Občanská demokratická strana

Stanovisko ODS k problémům spojeným s ochranou životního prostředí bylo v tisku a televizi prezentováno především ústy jejího předsedy Václava Klause. Václav Klaus měl v průběhu tohoto volebního období několik článků v Lidových novinách, kde se svým vztahem k ekologii podrobně zabýval. K problematice ŽP se vyjadřoval také P. Gandalovič - F. Bendou odvolaný náměstek MŽP, který se ve svých názorech od předsedy ODS nijak neodchýlil. Názorovou jednotnost členů ODS na otázky týkající se životního prostředí podpořil svými výroky i K. Dyba, který se ze své pozice ministra hospodářství vyjadřoval k surovinové politice.

Výraznou ekologickou osobností v řadách ODS je Bedřich Moldan, který však v tisku vyjadřoval své osobní názory.

Přístup ODS k ochraně životního prostředí je možné dokumentovat následujícími citáty V. Klause:

  1. Nejmenší ekologické problémy mají země se silnou, zdravou a vyspělou ekonomikou (MFD 31. 3. 94).
  2. Odpovědnost jednotlivce je pro ochranu životního prostředí důležitější než aktivita vlády (MFD 23. 9. 94).
  3. Ekologie je volba, je to něco za něco, není to kategorický imperativ (LN 14. 2. 94).

Státní ekologická politika


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

24. 5. 1994 (Špígl) V. Klaus: Ekologie je problém v první řadě ekonomickým. Obě oblasti nelze od sebe odtrhnout a řešit ekologii v rámci jakési výsadní, samostatné a od životní reality odtržené koncepce.

31. 3. 1994 (MF Dnes) V. Klaus: Nejmenší ekologické problémy mají země se silnou, zdravou a vyspělou ekonomikou.

14. 2.1994 (LN) V. Klaus : Chtěl bych si pospíšit říci, že před lidstvem ekologický problém stojí ( aby mi nebylo předhazováno - stejně falešně jako v případě tzv. špinavých peněz - že si tohoto problému nejsem vědom nebo že ho bagatelizuji) a že považuji za nesmírné důležité a v čase naléhavé odhalit jeho míru, porovnat jeho důležitost s jinými problémy a zvolit takové metody jeho řešení, které by neměly ještě horší důsledky než původní problém sám. Jsem pevně přesvědčen, - že nesystematicky publikovaná data nepřinášejí zcela jednoznačné závěry o míře znečištění a o jeho důsledcích pro člověka a přírodu, - že neexistuje jednoznačný nezvratný trend znečištění, který by vyžadoval umělé zastavení dosavadního industrializačního procesu a na něm založeného zdokonalování ekonomických podmínek života lidí ( navíc se zdá, že technicky pokrok životní prostředí spíše šetří než ničí)
- že se zatím nikde nepotvrdily extrémní varovné předpovědi novodobých malthuziánců o narůstajícím zablokování ekonomického růstu a o přechodu na dráhu stacionárního či dokonce nazpět směřujícího vývoje
- že ekologický problém je problémem lidským, tedy společenským, že není problémem technickým či přírodním a že může být uchopen pouze na základě lidského, tedy společenského a politického rozhodování, nikoli na základě zvnějšku dosazeného technického ( "objektivně správného ") řešení
.....Někteří ekologové nám říkají, že si soukromí vlastníci nevidí ani na špičku nosu, že maximalizují pouze dnešní efekty, že si myslí " po nás potopa" a že je proto třeba, aby do hry razantně vstoupil stát a aby " zastupoval budoucnost". Ale to je zásadní omyl. Že by byrokratický státní úředník mohl mít dlouhodobější zájem než vlastník ( který má své dědice), se historií nezdá být prokázáno.... Ekologie je volba, je to " něco za něco", není to kategorický imperativ.

25. 3. 1994 (LN) V. Klaus: Práce ministerstva životního prostředí není přesvědčivá. Avšak je třeba pečlivě zvážit, nakolik se jedná o složitost problémů, jimiž se toto ministerstvo zabývá, nebo o důsledek vlastní práce ministra. Nebo zda jde o fakt, že toto ministerstvo je příliš velké a těžkopádné, případně zda příčinou nemohou být nějaké jiné faktory.

22. 4. 1994 (HN) V. Budinský ( předseda hospodářského výboru Parlamentu ČR) :" Více než šest miliard Kč z malé privatizace bude použito především na nahrazení hnědého uhlí, briket a uhelných kalů při vytápění bytů, a to plynofikací a proti původním předpokladům i elektrifikací."

