Od Erika Batujeva, v současné době v Mozdoku, Severní Osetie

Informační válka v Čečensku rychle eskaluje. Současně s tím, jak do ruských médií pronikají zprávy od vzbouřenců a otevřeně zpochybňují nepravděpodobné údaje o ztrátách pocházející z Moskvy, ruské úřady upevňují mediální blokádu.Nezávislá televizní stanice NTV již byla vyloučena z oficiálního novinářského týmu a stále více válečných zpravodajů si stěžuje na zastrašování a obtěžování federálními bezpečnostními složkami.

Spekulace o skutečných ztrátách ruské armády se objevily již minulý měsíc v souvislosti s tvrzením Výboru matek vojáků (Soldiers’ Mothers’ Commitee), že skutečné počty mohou být až sedmkrát vyšší než oficiální statistiky.

Několik agentur, včetně nezávislé Vojenské tiskové služby (Military Press Service), založené skupinou bývalých vojenských důstojníků, se od té doby pokouší odhadnout, kolik lidských životů již stál tento konflikt, který se stále těší znatelné podpoře veřejnosti po celém Rusku.

NTV stála na čele této iniciativy. 21. ledna odvysílala rozhovor s ruským důstojníkem, který vypověděl, že desítky federálních jednotek byly pozabíjeny během útoku jediného ozbrojeného oddílu. Vládní statistiky o denních ztrátách však zřídkakdy dosáhnou dvouciferného čísla.

Zpravodajové NTV rovněž navštěvují vojenské nemocnice po celé Ruské federaci, které přijímají zásilky zraněných vojáků z Kavkazu.

Televizní reportéři byli promptně vyškrtnuti z oficiálních výjezdů tisku do Čečenska a dopisovatel Jurij Lipatov byl obviněn z šíření lží. Armádní tiskové středisko vysvětlilo situaci tím, že televizní stanice “rozšiřovala o ztrátách federálních sil informace, které neměly žádný vztah ke skutečnosti.”

24. ledna prohlásil Pavel Gusev, redaktor novin Moskevskij Komsomolec, že FSB se pokusila unést jednoho z jeho zpravodajů, Alexandra Kinštajna do psychiatrické léčebny poblíž Moskvy. Gusev je přesvědčen, že Kinštajn byl napaden poté, co odhalil kontakty mezi miliardářem Borisem Berezovským a militantními čečenskými oddíly. Dopisovatel se v současné době skrývá.

Další přispěvatel Rádia Svoboda, Oleg Kusov, podal oficiální stížnost vojenským úřadům poté, co byl údajně napaden skupinou ruských vojáků v Nazrani. Kusov vypověděl, že mu důstojník vytrhl diktafon během jeho rozhovoru s čečenským uprchlíkem a nějaký voják ho potom uhodil pažbou.

I zahraniční novináři již mají své zkušenosti s vojenskými úřady. Když Reuters a Associated Press (AP) publikovaly výpovědi o těžkých ztrátách v řadách ruských jednotek na grozenském náměstí Minutka v prosinci loňského roku, úřady obvinily novináře ze spolupráce s cizími tajnými službami. Krátce předtím bylo Petře Procházkové z české agentury Epicentrum odmítnuto udělení vojenské akreditace poté, co v pražských novinách uveřejnila rozhovory s čečenskými vojenskými vůdci Emirem Chattabem a Šamilem Basajevem.

29. prosince zatkla vojenská policie Daniela Williamse z The Washington Post, Davida Filipova z The Boston Globe, Marcuse Warrena z The Daily Telegraph, Rodriga Fernandeze z El País, Ricarda Ortegu a Teimuraze Gabašviliho z Antenna 3 na grozenském předměstí Staraja Sunža. Byli obviněni z toho, že vstoupili do exkluzivní ruské zóny bez nutné akreditace a devět hodin vyslýcháni. Ale i přes takový protiútok, několik novin vytrvalo v kritickém srovnávání oficiálních odhadů s dostupnými důkazy. Vojenský týdeník Nězavisimoje vojennoje obozrenije nařklo obě dvě strany ze zveličování protivníkových ztrát.

“Když sečtete všechna oficiální čísla o zabitých čečenských povstalcích, dostanete číslo

10 000. Minulý podzim byly všechny jejich síly odhadovány na číslo okolo 40 000. Tak proč nedosáhly federální síly žádného pokroku ani v Grozném ani v horách?” ptá se list.

Moskva vnímá takový způsob zpravodajství jako zradu a usilovně se věnuje posilování informační blokády. V rozhovoru s listem Nězavisimaja gazeta 24. ledna žádal Vladimir Kozin, poradce ministra zahraničí, o "rozhodnější a konkrétnější akce při vytváření informační blokády vůči těm členům zahraničního novinářského týmu, kteří provádějí podvratnou činnost na území Čečenské republiky a v zemích sousedících s Ruskou Federací."

Úřadující prezident Vladimír Putin, strůjce čečenské vojenské kampaně, získal podporu Sergeje Jastrzembského, bývalého poradce Borise Jelcina, který hodlá držet média na uzdě. "Když národ mobilizuje svoje síly za účelem dosáhnout nějakého cíle," řekl Jastrzembskij listu Kommersant Daily, "znamená to závazky pro každého, včetně médií." Toto prohlášení vzbudilo vlnu nesouhlasu mezi tiskovými organizacemi po celém Rusku. "Armáda ukázala, že přístup k informacím byl zprivatizován byrokraty", uvádí se v prohlášení Nadace na ochranu glasnosti (GDF), která podporuje svobodu slova a tvrdě bojuje za práva novinářů, v době kdy bitva o veřejné mínění nabývá na závažnosti.

