Domu MAI - dohoda o investicích
 
Hl. stránka
Thurow
Pochybovači
Lesy
Hodge
MAI
Freony
Buřty
Nedej se

Multilaterální dohoda o investicích (MAI) a její ekologické souvislosti



Multilaterální dohoda o investicích (Multilateral Agreement on Investment, MAI) je nová mezinárodní smlouva, kterou od května roku 1995 dojednává 29 členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) včetně České republiky. MAI má vytvořit společná právně závazná pravidla omezujících kontrolu vlád nad zahraničními investory, zajistit větší právní jistoty a ochranu pro investice a vytvořit mechanismy pro řešení sporů. Nejvýz- namnější zastánce má dohoda mezi vládami a silnými investičními a průmyslovými skupinami z USA a zemí Evropské unie.
Podpis dohody ovšem přinese mnohá negativa pro jiné významné oblasti právního řádu signatářských zemí. Jedním z principů MAI má být i ztížení zpřísňování sociálních, ekologických či hygienických norem a v zásadě též zrušení zákonodárství ochraňujícího domácí kulturu či ekonomiku.

Povedou-li jednání o MAI k úspěchu, budou se moci k dohodě připojit nejen členské státy OECD, ale také země, stojící mimo toto uskupení. Nejvýznamnější negativní dopady jsou přitom očekávány právě u chudších či ekonomicky slabších zemí, které ostatně většinou disponují i méně propracovanou sociální a ekologickou legislativou. Přínos v hospodářském smyslu bude představovat patrně jen pro USA, EU a Japonsko, které si jako nejsilnější k textu dohody vymohou řadu protekcionistických výjimek. Nepříliš povzbuzující je v tomto ohledu osud menších členů OECD včetně ČR, Polska a Maďarska. Ty prozatím nemají odvahu pro ně i ekonomicky výrazně nevýhodnou dohodu odmítnout, aby si "nepokazily jméno v elitním klubu".
Také řada států, které nejsou členy OECD, může k MAI přistoupit nikoliv z nadšení, ale v pouhé obavě před izolací od zdrojů investic. Z MAI se tak patrně stane model pro globální investiční pravidla, jejichž základ byl položen již vytvořením Světové obchodní organizace (WTO) v závěru Uruguayského kola GATT. Smlouva sama má do jisté míry kopírovat model Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), jež od roku 1994 zahrnuje USA, Mexiko a Kanadu [1].
Vyjednávání by podle plánu měla skončit v květnu 1998, konečné úpravy pak budou provedeny v průběhu letních a podzimních měsíců. K podpisu dohody by mělo dojít v listopadu 1998 [2]. Zda budou tyto termíny dodrženy však není jasné, neboť 13. února oznámily Spojené státy, že současná podoba dohody podle jejich názoru není dostatečně dobrá a ukončení hlavních jednání v jarním termínu zpochybnily s tím, že v takovém případě MAI nepodepíší [3].

Principy MAI

Po schválení dohody by zahraniční investoři získali ve vztahu k signatářským státům následující výhody [4]:
  • * Právo na národní zacházení (National Treatment), které vyžaduje zacházení se zahraničními investicemi přinejmenším na stejné úrovni, jaká se uplatňuje u investic z domácích zdrojů (bez ohledu na zájmy či potřeby místní ekonomiky).
  • * Doložku nejvyšších výhod (Most Favoured Nation), jež vyžaduje, aby signatářské země nakládaly se zahraničními investory ze všech ostatních signatářských zemí stejně vstřícně, jako se svými nejprivilegovanějšími investičními partnery. (Nesmí tedy brát ohled mj. na etické hledisko: tedy například sledovat, zda ta která společnost nespolupracuje s vládami zemí hromadně porušujících lidská práva.)
  • * Zrušení specifických požadavků na investora (Performance Requirements) včetně veškerých opatření, která po investorech požadují, aby investovali do rozvoje lokality (například tvorbou pracovních míst, užitím ekologicky nejvhodnější technologie).

