RNDr. Ivan Dejmal


24. 6. 1992 (Metropolitan): I. Dejmal je proti dostavbě Temelína, navrhuje možnost převést rozestavěnou část na plyn, jako je tomu v Schandorfu v bývalé NDR. Plynovod vede 3 kilometry od centra staveniště.

10. 9. 1993 (Necenzurované noviny) I. Dejmal: Jaderná elektrárna se nemůže stavět v malém, přitom v demokratickém systému se budují zdroje jen tak velké, aby pokryly území, na které má tento zdroj negativní vliv. Jaderná elektrárna ovlivňuje občanská práva, svobodu a demokracii, protože vláda pak nikdy nemůže připustit takovou míru svobody, aby občané mohli říct "my nechceme tuhle elektrárnu".

4. 1. 1994 (Telegraf) I. Dejmal kritizuje nově připravovaný energetický zákon. "Energetický zákon by plnil funkci, kdyby postihl oblast úspor u konečných spotřebitelů a zároveň zvažoval hlediska úspor energie při přípravě všech nových projektů v energetice, stavebnictví i ostatních resortech. Nedostatečně je řešena i pravomoc obecních úřadů."

6. 1. 1994 (RP) I. Dejmal : Ve všech moderních energetických koncepcích na světě hraje důležitou úlohu tzv. regulační orgán, který v podstatě řídí veškerý chod energetiky - od dobývání surovin až po konečnou spotřebu energie. Pouhá ekonomická regulace může nastoupit asi až po deseti letech.

25. 1. 1994 (LN) I. Dejmal: "Možnost rozvoje ekonomiky se musí přizpůsobit našim zásobám. Suroviny a energie by měly být zvláštními komoditami podléhajícími omezení."

25. 8. 1995 (MFDnes) I. Dejmal: Vláda by měla přijmout například zákon o ekologické dani, který by motivoval podnikatele, aby se k životnímu prostředí chovali slušně.

30. 8. 1995 (ČTA): I. Dejmal prohlásil, že ekologická koncepce vlády není žádnou koncepcí, ale snůškou různých dobrých přání v nejobecnější rovině. Za hlavní chybu označil fakt, že v ní chybí konkrétní vymezení odpovědnosti a časové termíny včetně termínů průběžných kontrol.

30. 7. 1993 (LN) Jan Hartl (STEM- Profily politických stran): Důležité je pochopit, že rozvoj demokratických institucí a krystalizace naší politické scény je procesem oboustranného učení mezi politickými představiteli a veřejností, procesem soustavné vzájemné komunikace a ovlivňování