6. 6. 1994 (LN) V. Klaus: Připusťme už konečně, že ekologie není otázkou ano či ne, že není otázkou absolutistických požadavků prosazovaných líbivými nátlakovými akcemi, že není otázkou technických standardů či norem. Ekologie je otázkou lidské volby co dříve a co později, volby, nakolik to a nakolik ono, je otázkou demokraticky utvářeného společenského koncensu všech zúčastněných, je otázkou porovnání nákladů a výnosů jednotlivých variant řešení, a to s velkým komplikovaným časovým prvkem. Je chybou si myslet, že ekologický problém je problémem člověka versus příroda, neboť je - ostatně jako všechno na tomto světě - problémem člověka versus člověk resp. problém člověka dnes versus člověk zítra či pozítří. Nejde o nic více a o nic méně než o lidské preference, navíc v jejich časovém porovnávání.
Nevěřím obviněním, že my všichni ( neekologové) žijeme krátkozrace, s horizontem nula, a že jedině naši zelení jsou lidmi s dlouhodobým viděním lidské existence, že právě oni jsou lidmi s asketickým postojem k dnešku, který si dobrovolně ukládají proto, aby byla zachráněna budoucnost nás všech. Spíše jde o ideologický střet demokracie a s ní spojeného občanského ( a proto nutně většinového) přístupu a úsilí uzurpovat si dnešek k obrazu svému, s úsilím diktovat dnešek na základě toho, že někdo ví lépe než my ostatní, co je pro dnešek správné.

29. 8. 1994 (LN) V. Klaus: Tržní systém, založený na rozhodujícím podílu soukromého vlastnictví a na deregulovaném cenovém systému, je systémem ve své prapodstatě hospodárným, je systémem přírodu šetřícím, a jako takový nemá žádnou reálnou alternativu. jak přesvědčivě ukázala zkušenost našeho minulého období žádná, jakkoli dobře míněná aktivita státu, vědců či ekologických iniciativ nemůže tento systém nahradit, může ho jen rozbít.

23. 9. 1994 (MF Dnes) V. Klaus:" Odpovědnost jednotlivce je pro ochranu životního prostředí důležitější než aktivita vlády."

20. 10. 1994 (ČT1) V. Klaus:" Princip trvale udržitelného rozvoje považuji za nedefinovatelný termín, se kterým však dovedeme pracovat, jde spíše o etický závazek vůči dalším generacím."

6. 11. 1994 ( Telegraf) V Klaus: " Brzdí nás neustále tlaky na ovlivňování svobodného individuálního rozhodování člověka - občana formou regulace, řízení, kontroly, licencování, prostě razítkování nejrůznějšího typu, pod hesly dnes už ne socialismu, ale pod hesly tomu svou podstatou ne příliš vzdálenými. Jednou jde o hesla zdánlivě sociální, jindy o hesla svůdně ekologická.."

26. 3. 1995 (ČTA) V. Budínský: Papírnám a celulózkám se zdá, že maximální hodnoty vypouštěné koncentrace kysličníku siřičitého, které požaduje zákon o ovzduší, jsou pro ně příliš tvrdé. Bylo by dobré připravit novelu zákona, aby pak ze strany papírenských podniků nenastaly extrémní požadavky na maximální hodnoty emisí. Jde o to aby naše podniky, měly podobné podmínky, jaké mají konkurenční zahraniční firmy.

6 .6. 1995 (Práce) J. Payne v anketě Co jste ochotni oželet pro zkvalitnění ŽP?: "Například kouření. Omezil jsem ho před rokem a je to velice příjemné."

23. 10. 1995 (RP) Leopold Zubek na otázku, zda má nějaký ministr ŽP šanci uspět:" Ne, nemá ministři nejen životního prostředí, ale i zdravotnictví, kultury, školství nemohou být tak úspěšní jako ekonomičtí ministři. To je logické. Revoluci jsme dělali kvůli ekonomické transformaci, ne kvůli životnímu prostředí. Přirovnal bych to k jízdě na loďce v proudu. Máte šanci ji řídit, jen když jedete rychleji než proud, a pokud ji brzdíte... no, a v té pozici je ministr ŽP."

Informovanost a zapojení veřejnosti


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

22. 3. 1993 (MF Dnes) V. Klaus: (Občané v Borčicích odmítají spalovnu rizikových odpadů) Občané z blízkého okolí mají nezadatelné právo vyslovit se k tomu, zda tu spalovnu má nebo nemá být, ale je otázkou diskuse, zda jejich právo je stoprocentní anebo méně než sto procent, protože se k tomu budou vyjadřovat všechny zainteresované strany včetně ekologů.