Dopady dohody MAI

Dnes navrhovaná ustanovení MAI by přinesla mnohé negativní dopady. Vedle znemožnění mnohých regulačních opatření v ekonomice se promítnou i do oblastí práva, které často s investicemi nemají prakticky nic společného [6]:
  • * MAI ve své současné formě neobsahuje žádná ustanovení o odpovědnosti investorů pokud jde o etickou konkurenci, zacházení se zaměstnanci, ochranu životního prostředí a další. Probíhá diskuse o zahrnutí v OECD existujícího kodexu odpovědného chování společností, tato usta- novení však nemají být právně závazná.
  • * Při schválení dnešní podoby smlouvy by ustanovení MAI byla v rozporu s celou řadou mezinárodních smluv. Patří mezi ně například Rámcová konvence OSN o změnách klimatu i její Kjótský protokol, Konvence o biodiverzitě a celá řada dalších mezinárodních úmluv (podrobněji viz níže).
  • * MAI usnadní zahraničním investorům přesun majetku přes hranice států. To může urychlit odliv pracovních míst z industrializovaných zemí a zvýšit honbu států za investicemi snižováním mezd a oslabováním sociálních, ekologických a spotřebitelských norem. Mechynismus, plně zajišťující, aby toto nebylo možné, nebyl dosud stanoven.
  • * MAI zamezí státům v kladení jakýchkoliv podmínek zahraničním investorům (například najímaní určitého procenta místních manažerů, sdílení technologického know-how, podíl domácí produkce na subdodávkách). Smlouva může také vést k faktickému odstranění omezení vlastnictví zahraničními subjekty, z řady důvodů častého v mnoha zemích (zemědělská půda a jiné pozemky, strategické provozy, tzv. zlaté akcie aj.). Tato ustanovení tak mohou znemožnit méně rozvinutým státům získat ze zahraničních investic přínos pro vlastní potřebu.
  • * MAI odstraní omezení pro pohyb kapitálu. Pro vlády bude proto obtížnější stabilizovat mezinárodní finanční trhy a bránit například uzavírání či stěhování výroby.
  • * MAI umožní společnostem přímo ovlivňovat výklad dohody. To může vést k zásadním změnám u stávajících a budoucích omezení, na která pohlížejí jako na narušení svých investorských "práv".
  • * Zrušení všech omezení pro repatriaci zisků a pohyb kapitálu: společnosti budou oprávněny neomezeně přemísťovat finanční prostředky či výrobu.
  • * Investoři získají možnost žalovat jednotlivé vlády, budou-li se domnívat, že ten který krok či právní norma porušuje ustanovení MAI. Roli jistého precedentu hraje případ americké společnosti Ethyl Corporation, která v souladu s obdobným ustanovením Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) žaluje kanadskou vládu o úhradu 251 milionů dolarů údajné škody, jíž měla utrpět zákazem používání aditiva MMT do pohonných hmot. Podle kanadské vlády se jedná o nebezpečný toxin, zatímco Ethyl tvrdí, že zákaz představuje "nezákonné vyvlastnění majetku" firmy.
  • * Investoři získají nárok na kompenzace v případě vyvlastnění či pozbytí majetku (například v důsledku války), přinejmenším v případě, kdy vláda odsouhlasí náhradu škody pro místní podnikatele. Investoři žádají také kompenzace v případě kroků, jejichž efekt "se rovná" vyvlastnění. O tom, jaké kroky lze do této kategorie zahrnout, se mezi vyjednavači vedou dosud diskuse.
  • * Členské státy mají být povinny otevřít zahraničnímu kapitálu všechna hospodářská odvětví včetně těžby přírodních zdrojů, televizního a rozhlasového vysílání či například obchodu s nemovitostmi.
  • * Signatáři MAI budou dohodou vázáni minimálně 20 let. MAI povinuje každého signatáře tím, že neodstoupí od smlouvy minimálně po dobu pěti let. Po uplynutí této doby je vystupující členský stát povinen nakládat s v té době existujícími investicemi podle závazků smlouvy po dalších 15 let [5].