"Když tisk informuje o konfliktu z oficiálních zdrojů, potom úřady jednoduše znemožňují novinářům jakýkoliv přístup k informacím. To je přímé porušení mediálních zákonů Ruské federace. Znepokojuje nás, že tyto praktiky se v Rusku stávají běžnými." Ředitel GDF Alexej Simonov dodal, že "problém získávání informací se stává záležitostí nejenom komplexnější, ale také nebezpečnou." Simonov se zmínil, že 14 ruských novinářů se stalo obětí nevyprovokovaných útoků v prosinci během volební kampaně do ruské Dumy. "Nezávislí novináři, které úřady nemohou zkrotit, jsou jednoduše zbiti", uvedl Simonov.

Rusko mezitím v Čečensku vytvořilo těžkopádný byrokratický systém s cílem udržet novináře ve tmě. Zaprvé je žadateli řečeno, že musí napsat dopis ministerstvu obrany s žádostí o řádnou akreditaci. Vyzbrojen touto prvotní autorizací musí absolvovat cestu dolů do Mozdoku v Severní Osetii a požádat vojenské velení o druhou autorizaci.Během své současné cesty na Kavkaz jsem narazil na nástrahy tohoto rozbujelého systému. Jednu sobotu jsem se řádně představil v tiskovém centru pro Severní vojenskou skupinu. Vojáci se mnou provedli krátký proces. "Tady dneska nikdo není," bylo mi řečeno, "přijďte znovu v pondělí."

Odešel jsem s otázkami, co budu dělat o volném dni během války. Pondělí bylo stejně neproduktivní - bez autorizace z Moskvy nejsou žádné požadavky na akreditaci přijímány. A tak jsem vyhlížel směrem k čečenské hranici a doufal jsem, že je nějak obelstím a dostanu se skrz. Ale ruské jednotky na kontrolním stanovišti odmítly vpustit kohokoliv bez akreditace.

"Mohli bychom vás tam pustit, ale jak se chcete dostat zpátky?", říkají "Co když z vás udělají povstaleckého bojovníka?"

Pokud bylo možné se dostat do Čečny v prvních měsících konfliktu bez akreditace, nyní po vypuknutí masových vojenských operací, je to prakticky nemožné.

Při mém návratu do Vladikavkazu mi jeden z důstojníků, který v té době bojoval v Čečensku, řekl: "Nenávidím vás novináře. Jste zrádci! Jste to vy, kdo zabil moje chlapce!"

"Jak může novinář někoho zabít?”, namítl jsem.

"Vy jste jim ukázali naše pozice v televizi", řekl. "Okamžitě potom na nás duchové (ruské označení pro bojovníky) zahájili palbu zabili sedm mých mužů. Jednomu z nich ustřelili hlavu." Pokusil jsem se zjistit, kde se to přesně stalo, ale odmítl to upřesnit. Jenom pokračoval v proklínání všech novinářů.

Ruská informační blokáda nutí mnoho novinářů - zejména těch zahraničních - uchylovat se k zoufalým opatřením. Někteří se snaží číst mezi řádky na čečenských vládních webových stránkách Movladi Udugova. Ale tato volba rozhodně není spolehlivá. Sotvakdo má pochybnosti o tom, že jde o povstaleckou propagandu a místní novináři už dávno přestali brát Udugova jako věrohodný zdroj. Mnoho zahraničních televizních společností kupuje záběry kameramanů čečenské televize, kteří pašují videokazety přes ruský vojenský kordon. Sumy peněz, které při tom jdou z ruky do ruky - pokaždé několik tisíc dolarů - se staly legendou. Tyto obchody se odehrávají v hotelu Assa v Nazrani v Ingušsku. Obě strany - kupující i prodávající - se snaží obelstít agenty FSB (dříve KGB) vyslané do hotelu za účelem zastavení tohoto kvetoucího obchodu.

Vysoké ztráty mezi novináři v Čečensku bezpochyby vedly ke zvýšení cen v posledních měsících. Dva kameramani čečenské TV Ramzan Mezhidov z moskevského TV centra a Šamil Gigajev z grozenského Nockhko byli na konci října zabiti na silnici Groznyj - Nazraň, když ruský bojový letoun zasáhl auto, v němž cestovali. O několik dní později byl smrtelně raněn při raketovém útoku v Grozném Supjan Ependijev z listu Grozenský dělník. Ruské tiskové organizace se shodují na tom, že čečenský konflikt by mohl mít katastrofální důsledky na svobodu projevu v bývalém Sovětském Svazu. Obávají se, že by to mohlo nastartovat postupný návrat k cenzuře sovětského stylu, kdy byli novináři posíláni do ústavů pro choromyslné proto, že odmítali držet se stranického kurzu.

Jak uvedl Alexej Simonov z GDF, "zamlčování informací o dopadech vojenských operací v Čečensku upírá společnosti právo vytvořit si vlastní úsudek. V konečném důsledku nikdo nepřevezme zodpovědnost za celý rozsah a ukrutnost této války”.

Erik Batujev je novinář časopisu Svět v Nazrani

Institute for War and Peace Reporting