28. 5. 1994 (Český deník) V. Klaus: O neziskových organizacích. Nelze dost dobře smířit zastupitelskou demokracii s pojmem občanské společnosti, která předpokládá demokracii přímou.

22. 11. 1994 (MF Dnes) V. Klaus: S ekology půjdu do průvodu, který bude demonstrovat za zákaz klimatizačních systémů. Jsem ochoten jít s ekologickými iniciativami demonstrovat proti netříděnému odpadu a proti tomu, aby měli všichni mrazáky. Doma třídím odpad a dávám ho do sběru a ekologové si mne mohou přijít zkontrolovat.

14. 6. 1995 (Expres) Milada Kadlecová, poslankyně za ODS, prohlásila hladovku za zastavení těžby na kopci Tlustec za nátlakovou akci, srovnatelnou s hladovkami ve věznicích a za nezákonnou formu protestu.

Toxické látky- zdroje znečištění


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

9. 1. 1995 (ČT2) Leopold Zubek: Kontrola malých zdrojů znečišťování by byla velice náročná, přičemž by nepřinesla kýžený efekt. Do r.1998 musí všechny velké zdroje odpovídat emisním limitům.

Energetika


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

17. 2. 1993 (ČT2- Události- komentáře) V. Klaus: V rámci energetické koncepce České republiky se předpokládá obrovská racionalizace spotřeby elektrické energie, takže její relativní úspora by mohla činit třicet až čtyřicet procent proti dnešnímu stavu. Do roku 1996 nebo 1997 bude postupně o 2039 megawattů utlumena produkce severočeských hnědouhelných elektráren.

4. 11. 1993 (ČT1) I. Kočárník: Státní podpora pro sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva na 6 % zvýšení cen dálkově dodávaného tepla se uskuteční pouze na bázi úprav životního minima.

K. Dyba ( tamtéž) dodal, že existuje systém sociální potřebnosti počítající s podporou pro ty, kterých se zvýšení nejvíce dotkne.

12. 11. 1993 (ČT2) I. Kočárník: "Vláda počítá s tím , že ceny nájemného, tepla, plynu o elektrické energie budou vždy předmětem regulace, neboť zásadním způsobem ovlivňují rozpočty domácností."

31. 10. 1994 (HN) J. Holub ( poslanec Parlamentu ČR za ODS - předseda energetické komise) Státní regulace energetiky je podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) důsledkem přirozeného monopolu. Připravovaná regulační vyhláška by měla zajistit rovnoměrné rozdělení zisku mezi producenty energií a rozvodné závody.

6. 10. 1994 (Telegraf) R. Mandelík ( člen rozpočtového výboru parlamentu za ODS): Případné zvýšení ceny tepla by mělo "pouze vyrovnat inflaci", která je kompenzována i v příjmech. Znamená to tedy, že by zdražení nemělo zatížit kapsu nájemníka.

10. 3. 1995 (HN) Poslanec Josef Holub: Postoj MPO by žádným výrazným způsobem neměl zpochybnit platnost materiálu, v němž ministerstvo financí počátkem roku nastínilo své představy o dalším vývoji cen energií v ČR do konce století. V tomto materiálu se mj. hovoří o meziročním nárůstu cen pro domácnosti u elektřiny asi o 15% a tepla maximálně o 10%.

Jaderná energetika


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

5. 10. 1992 (HN) V. Klaus: Dostavba jaderné elektrárny Temelín je tím nejlepším pro životní prostředí severních Čech.

17. 2. 1993 (ČT2) V. Klaus: Odmítám úvahy, že by o budoucnosti jaderné elektrárny Temelín mohlo rozhodovat referendem.

19. 2. 1993 (ČD) V. Klaus: Naděje na jakýkoli pokles spotřeby elektřiny jsou zjevně mylné... V první řadě musíme očekávat opětovný růst průmyslové výroby ( a dalších odvětví jak ve výrobě, tak ve spotřebě), který se projeví v rostoucí poptávce po elektřině. V druhé řadě musíme i u nás očekávat obrat od bezprostřední spotřeby primárních energetických zdrojů ke spotřebě elektrické energie, což je trend, který se v vyspělých zemích světa projevuje již dlouho a který my máme více méně teprve před sebou ( Nepochybně k němu přispěje i pravděpodobný růst cen primárních energetických zdrojů, zejména uhlí). Že by ve světě těchto dvou základních, s vysokou pravděpodobností očekávatelných skutečností u nás spotřeba elektřiny v příštím desetiletí mohla stagnovat, to je představa mírně řečeno romantická, ostřeji řečeno nezodpovědná.