Za klíčový a přinejmenším z ekologického hlediska potenciálně nejhrozivější princip MAI je ovšem považován tzv. mechanismus udržování statu quo (standstill mechanism). Ten by měl bránit zpřísňování některých opatření (například ekologické či sociální legislativy) signatářskými zeměmi. Podle MAI by totiž byla akceptována pouze ta legislativa, která platí v okamžiku podpisu dohody, a jakákoli další opatření představují obchodní bariéry, které mají investoři právo napadat.
Tímto principem budou pochopitelně nejvýznamněji dotčeny méně vyspělé státy s doposud slabou ekologickou, spotřebitelskou, hygienickou či sociální legislativou, které nedostanou šanci dále svůj právní řád modernizovat. Komplikovat může zejména vstup středoevropských zemí včetně České republiky do EU, neboť zabrání přizpůsobení národní legislativy požadavkům unie.
V průběhu příprav MAI vyjednavači naštěstí víceméně opustili druhý uvažovaný, tzv. reverzní (rollback) mechanismus. Ten předpokládal, že by signatáři byli povinni na určitý standard, stanovený dohodou, dokonce uvolnit i stávající legislativu. Namísto jeho paušálního uplatnění má být smlouva doplněna řadou individuálních výjimek, o které požádají signatářské země.
Mimořádný vliv na jednání o MAI mají průmyslové a obchodní lobbyistické skupiny. Ad hoc skupina expertů BIAC (Business and Industrial Advisory Committee, sdružení zamě-stnavatelských organizací a dalších lobby- istických skupin) se s vyjednavači OECD setkává před každým kolem jednání. Významnou roli zde hraje i Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce, ICC) [7].

Potenciální vliv dohody na životní prostředí a lidské zdraví

Dopady zmrazení ekologické legislativy na desítky let dopředu se nemusí omezit pouze na udržení stávající, většinou nevyhovující situace, ale může v oblastech se slabým zákonodárstvím vést i k faktickému zhoršení stavu životního prostředí a vytváření jakýchsi ohnisek znečištění.
Nebude-li problém ekologické legislativy v MAI uspokojivě řešen, může tak skutečně vést k negativním dopadům na životní prostředí nejprve lokálně a v důsledku i globálně [8].
Kritici v této souvislosti opět poukazují především na příklad NAFTA. Zde právě bezhlavá liberalizace investic, postrádající jasný rámec regulačních opatření, podporuje přemísťování investic do oblastí se slabou či laxně prosazovanou pracovněprávní a ekologickou legislativou. Mexické území je u hranic se Spojenými státy doslova poseto více než 2000 továren, jež pouze kompletují importované komponenty a vyvážejí smontovanou produkci zpět do USA. Více než čtvrtina tamních firem (včetně General Electric, General Motors a Du Pont) přitom označuje za důvod k přemístění výroby právě ekologické náklady a přísnější normy v USA. Přes polovinu z nich produkuje nebezpečný odpad, ale pouhá třetina přitom splňuje požadavky dané mexickými zákony. Drastické jsou zde dopady na lidské zdraví: například počet případů narození dětí bez mozku ve městě Matamaros třicetinásobně převyšuje mexický průměr.
Lobbyistické skupiny, které uzavření MAI prosazují, přitom požadují maximální omezení sociálních a ekologických aspektů dohody. Již poté, co byla jednání na podzim 1997 zkomplikována požadovánímvýjimek pro jednotlivé země. vyjadřovali lobbyisté průmyslových a obchodních společností rozčarování nad tím, že se rozhovory natolik vzdálily původní myšlence maximální liberalizace, a obavy ze zavedení klauzulí, které by po investorech vyžadovaly přísné dodržování pracovněprávních a ekologických norem. Obchodní organizace proto zintenzívnily svůj tlak, aby omezily vliv odborů a občanských organizací, prosazujících, aby MAI zohlednila požadavek na dodržování základních pracovních norem a posílila ekologické aspekty [9].
Těmto tlakům nahrává i fakt, že princip hodnocení ekologických dopadů (tzv. Environmental Review) mezinárodních smluv je poměrně nový a doposud není v praxi široce zaveden. Varování v tomto ohledu představují zejména negativní zkušenosti s NAFTA a Uruguayským kolem jednání o GATT, kde nedostatečná pozornost věnovaná ekologickým souvislostem přinesla poměrně tristní výsledky.
Problematickou se navíc ukazuje i metodika takového hodnocení. Provádět jej ve stadiu vyjednávání, kdy se text smlouvy neustále mění a definitivní znění jednotlivých ustanovení není známo, je pochopitelně prakticky nemožné. Po jeho uzavření ovšem mezi vyjednavači chybí ochota cokoli měnit.
Evropská komise požaduje, aby součástí hodnocení bylo i posouzení zda a v jaké míře může MAI ovlivnit schopnost signatáře dodržovat stávající a budoucí multilaterální environmentální dohody a aplikovat nediskriminační domácí ekologickou politiku [10].
Provedení hodnocení na národní úrovni mají v zemích OECD na starosti ministerstva životního prostředí.

