportéra pracujícího již deset let pro Rádio Svoboda, sponzorované Spojenými státy, který přinášel reportáže z obleženého hlavního města Grozného. (...) Agentura Interfax uvedla, že Babickij byl obviněn z “účasti v nelegálním ozbrojeném útvaru,” ale tato zpráva nebyla ruskými úřady potvrzena. Podle Ljudmily Babické, novinářovy ženy, 8. ledna vtrhli ruští bezpečnostní agenti do jejich moskevského bytu a zabavili fotografie mrvých ruských vojáků, které Babickij pořídil v Grozném.

“Zatčení Babického je dalším pokusem umlčet nazávislé zpravodajství o čečenském konfliktu,” řekl Marthoz. “Babickij je velmi uznávaný novinář a informace, které jsme obdrželi, naznačují, že vykonával pouze svou novinářskou práci.”

Od začátku konfliktu v Čečensku se ruské úřady snažily udržet zahraniční i místní novináře mimo Čečensko tím, že manipulovaly s požadavky na akreditaci. Ačkoli ruské zákony jasně přiznávají akreditovaným novinářům vstup na celé ruské území a v Čečensku žádný výjimečný stav vyhlášen nebyl, ruské úřady vyžadovaly, aby novináři, kteří chtějí navštívit Čečensko, získali doplňkovou akreditaci od vojenských úřadů, sídlících na vojenském velitelství v Mozdoku v Severní Osetii.

Většina zahraničních novinářů se o akreditaci z Mozdoku snažila bez úspěchu. Pouze dvě nebo tři zahraniční mediální organizace z Mozdoku akreditaci obdržely, ovšem po úporném lobbování, zatímco promoskevským novinářům se do Čečenska dostalo mnohem většího přístupu. Od novinářů, kteří pracují v sousedním Ingušsku, se vyžaduje, aby si najali ozbrojenou ochranu, přičemž tato ozbrojená ochrana má nařízeno, aby novináře nenechala vstoupit do Čečenska.

Ruští novináři, kteří se pokusili o čečenské válce referovat kriticky, byli vystaveni negativním následkům ze strany ruských úřadů. Když hlavní ruská komerční televize NTV odvysílala 23. ledna rozhovor s ruským důstojníkem, který uváděl, že Rusko má v Čečensku značné ztráty, byla tato televizní stanice ve zjevné odplatě na několik dní vyjmuta ze skupiny vojenských novinářů.

Koncem října 1999 byli uvnitř Čečenska zadrženi Anthony Loyd, reportér britského Sunday Times, a Tyler Hicks, americký fotograf, a byli podrobeni důkladnému šestidennímu výslechu, provedenému agenty Federální bezpečnostní služby, nástupnické agentury KGB. 29. prosince zadržely ruské síly poblíž Grozného sedm zahraničních novinářů, které přepravily vrtulníkem na vojenskou základnu v Mozdoku a před propuštěním je zadržovaly devět hodin. Zadrženi byli Daniel Williams z Washington Post, David Filipov z Boston Globe, Marcus Warren z The Daily Telegraph, Rodriguez Fernandez z El Pais, britský fotoreportér Michael Yassukovich, Ricardo Ortega ze španělské televize Antenna 3 a jeho kameraman Teimuraz Gabashvili.

Human Rights Watch vyjádřila rovněž znepokojení nad pracovními podmínkami, kterým musejí novináři pracující v dané oblasti čelit. Novináři byli často unášeni tajemnými skupinami působícími v oblasti. Brice Fleutiaux, francouzský nezávislý fotograf, byl unesen uvnitř Čečenska 1. října 1999 a o jeho osudu není nic známo. Dmitrij Balburov, dopisovatel novin Moskovskije Novosti, byl 4. října unesen v Nazrani, hlavním městě Ingušska, a propuštěn uvnitř Čečenska počátkem ledna 2000. V oblasti byli uneseni i další reportéři a stejně tak i Rusové a cizinci, jako například humanitární pracovníci. “Naléháme na všechny strany konfliktu v Čečensku, aby respektovaly práva novinářů,” zdůraznil Marthoz. “Novináři mají právo dělat svou práci bez neustálého obtěžování. Válečné zpravodajství je náročná věc i bez neustálého obtěžování a nebezpečí únosů.”