2. 3. 1993 (Telegraf) K. Dyba: Ročně byly měrné náklady na dodávky elektrické energie z jaderné elektrárny Temelín vyčísleny na 575 korun za jeden MW, zatímco měrná jednotka energie vyrobené využitím paroplynu stojí 988 korun. Případná přestavba Temelína na paroplynový pohon by si vyžádala další investice související se změnou projektu. Vyšší náklady by podle jeho slov museli zaplatit spotřebitele, kterými nejsou jen podniky, ale také fyzické osoby. Žádné další varianty dostavby Temelína se neuvažovaly a neuvažují.

10. 3. 1993 (MF Dnes) V. Klaus: Odmítám, že svět ustupuje od jaderné energetiky. Ve světě je k dnešnímu dnu ve výstavbě 72 atomových elektráren. Neexistují úspory jako takové. Existuje jen úsporné chování. Nakolik se toto chování v budoucnu prosadí, to je obrovský úkol nás všech. Americká firma Westinghouse Electric Corporation, která má být dodavatelem řídícího a kontrolního systému elektráren i jaderného paliva, je jedna z nejšpičkovějších firem.

16. 3. 1993 (ČD) K. Dyba: Nevidím důvod, proč bychom měli nějakým způsobem hodnotit rakouskou reakci. Rozhodli jsme se tak, jak jsme rozhodli, v našem zájmu. Nemyslím si, že úvěry od Světové banky jsou ovlivnitelné případnými názory v Rakousku. Navíc financování Temelína není přímo závislé na půjčkách Světové banky.

30. 10. 1994 (Svobodné Slovo) V. Klaus: Unikátní stavba temelínské elektrárny byla v minulosti řízena tvrdou rukou jakéhosi centrálního vládního zmocněnce, který měl obrovské pravomoci. V dnešním systému podle mě není něco takového možné ani žádoucí. Jde o to, jak tuto funkci nahradit a doplnit, aby i bez této všemocné osoby všechna kolečka zapadala do sebe. Rozporné hovory o této otázce nejsou takového rázu, že by to ve mně vzbuzovalo jakékoliv varování, jakékoliv nebezpečí.

31. 10. 1994 (Headline Monitor) V. Klaus: Jaderná elektrárna Temelín je grandiozní dílo, nad jehož dostavbou není fér klást otazníky. Esteticky se mi ty čtyři věže také nelíbí. Z hlediska ekologie jde však o zlepšující prvek v tomto kraji. Vytváření speciálních norem nad rámec obecných zákonů je pro mně nepřijatelné. Současnou legislativu považuji za dostačující, takže atomový zákon chápu jako její rekapitulaci a částečnou novelizaci.

10. 1. 1995 (ČTA) V. Klaus: Vytvoření zastřešujícího zákona nad oblastí jaderné energetiky je smysl zákona o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Dalším dílem zákona je uvést legislativu v této oblasti do souladu s ústavou a mezinárodními závazky ČR. Jako nová opatření označil premier povinnost pojištění provozovatelů jaderných zařízení a vytvoření speciálního jaderného účtu. Na něm by se měly shromažďovat prostředky, které budou sloužit na budoucí investice do řešení zabezpečení jaderného odpadu. Na tento účet budou přispívat především provozovatelé jaderných zařízení. " Domnívat se však, že by to zaplatil někdo jiný než občan, je scestné ".

Doprava


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

14. 7. 1993 (Lidová demokracie) J. Stráský: Mým úkolem je vytvářet harmonické podmínky pro všechny druhy dopravy, protože jsem ministr dopravy, nikoli ministr železnic. O preferenci některého z nich nemůže být řeč. V tomto smyslu je potřeba hlavně zohlednit vnější náklady, které jednotlivé druhy dopravy způsobují společnosti. Jsem si vědom, a mluvím o tom rád, že železniční doprava, pokud je dobře organizována, představuje mnohem menší ekologickou zátěž něž doprava silniční. Všechno je to ale věc kalkulací. Ne hesel. Ani zelených.