Rozpor MAI s mezinárodními dokumenty


Preambule dohody má sice obsahovat zmínku o souladu MAI s Deklarací z Ria a Agendou 21, nicméně tato proklamace je značně vágní a nezávazná. Navíc v téže větě se o investicích, jsou-li doprovázeny patřičnou ekologickou politikou, hovoří jako o motoru trvale udržitelného růstu [11].
Podle analýz navrhovaného textu MAI, není dohoda v souladu s Konvencí o biologické diverzitě, Rámcovou konvencí OSN o změnách klimatu a jejím Kjótským protokolem [12]. Do smlouvy nejsou reálně zapracovány nejen závěry Deklarace z Ria a Agenda 21, ale ani Směrnice OSN na ochranu spotřebitele z roku 1985, Soubor multilaterálně schválených principů pro kontrolu restriktivních obchodních kroků (UNCTAD 1981) či Globální akční plán Habitat. Návrh je v rozporu se závazky OECD o integraci ekonomické, environmentální a sociální politiky (OECD Ministerial Communique, květen 1997), snímá odpovědnost z nadnárodních společností stanovenou pravidly OECD (OECD Code of Conduct for Multinational Enterprises, Paříž, 1992). Vyloučení rozvojových a většiny reformních zemí z jednání není v souladu s politikou OECD o rozvojovém partnerství (Shaping 21st Century: The Contribution of Development Cooperation, OECD, 1997) [13].

Výhrady jednotlivých zemí

Jednotlivé státy mají právo v rámci jednání podávat tzv. výhrady - tedy navrhovat individuální výjimky z ustanovení MAI, které se - budou-li s tím ostatní signatáři souhlasit - stanou součástí smlouvy. Ty již nyní čítají přes tisíc stran textu. Vlády se touto cestou často snaží vyhnout negativnímu dopadu klíčových ustanovení dohody. Návrhy však mohou vycházet pouze z existující legislativy a nesmí porušovat princip statu quo.
Snad nejzásadnější výhrady podaly Spojené státy, které žádají vynětí všech jiných než federálních zákonů z působnosti MAI. Dohoda by se tedy netýkala legislativy jednotlivých států unie. Dále si chtějí vyhradit právo na přijetí jakýchkoli opatření v oblasti dotací a jakýchkoli exekutivních rozhodnutí.
Kanada požaduje „plán přínosů" v oblasti zaměstnanosti Kanaďanů a zvýhodnění kanadských zájemců o investice v naftovém průmyslu, spolu s Francií také žádá úplné vynětí kultury z působnosti MAI.
Evropská unie požádala o pozitivní diskriminaci u investic v rámci regionálních ekonomických uskupení (jakým je například ona sama). Chtěla by tak zajistit aby její stávající i potenciální budoucí členové měli možnost upravovat svůj právní řád podle legislativy EU. Podle některých právních analýz však ani tato výjimka neumožní sjednocení práva nových členů se standardy unie, neboť se vztahuje právě jen na ni samotnou, nikoli jednotlivé členské státy.
Rakousko požaduje vynětí své legislativy na ochranu spotřebitele z "vyvlastňovací" části.
Austrálie trvá na právu jakýchkoliv požadavků na zahraniční investory, stejně jako na možnosti poskytovat dotace a výhody domácím společnostem.
Polsko by si rádo ponechalo právo na „zlaté akcie" [14, 15].

