"Imagine: A Human Rights Tour" v Brně

14. 8. 2003 - BRNO [Econnect]

"Imagine: představ si, že všichni lidé mohou žít ve světě, kde je mír, spravedlnost, svoboda a důstojnost." Takto – částečně slovy Johna Lennona – provází svou stodenní cestu po Evropě za lidská práva modrý autobus Amnesty International, který dnes přijel do Brna a až do pátečního večera bude stát na Moravském náměstí. Akce má veřejnost seznámit s prací Amnesty a vysvětlit, co jsou lidská práva a kde všude jsou porušována; především má ale upozornit na hrubé porušování lidských práv v Rusku.

Kampaň AI "Spravedlnost pro každého", v rámci které se akce koná, se zaměřuje především na chování ruských vyšetřujících orgánů k zadrženým a uvězněným, neřešený problém domácího násilí, složitou situaci etnických menšin, postupy bezpečnostních složek v Čečně a nedostatečnou kontrolu vývozu ruských zbraní. Jeden z problémů představí veřejnosti také putovní výstava fotografa Stanislava Krupaře, který z Ingušska přivezl fotografie zobrazující život čečenských uprchlíků; těch ve fotografem navštíveném uprchlickém táboře Sputnik žije na pět tisíc. Celkový počet čečenských uprchlíků v Ingušsku se přitom odhaduje na sto tisíc.

Autobus vyrazil právě před měsícem ze švýcarského Bernu, projel Lichtenštejnsko, Rakousko, Slovinsko, Maďarsko a Slovensko. V České republice jsou plánovány tři dvoudenní zastávky, v Brně, Plzni a v Praze; než autobus dorazí do Ruska, mají aktivisté v plánu navštívit ještě Polsko, Moldávii, Ukrajinu a Bělorusko. V Moskvě má být autobus předán místním nevládním organizacím; a prezidentu Putinovi mají být odevzdány symbolické pasy, které poukazují na bezvýchodnou situaci statisíců lidí, kteří čelí závažné diskriminaci: protože nevlastní pas, oficiálně vlastně ani neexistují.

"Zatím jsme projeli šest zemí a poznali tak šest různých kultur. Zkušenosti na hranicích byly různé – někdy se objevily nečekané potíže spojené s dlouhým čekáním, jindy šlo všechno snadno," popisuje cestu jeden z členů posádky autobusu, Gerhard Wyser-Thut, který je zároveň řidičem autobusu. "Až do Rakouska se nebyl problém s komunikací se zájemci o informace, pak se ale objevila jazyková bariéra," dodává Gerhard. Aby se podobným potížím předešlo, spolupracují švýcarští aktivisté s dobrovolníky místních skupin Amnesty. "Na Slovensku se většina lidí o náš autobus zajímala. Spousta lidí o Amnesty nikdy neslyšela, autobus je zaujal, a tak přišli a ptali se, co naše organizace dělá," doplňuje jej aktivistka Christa Dold.

Co se lidé dozví z nabízených informačních materiálů? Ruská federace je po USA a Bělorusku na třetím místě ve světě v relativním počtu vězněných osob: na každých tisíc obyvatel připadá více než šest uvězněných a celkem v nápravných zařízeních pobývá takřka milión lidí. Vyšetřovaní bývají příslušníky bezpečnostních složek mučeni s cílem vynutit přiznání k činům, které často ani nespáchali. Zejména Kavkazané, ale i další etnické menšiny, čelí oficiálním i skrytým ústrkům ze strany milice, policistů v civilu a dalších neidentifikovaných skupin. Obrovským problémem je násilí na ženách – Amnesty v tomto ohledu kritizuje ruskou vládu především proto, že doposud nebyla schopna přijmout dostatečná opatření proti tomuto typu násilí. "Rusko je hned po USA také největším výrobcem a vývozcem zbraní a dalšího vojenského, bezpečnostního a policejního vybavení. Určitá část vývozů – například do konfliktních oblastí Afriky nebo do Kolumbie – je přitom realizována pololegálně či ilegálně," upozorňuje Amnesty International.

Jana Sobotková