V noci na 1. února opustili čečenští bojovníci o síle až 2 000 mužů klíčové pozice v Grozném a proklouzli blokádou federálních sil. Bitva o dobytí hlavního města byla téměř vyhrána - ale nikoli tím způsobem, který by si Rusové přáli.

Generálu Viktoru Kazancevovi, veliteli ruských sil, byla chvíle slávy odepřena. Zdálo by se, že většina bránící posádky město opustila pomocí dobře naplánované operace, přičemž nechali Rusům pouze pár zraněných, kteří se nemohli hýbat a pustinu plnou rozbombardovaného betonu.

Čečenský ústup si asi nebyl takový, jak by si povstalečtí velitelé přáli. Většinou se uvádí, že povstalci v čele se Šamilem Basajevem narazili poblíž vesnice Alchan-Kala na minové pole a pak se dostali do dělostřelecké přehradné palby.

Oběti byly velké: vrchní velitelé Aslambek Ismajlov, Chunkar-Paša Israpilov a Leča Dudajev, starosta Grozného, byli zabiti. Basajev utrpěl zranění nohy.

Nicméně lze jen stěží vysvětlit, jak mohlo 2 000 těžce ozbrojených povstalců prolomit kordón federálních jednotek o počtu 60 000 mužů v jednom z nejtvrdších válečných konfliktů od druhé světové války.

A ještě těžší je vysvětlit, co se dělo poté. Západní novináři v Alchan-Kale informovali, že desítkám čečenských raněných se v místní nemocnici dostalo základní první pomoci a mezitím se jejich spolubojovníci zformovali na jihu od vesnice. Potom z hor přišlo asi 200 bojovníků, aby povstalcům pomohlo ustoupit. To je mimořádný kousek, uvážíme-li, že Alchan-Jurt byl v té době údajně pod kontrolou federálních sil.

Generál Vladimír Šamanov vysvětlil, že agent-provokatér z federální bezpečnostní služby (FSB) Čečencům slíbil zajistit bezpečný průchod do Alchan-Kaly výměnou za 100 000 USD. Povstalci pak "jako naprostí idioti" padli do speciálně položeného minového pole a dostali se do "zničující křížové palby federálních jednotek".

Plukovník Alexandr Veklich, náčelník tiskového střediska Severní skupiny vojsk, oznámil, že "velení federálních sil učinilo vědomé rozhodnutí vylákat bojovníky z města, aby minimalizovalo naše ztráty."

Je však nekonečně pravděpodobnější, že toto "vědomé rozhodnutí" bylo ve skutečnosti učiněno čečenským vrchním velením. 31. ledna měla oficiálně vypršet ruská amnestie nabízející volný odchod každému čečenskému bojovníku, který odevzdá své zbraně federálním jednotkám.

Stejného dne se celkem 140 povstalců vzdalo proruské čečenské domobraně v okrese Staraja Sunža. Šedesát procent z nich bylo vážně zraněno nebo trpělo různými chorobami, od zápalu plic až po ledvinové infekce.

Podle Bislana Gantamirova, bývalého starosty Grozného a náčelníka domobrany, byla většina vězňů ve věku od 18 do 23 let. Jednalo se o muže, kteří byli naverbování Basajevem a čečenským prezidentem Aslanem Maschadovem v říjnu a listopadu. Tito bojovníci byli podle Gantamirova "prostě zastrašeni svými veliteli a uvědomili si marnost odporu proti ruským silám."

Zdá se mnohem pravděpodobnější, že povstalecké síly se před vyražením z města ve skutečnosti zbavovaly své "mrtvé váhy". Ruské jednotky pak nezabavily víc než pár samopalů, zatímco většina čečenského arzenálu byla přepravena do hor.

Proč ruští generálové čekali tři dny, než oznámili, že "naprostí idioti" upadli do jejich dovedné pasti? V minulosti si vždy pospíšili, většinou až příliš, aby roztroubili svá vítězství.

Neméně podezřelým je fakt, že 75 procent čečenských sil (i podle oficiálních zpráv) prošlo "zničující křížovou palbou" bez pošramocení a našlo útočiště v Alchan-Kale na minimálně 24 hodin, což stačilo na to, aby Basajev prodělal nouzovou operaci a naplánoval další postup.

Byla-li ta past tak pečlivě připravena, proč na Basajeva v Alchan-Kale nečekaly žádné ruské jednotky? Proč nebyla operace dotažena do svého logického závěru?

Všechny důkazy poukazují na to, že se jednalo o obchod iniciovaný ruským generálním štábem. Generálové, polekáni rostoucími ztrátami na lidských životech při obléhání a nezlomným čečenským odporem, přišli generálové za svými povstaleckými protivníky s prosíkem a nabídli všem obráncům volný odchod z města - nezmínili se ovšem o tom, že přímo v jejich cestě je minové pole.

Z Alchan-Kaly mohli partyzáni ustoupit do nedalekých bašt v horách. Byl to výměnný obchod, který dovolil úřadujícímu prezidentu Vladimíru Putinovi zachovat si tvář a čečenským partyzánům sebrat své síly.

Pak už prostě začalo divadlo pro média. Dělostřelecké ostřelování se snášelo na opuštěné pozice povstalců, tanky drtily prázdné budovy a zakrvácení vězni byli předvedeni televizním kamerám. Nakonec začala ruská armáda postupovat dobytým městem vycházkovým tempem, vychutnávajíce si dlouho očekávané vítězství.

Andrej Matyaš je dopisovatelem internetových novin Gazeta.ru v Moskvě <www.gazeta.ru>.

Zpracoval společnost pří TV Člověk v tísni podle článku "Russia's Grozny Deal" uveřejněného Institute for War and Peace Reporting 4. 2. 2000.