Česká republika vznesla do konce října 1997 přes 30 výhrad (požadavků na výjimky). Některé z nich jsou poměrně závažné [16]. Je otázkou, nakolik se je při vyjednávání podaří prosadit.

K těm snad nejpodstatnějším patří:
  • * Vyhláška o vývozních a dovozních licencích (stát si chce ponechat možnost stanovovat zde určitá pravidla, respektive udržovat je v souladu s dalšími mezinárodními smlouvami).
  • * Omezení práva na vlastnictví půdy, dalšího zemedělského majetku a nemovitostí obecně. Stát chce zachovat omezení prodeje zemědělské půdy na fyzické či právnické osoby se sídlem nebo trvalým pobytem na území republiky. Nákup nemovitostí se má nadále řídit zákonem č. 219/1995 Sb.
  • * Obdobné omezení nároku na dotace na podporu exportu a práva podnikat v energetice a rozhlasovém či televizním vysílání.
  • * Omezení práva nakupovat akcie na burze též na české občany či právní subjekty. Nákup akcií bank zahraniční osobou podléhá schválení ČNB.
  • * Další výhrady se týkají zejména podnikání v letectví, vodní plavbě a dopravě obecně, převážně umožňují státu určovat v těchto oblastech pravidla a kontrolovat jejich dodržování.

Jakkoliv jde o výhrady zásadní, jedná se pouze o ty, jež jsou v souladu s mechanismem statu quo, tzn. odpovídající stávající legislativě. Požadavek rozšířit okruh, ve kterém lze o výjimky žádat, i na očekávané změny právního řádu se dosud (únor 1998) na jednání prosadit nepodařilo.

Mnohé vlády, zejména menších a ekonomicky slabších zemí, se rezervovaně staví též k dohodě jako takové. Celý trojlístek středoevropských zemí (Česká republika, Maďarsko a Polsko) smlouvu neoficiálně označuje za jednostrannou liberalizaci trhu pro investory z protekcionistických zemí (zejména USA, ale také Evropské unie a Japonska) a z jejího dopadu na své ekonomiky vyjadřují obavy. Doposud se však vesměs neodhodlaly kritizovat MAI otevřeně: výjimku tvoří například vláda kanadské provincie Britská Kolumbie, která dohodu zcela odmítá.

Výhrady občanských iniciativ

Občanským iniciativám a odborům se podařilo do jednání o MAI zahrnout požadavky na integraci pracovních a ekologických norem. To se však zatím odrazilo zařazením nezávazných formulací do preambule i textu dohody. Většina kritiků sdílí názor, že tyto kosmetické úpravy charakter MAI nezmění.
Nesouhlas s dohodou, pro jejíž osud je klíčové období do května tohoto roku, však stále roste. Přes pět stovek občanských iniciativ ze 68 zemí celého světa podpořilo prohlášení, zveřejněné u příležitosti pařížského jednání OECD o MAI ve dnech 16.-20. února 1998 [17]. Vyzvaly v něm vlády zemí OECD, aby s ohledem na závažné výhrady:
  • 1. Vypracovaly nezávislé a důkladné posouzení sociálních, ekologických a ekonomických dopadů MAI s plnou účastí veřejnosti. Po dobu tohoto posuzování by měla být jednání zastavena.
  • 2. Požadovaly po investorech dodržování závazných dohod, zahrnujících ekologické, pracovní, zdravotní a bezpečnostní normy a lidská práva, aby s ohledem na MAI nebylo možné zneužívat slabých regulačních mechanismů. Vlády by měly dojednat právně závaznou dohodu o odpovědnosti investorů, jež musí předcházet jakékoli smlouvě o jejich právech.
  • 3. Odstranily oprávnění investorů žalovat státy (vlády) a navrhly demokratické a transparentní mechanismy, které veřejnosti zajistí větší kontrolu nad chováním investorů.
  • 4. Jakkoli žádná z podepsaných organizací nezpochybňuje právo investora na kompenzaci za vyvlastnění státem, v národních legislativách jsou obsaženy jiné odpovídající mechanismy, které investory před takovmi kroky chrání. Signatáři prohlášení proto žádají členy OECD k odstranění právně nejasných vyvlastňovacích klauzulí MAI. Vlády musí zajistit, aby nemusely platit za právo zavádět ekologické, pracovní, zdravotní a bezpečnostní normy. Investoři nemohou požadovat po státu, aby je odškodňoval za dodržování zákona.

