Sbírka povídek Jaromíra Štětiny Století zázraků vychází pětadvacet let po jeho legendární prvotině S Matyldou po Indu. Náměty k příběhům sbíral autor při své práci novináře a válečného zpravodaje. Některé válečné příběhy psal doslova v zákopech či při bombardování.

V roce 1994 zakládá Štětina spolu s reportérkou Petrou Procházkovou agenturu Epicentrum, která se specializuje na novinářskou a filmařskou práci v krizových oblastech světa.Hrdiny dokumentů jsou lidé v nouzi, kterou jim přinášejí zlomové dějiné události. A o nich jsou Štětinovy povídky.Jsou o lidech, kteří, třebaže je drtí osud, zůstávají lidmi.Tak jako jeden z hrdinů titulní povídky této knížky, který říká: ,,Všechno jsme přežili. Není to snad století zázraků? A ptáte se, odkud se berou? Z víry a lásky.”

Z doslovu ke knize od Dagmar Volencové

Viděl příliš mnoho umírajících a mrtvých; spálená těla na Kavkaze a u Vukovaru. Viděl zástupy běženců jdoucích odněkud někam , uprchlíků z Čečenska , Karabachu, Bosny, Kurdistánu, Afvghánistánu, Tádžikistánu, Etiopie, Sůdánu, Rwandy, Východního Timoru, Kašmíru, Vietnamu, Somálska, Konga, Ugandy, Ruska, Moldávie, Pobaltí, Íránu, Číny, Kosova ... a viděl, jak jsou si všichni podobní. ,,Jsou z planety Refugia,” říkává Štětina.Všichni mají stejný výraz, výraz lidí bez domova, kteří se prostě jednoho dne musí dát na pochod.... Viděl příliš mnoho kostlivců vlekoucích se do vytouženého bezpečí uprchlického tábora. A viděl, jak se otvírají hroby magadanských gulagů:,,Ve stráni nad táborem je hřbitov. Táhne se hlubokou neschůdnou roklí. Hroby měli mělké, ti, kdo kopali jámy pro mrtvé, neměli sílu uložit truhly hluboko do země. Stráň se sesouvá a hroby otevírají. Všude kolem se válejí lidské kosti. Jeden hrob byl napolo otevřený - snad ho rozhrabal medvěd, snad člověk. Kleknul jsem si k hlavám a vyndal lebku....,” píše Štětina v jedné z reportážíz roku 1989.

Ve většině Štetinových příběhů se jejich hrdinové ocitají v žentouru dějinných kataklyzmat.Přesto, že jsou slabší než železná soukolí událostí, vzdorují a zůstávají lidmi (Uzlíkové písmo či Abeceda nabo titulní povídka knížky Století zázraků - U pramenů Gangy). I to jsou kouzla popisovaná v autorových povídkách. Když jednoho večera řekl ve vězení v anatolské Malatyi turecký důstojník fyzicky i psychicky ztýranému Štětinovi, že byl odsouzen k trestu smrti za spolupráci s kurdskými separatisty a že ráno bude zastřelen, chodil Štetina celou noc po cele. Za těch pár hodin strachem zešedivěl a nakonec jeho nejsilnější myšlenkou bylo, aby dokázal umřít důstojně. ,,Popravili mne v Moskvě.... přivázali ke dvěma kládám a kat mne sekyrou okrajoval jako mortadelu... Nakonec jsem ležel - trup bez končetin, rozervanný bičováním, se zejícími žebry. A tehdy jsem si řekl: Stěnko, teď už ti zbývá jen jedno - svobodně umřít... Žádná síla na světě mne nemohla přinutit, abych nabral vzuch do plic..” (Stěnka Razin v povídce U pramenů Ganngy)