14. 10. 1994 (Práce) J. Stráský: S tarify Českých drah se pohnout musí, neboť již dva roky jsou stejné, zatímco ceny vstupů stále stoupají. O termínu ještě rozhodnuto není. Při jednání o tarifech bude trvat na maximálním zvýšení o padesát procent. "Vyšší by ohrozilo konkurenceschopnost dráhy a způsobilo by odliv cestujících."

30. 12. 1994 (Telegraf) J. Stráský: MHD nelze zcela svěřit městským úřadům. V mnoha městech existuje možnost neúměrného zvýšení jízdného nebo naopak úplné zrušení nerentabilního provozu. Z těchto důvodů má ministerstvo dopravy k dispozici určitou sumu ze státního rozpočtu, kterou chce městům přispět k obnově zastaralého vozového parku a dalších investicím v městské hromadné dopravě.

29. 12. 1994 (Telegraf) J. Stráský: Evropská silniční síť již nebude schopna absorbovat další nárůst kamiónové přepravy, zvýšeným provozem dálkové mezinárodní přepravy trpí zejména hraniční přechody. Vhodným řešením je kombinovaná přeprava kamiónů po železnici.

Nerostné suroviny


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

24. 1. 1994 (Český deník) L. Rubáš ( v této době ministr zdravotnictví):" Léčivé zdroje by měly i nadále zůstat ve vlastnictví státu. Lze získat do vlastnictví pouze produkt zdroje např. minerální stolní vodu."

21. 1. 1994 (LN) V. Klaus:" Zahraniční obchod není založen na ničem jiném než na myšlence komparativních výhod Davida Ricarda z roku 1817. Komparativní výhoda se neměří ničím jiným než poměrem produktivity práce a mzdy. Jestliže mám komparativní výhodu ve výrobě mikročipů, tak vyvážím mikročipy. Jestliže mám komparativní výhodu ve výrobě kaolínových dlaždic, tak musím vyvážet kaolínové dlaždice, i když mají větší obsah surovin než mikročipy. To je elementární pravda a právě tento argument vývoz surovin - je používán jako jeden z argumentů proti volnému obchodu."

6. 5. 1994 (Práce) K. Dyba: "Těžba surovin v ČR je v silném útlumu a za posledních pět let poklesla zhruba o 39 %. Nejvýrazněji poklesly v minulých letech zejména těžby stavebního kamene, štěrkopísku a písku a cihlářských surovin. Vzrůst těžby byl zaznamenán pouze u méně kvalitních kaolínů a ropy. Zásoby nerostného bohatství nejsou v této chvíli ohroženy ani vývozem Největší podíl exportu na těžbě byl loni u černého uhlí ( 18,9 %). Vyčerpání surovinových zdrojů nehrozí a životnost průmyslových a geologických zásob by se měla vlivem průmyslové těžební recese naopak zvyšovat."

14. 5. 1994 (Špígl) K. Dyba: Je třeba poznamenat, že optický růst vývozu hlavně uhlí, způsobují dodávky na tradiční trhy na Slovensku. Část domácích surovin vyvážíme ve formě výrobků. Je to především vývoz cementu. V roce 1993 se snížil vývoz vápenců a štěrkopísků. Celkový vývoz surovin tvoří asi dvě třetiny prostředků, které potřebujeme na dovoz ropy. Naše republika je závislá na dovozech ropy, železných rud, barevných kovů, soli, síry, zemního plynu a dalších nerostů. V období recese celého těžebního odvětví představuje export významný stabilizační prvek. Obavy o vyčerpání surovinových zdrojů, eventuálně z růstu jejich vývozu, vznikají nepochopením ložiska zdrojů jako ekonomické kategorie, podcenění vývoje nových technologií a možnosti nalezení nových zdrojů.

17. 5. 1994 (ZN) K. Dyba: Horní zákon představuje technicky velmi složitou záležitost, právě proto, že na některé jeho aspekty existují rozdílné názory, ať už ze strany Ministerstva životního prostředí, či měst a obcí, jichž se tato legislativní norma bude bezprostředně dotýkat. Pokud chceme pro oblast hornictví přijmout skutečně kvalitní zákon, který nahradí stávající normy z ledna 1993, pak je nezbytné naslouchat pozorně všem připomínkám a zvažovat všechny návrhy, což znamená, že práce na horním zákonu může pokračovat třeba půl roku.

29. 9. 1994 (Haló noviny) V. Klaus:" Přírodní zdroje neexistují. Bohatství vytvářejí lidé, a proto platí, že lidé jsou řešením a ne problémem. S tím souvisí i zavádějící pohled na tzv. omezenost přírodních zdrojů. Nic takového jako " přírodní zdrojů totiž neexistuje. Zdrojem pro člověka je až ten přírodní materiál, pro který člověk objevil nějaké využití. Protože neexistují " přírodní zdroje " jako takové, nemůžeme je ani vyčerpat."