S ohledem na procedurální výhrady dále občanské iniciativy žádají:
  • 5. Pozastavení vyjednávání o MAI a rozšíření termínu jednání tak, aby mohla být ve všech zemích zajištěna smysluplná veřejná diskuse.
  • 6. Zvýšení transparentnosti jednání zve- řejňováním projednávaného textu a jednotlivých výhrad a pořádáním veřejných slyšení jak ve členských zemích OECD, tak i v dalších státech.
  • 7. Rozšíření aktivní účasti států v oficiálních jednáních na širší spektrum vládních agentur, ministerstev a parlamentních výborů.
  • 8. Změnu podmínek odstoupení od MAI tak, aby se státy mohly závazků daných dohodou zbavit, pokud usoudí, že je to v zájmu jejich občanů. Země, jež se jednání o MAI neúčastnily, nesmí být k přistoupení k ní nuceny.
Poznámky:
[1] Sforza-Roderick, M., et al: Writing the Constitution of a Single Global Economy: A Consice Guide to the Multilateral Agreement on Investment - Supporters’ and Opponents’ Views, nedatováno
[2] Maine, R.: The OECD Multilateral Agreement on Investment (MAI), Oxfam, London 1997
[3] Reuter, 13.2.1998
[4] The Multilateral Agrement on Investment: A „Bill of Rights" for International Investors?, The Preamble Collaborative, Washington, nedatováno
[5] Vallinatos, M.: The Multilateral Agrement on Investment and Privatization, Friends of the Earth USA, Washington, D.C., nedatováno
[6] Background on the MAI, Public Citizen’s Global Trade Watch, Washington, nedatováno
[7] MAIgalomania. Citizens and the Environment Sacrificed to Corporate Investment Agenda, Corporate Europe Observatory, Amsterdam 1998
[8] Environmental Review of the MAI (Contribution by the UK), DAFFE/MAI/RD(97)43
[9] de Jonquieres, G.: Worries over planned investment ccord, Financial Times,19. ledna 1998
[10] - Comments on Conclusion on Labour and Environment (Contribution from the European Commision), DAFFE/MAI/RD(97)52, Paris 1997
[11] Preambule MAI, DAFFE/MAI(97)1REV2, str. 5, Paris 1997
[12] MAIgalomania, cit. 7
[13] Joint NGO Statement on the MAI, NGO OECD Consultation on the MAI, Paris 1997
[14] MAIgalomania, cit. 7
[15] Examples of Laws That Conflict with the MAI, FoE US Fact Sheet, Friends of the Earth USA, Washington, D.C., 1997
[16] Czech Republic: Revised Draft Reservations, DAFFE/MAI/RES(97)16/REV1, Paris 1997
[17] Joint NGO Statement, cit. 13

------------------------------------------------------------------------ Materiál je publikován v rámci projektu CEE Bankwatch Network - sítě středo- a východo- evropských organizací, monitorujících aktivity mezinárodních finančních institucí a zahraničních investorů v regionu.
http://www.geo.ut.ee/bankwatch
http://www.zpok.hu/mirror/bankwatch
------------------------------------------------------------------------
[Hnutí DUHA] [Energie] [Lesy] [Suroviny] [Doprava] [Sedmá generace] [Pobočky] [Akce] [Další organizace]
------------------------------------------------------------------------
Naposledy upraveno dne 11. 3. 1998