STŘEPY, BUŘTY A PROCES GLOBALIZACE            

                                JAN KELLER

Během minulého víkendu se Praha zase o malý krůček přiblížila Evropě.
Podobně jako v dalších třiceti městech, tentokrát také u nás proběhl napřed
rozverný happening studentů, poté důrazná demonstrace několika tisíc
mladých lidí a nakonec došlo i na prudké srážky mezi malými hloučky
radikálů a policií. Ústředním tématem, které propojilo celé toto krajně
různorodé dění, byl protest proti tajemné globalizaci.

Komentáře, které následovaly, připomínaly spíše chvatně opsanou policejní
zprávu než pokus o analýzu. Jeden vedle druhého tvrdily, že akce ekologů se
zvrhla v rabování obchodů. Takové komentáře nemohou nic vysvětlit, mohou
pouze onálepkovat. I když si ještě počkáme na výsledky vyšetřování, můžeme
si být jisti, že ani to nejobjektivnější vyšetření neposkytne ani to
nejmenší vysvětlení.

V podstatě jsou k dispozici vysvětlení dvě. Podle prvního z nich skupinka
chuligánů zorganizovala velké protestní shromáždění a masový průvod proto,
aby pak mohla po setmění ukrást z výlohy několik štanglí salámu. Nelze
vyloučit, že nějak takto bude znít oficiální zpráva. Třeba tomu tak
skutečně bylo. Jako protiargument lze uvést snad jedině to, že ke štangli
salámu se lze dostat i jednodušeji.

Druhý výklad je poněkud zdlouhavější. Vychází z předpokladu, že myšlenka
protestu proti velkým firmám k nám pronikla ze Západu, ze zemí, které měly
více příležitostí než my seznámit se s dopady globalizace ekonomiky.
Ekonomická globalizace se sice nepochybně týká také ekonomiky, především je
to však záležitost bytostně politická. Je to proces, v jehož průběhu
ztrácejí demokraticky volené vlády krok za krokem možnost rozhodovat o
věcech, kvůli kterým byly zvoleny. Poslední slovo při rozhodování o tom,
kde a na jak dlouho se usadí prosperita, i o tom, kde a na jak dlouho se
usadí stagnace a bída, přechází nepozorovaně na ty, kdo kontrolují
strategická rozhodování velkých firem. Vlády se jen snaží vábit a lákat
firmy tím, že jsou ochotny provést více ústupků než vlády jiné.

Ústupky mamutím výrobním a distribučním firmám provádějí vlády pochopitelně
vždy s ohledem na zájmy svých občanů. Pokud se firmě v zemi zalíbí, bude
alespoň na nějaký čas více pracovních míst. Budou totiž přemístěna ze zemí,
které nechtěly anebo nemohly učinit koncernům více daňových, sociálních,
ekologických a jiných ústupků, které si při obchodních jednáních objednaly.

Nyní se vysvětluje, čím jsou tak pobouřeni anarchisté. Více než sto let si
představovali vládu státu jako všemocného obludného Leviathana, který ze
své královské výše autoritativně omezuje právo společnosti na
sebeorganizaci. Najednou ztrácejí sice hrozného, avšak úctyhodného soupeře.
Zpod masky suverénního a neúprosného despoty se klube ponížený služebníček
leštící kliky limuzín světových obchodníků vekslujících s příslibem
prosperity. Anarchisté se cítí být podvedeni. Moc, o které se domnívali, že
na ně hrozí z výšky, se potichu přestěhovala, a nyní se jim směje z dálky.

S anarchisty můžeme nesouhlasit, s jejich násilím nesouhlasit dokonce přímo
musíme. Zároveň bychom jim však měli přiznat, že jako jedni z prvých
pochopili, co se to vlastně děje. Pokud by bylo vše při starém, šli by
jistě bouřit před Parlament, před cizí velvyslanectví. V případě nouze
nejvyšší na Hrad. Dnes už moc nesídlí v kancelářích velvyslanectví. Bez
velkých formalit změnila své trvalé bydliště. Úřaduje teď v nepřehledných
halách superobchodů, za nablýskaným sklem hyperjídelen a v účtárnách
megafirem.

Podezření mladých demonstrantů, že státní moc se vlastně plete do sporu, do
něhož jí nic není, muselo nutně zesílit v okamžiku, kdy si skupinka státem
vycvičených profesionálů vyzkoušela, před jak rychlým davem dokáže ještě
utéct. Legrace tady ale opravdu není na místě. Vždy v historii, když
královští žoldnéři ukázali rozvášněnému davu svá nekrytá záda, bylo to
totéž, jako kdyby byl vydán povel k rabování a loupení. "Toto město je
vaše," vzkázal třem tisícovkám demonstrantů ten, kdo proti nim vyslal dva
tucty policistů. Mohlo to dopadnout ještě hůře.

Vraťme se raději ke globalizaci. Je velmi pravděpodobné, že po
anarchistech, kteří svým vytrénovaným nosem jako první zavětřili pach nové
autority, budou dříve nebo později následovat další. Budou mezi nimi
majitelé drobných obchodů, kteří na vlastní kůži a také na svém obratu
poznají, jak lacino se dá - alespoň po určitou dobu - nakupovat u velkých
řetězců nadnárodních distribučních firem. Budou mezi nimi soukromí rolníci,
kteří časem zjistí, jak neuvěřitelně úrodná je půda a jak vlídné podnebí v
krajích velkých zámořských pěstitelů monokultur. A časem se mezi nimi
zřejmě ocitnou celé regiony, které budou mít smůlu, neboť investice od
nadnárodních firem jim přetáhnou šťastnější a snaživější regiony. Stačilo,
aby ve Skotsku továrna nabídla nadnárodní firmě zákaz odborů, a již se tam
stěhovala výroba z Pikardie.

Levicová vláda, až se dostane k moci, možná s překvapením zjistí, že koleje
jsou již položeny. Přijíždí po nich souprava slibů o velké prosperitě, na
zpáteční cestě si odváží kusy státní suverenity. Možná je to tak správné.
Pokrok se přece nedá zastavit. To jenom anarchisté budou stále bezradnější.
Tak rádi by bojovali proti silnému a utlačivému státu. Teď mají pocit, že
jim mizí pod rukama. Možná proto si chtěli rychle ještě aspoň jednou
kopnout. Vždyť kdo ví, co jim z něho zbude po dalším kole jednání GATT.

A tak zbývá už jen vysvětlit jedno nedorozumění, které se zrodilo už v
průběhu oněch událostí. Nepokoje a drancování prý vyvolali ekologové,
tvrdil nám rozhlas každou hodinu. Není to pravda. Občanské iniciativy na
ochranu přírody a životního prostředí, které jsou velmi nepřesně označovány
jako ekologické, z principu odmítají používání brutality a násilí. Velice
dobře vědí, že jestliže chtějí zmírnit dopady naší agresivity na přírodu,
nesmějí být samy agresívní. Podobaly by se křesťanům, kteří nevěří v
pánaboha. Jestliže má někdo zájem diskreditovat ekology, měl by to dělat
inteligentně. Připusťme, i když je to velmi nepravděpodobné, že by některý
stoupenec ekologické iniciativy rozbil v neovladatelném afektu výklad
obchodu. Nikdy by z něho nevytáhl buřty ani štangli salámu. Jsou to přece
jenom vegetariáni.