Tmaň


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

4. 8. 1995 (D. Telegraf) L. Zubek (ODS): Výtěžnost tmaňského ložiska by měla být projektována podle životnosti vápenky a cementárny. Jednalo by se o 60 milionů tun vápence a nikoli o 710 milionů, jak je tomu nyní. Současně by se měla snížit také roční předpokládaná těžba ze stávajících 4 milionů tun.

4. 8. 1995 (RP) Leopold Zubek (ODS) člen parlamentního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a ŽP: Souhlasí s rozhodnutí Bendova úřadu vyjmout půdu ze zemědělského půdního fondu pro výstavbu Nové Královodvorské cementárny Tmaň u CHKO na Berounsku, protože to povede k zastavení staré a vybudování nové cementárny, což je z ekologického hlediska příznivější. Dále je podle něho nutné znovu otevřít problém rozsahu těžby v tmaňském ložisku. Výbor se proto bude snažit dát v této věci dohromady ministerstva ŽP a hospodářství.

Lesy


srovnej: ODA, ČSSD, KDU-ČSM, KSČM, SPR-RSČ, LB, SD.

26. 3. 1995 (ČTA) V. Budínský ( v té době předseda hospodářského výboru Parlamentu ČR): "Papírny zpracovávají především vlákninu, která vzniká jako odpad při těžbě dřeva, dřevo z polomů a dřevo z padesáti procent napadené hnilobou. Mýtus o vyrabovaných a zdevastovaných českých lesích není pravdivý. V naší republice se naopak dlouhodobě těží méně suroviny, než činí roční přírůstek. České lesy jsou spíše přestárlé. Znamená to větší náchylnost k chorobám a k polomům. Nebylo by nic proti životnímu prostředí a našim lesům, kdyby se o jeden milion kubíků ročně těžba zvýšila."

19. 5. 1995 (ZN) Poslanec J. Černý shrnul výhrady soukromých vlastníků : "Jestliže stát něco požaduje ve veřejném zájmu, měl by na to obětovat prostředky z daní a v zákoně potom jasně říci, co vlastníkům bude hradit".

27. 8. 1995 (ZN) Poslanec J. Černý, odpověď na otázku " Jak hodnotíte názory, že lesy v rukou nestátních vlastníků se stanou jen prostředkem maximálního finančního efektu?" : Toho se může dopustit i stát. Státní úředník se může striktně držet předpisů, které mohou víc škodit než prospívat.

V. Klaus

.29. 8. 1994 (LN) Vytvoření svobodného, demokratického politického systému znamenalo nejen individuální svobodu a zbavení se komunistické diktatury, ale znamenalo i vytvoření racionálního mechanismu pro společenskou volbu. Teprve teď je možné, aby spolurozhodovaly miliony lidí a aby nerozhodovali totalitní politikové a jejich lepší či horší ekologičtí rádcové. Podstatné je, že na demokratickém základě utvářená společenská volba představuje jakýsi vektorový součet názorů nás všech (zapřisáhlých ekologů i fanatiků nejposlednějších výdobytků reklamou podporovaných zbytečností) a že náš dnešní politický systém nepreferuje - naštěstí - ani jedny, ani druhé.(29. 8. 1994)

10.6.95 V. Klaus (MFD): Lesní hospodářství má příznivý vývoj. Předseda vlády rozhodně odmítl spekulace o drancování lesů. "Nopak je v posledních pěti letech vždy roční přírůstek dřeva vyšší než těžba."

B. Moldan

26. 10. 1993 (ČT2) Energetická náročnost českého hospodářství je zhruba dva a půlkrát větší než ve vyspělých zemích. V této souvislosti je proto nešťastné, že se vzácné finanční a jiné prostředky věnují na další rozvoj a ne na zvyšování energetické účinnosti. Podle jeho názoru si jaderné elektrárny nedokážou na sebe vydělat, proto se např. ve Spojených státech již dvacet let žádné nové nestaví. V této souvislosti bude muset i česká vláda masivně krýt ztráty temelínské elektrárny. Za nedobrou označil možnost splácení úvěru vyvážením elektrické energie. Podle jeho názoru nejsou v České republice předpoklady, aby byl celý jaderný cyklus, tedy nejen výroba elektřiny, ale i ukládání vyhořelého paliva, zvládnut.