První tři psy obrečel, pak si zvykl

30. 9. 2004 - BRNO [Můžeš]

„Ten pejsek je nemocný,“ říkají občas maminky dětem na ulici, když potkají chodce s bílou holí a psem ve zvláštním postroji. Jiné rychle táhnou dítě pryč a syčí, ať je potichu. Naštěstí už dnes dost lidí ví, že pes je kamarád a velký pomocník svého nevidomého pána. Podle odhadu je v České republice kolem dvou set vodicích psů a náročnému speciálnímu výcviku se věnuje několik škol. Jedna z nich je v Brně a Milan Dvořák v ní za deset let připravil na třicet psích pomocníků. Zastihnout ho na jednom místě je téměř nemožné, ale naštěstí i jeho čtyřnozí „žáci“, s nimiž denně nachodí asi dvě desítky kilometrů, potřebují odpočinek. Tak zatímco smetanový kříženec Eliška tiše kňučela ze spaní, my jsme si povídali o tom, jak se takový pes „dělá“.

Když jsem se s vámi poprvé setkala, říkal jste, že štěňata kupujete od chovatelů. Jak poznáte, kteří pejsci budou k výcviku vhodní?

Většina rodičů dává štěňata s určitými povahovými rysy. Vyhlídnu si vhodné rodiče a vybírám z vrhu podle speciálních testů. Spočívají v tom, že štěně položím na záda, mírně ho přitlačím a sleduji, jak se brání. Nesmí se bránit moc, ale když má stažený ocásek na pupíku a k tomu si třeba učůrne, to je špatné. Nebo sleduji, jak reaguje na pískací hračku. Každé štěně vybírám samostatně a testuji v prostředí, které nezná. Záleží i na tom, jak se tam chová. Pes se může vyřadit proto, že je velmi temperamentní, apatický, nebo se třeba bojí. Teď jsem například vyřadil pejska, kterého jsem už naučil všechno, ale bojí se v městském ruchu. Chodil velmi rychle a vodil ve stresu, což je špatné. Pracoval jsem s ním rok a půl, ale závěrečnou část nezvládl.

Kam jdou ti vyřazení?

Na mazlení.

Čím vším štěně projde a kdy se s výcvikem začíná?

Štěně dám do vybrané rodiny na předvýchovu. Nesmí do postele, žebrat jídlo u stolu, skákat po nábytku a po sedačkách, ničit věci, kousat boty a podobně. Každý měsíc se ho snažím navštívit a rodině případně poradit, jak pokračovat ve výchově. Když je pejskovi rok, začíná výcvik. Každé ráno si ho vyzvednu, přes den s ním pracuji a večer ho vrátím. Když rodina není z Brna, vezmu si pejska k sobě.

Rodiny dostávají zaplaceno? Jak je hledáte?

Těžko, spíš je hledám mezi známými. Nebo se někdo dozví, že tady pracuji a ví, že pes potřebuje předvýchovu. Lidi se bojí loučení s pejskem, kterého vychovají, ale musí za tím vidět nevidomého člověka. Co se týče odměn, proplácím veterinární účty, dostávají krmení a měsíčně malou finanční odměnu.

Vím, že si vezmete černé brýle, bílou hůlku a vyrazíte do ulic…

A vždycky za mnou někdo jde, aby mi říkal, jaký mám dát psovi povel. Ke konci výcviku přes brýle skutečně nevidím a musím se spolehnout jen na něj. Mám dvě kolegyně, z nichž jedna je nevidomá. Ta v závěru přípravy posuzuje, zda pes už je připraven. A také se mnou pracuje manželka, která bývá tím hlasem za zády.

Jak intenzivní je výcvik?

Kromě sobot a nedělí chodíme každý den. Zpočátku cvičíme půl hodiny, potom máme přestávku a zase půlhodinu. Pes, který výcvik končí, už chodí i dvě hodiny v kuse, ovšem musí se rozlišovat, v jakém prostředí. Pokud jde v klidu, tak to vydrží, chodit dvě hodiny v centru města každý pes nezvládne.

V čem vodicí psi nevidomým pánům nejvíc pomáhají?

Pes především zrychlí chůzi, která se také stává bezpečnější. To jsou dva základní aspekty. Ale je to i velký kamarád. Znám dokonce několik nevidomých, kteří skrze něj našli partnera. Vodicí pes je takové pojítko mezi nevidomým a vidící veřejností. V jeho přítomnosti vidící nevidomého osloví častěji - jak je pejsek starý, co všechno umí a jestli nepotřebuje pomoc… A co vlastně umí? Rozliší pravou a levou stranu, vyhledá dveře, schody, eskalátory, lavičku v parku… Na povel se rozejde a zastaví, vyhne se překážkám a hlídá nevidomého, aby někam nespadl. Převádí přes vozovku, zvládá jízdu v dopravních prostředcích i krátké odložení - když jde člověk třeba nakoupit. A je toho ještě mnoho.

Dřív, než psa předáte nevidomému klientovi, musí se spolu sžít a nacvičit si trasy. Existuje nějaká minimální doba, jakou by v samém začátku pes a budoucí majitel měli společně strávit?

U nás to funguje tak, že klient přijede, ubytuje se avv prostředí, které pejsek dobře zná, se učí o něj pečovat, osvojuje si povely a dozvídá se informace ovnácviku tras - záleží na tom, jak jsou složité a kolik jich je. Minimální doba předávání jsou tři týdny.

A samotné předávání?

Pes se předává na úřadě, v místě, kde klient bydlí, rozhodně se nedomlouváme sami, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí na tyto psy prostřednictvím úřadů přispívá. Pes od nás odchází s výbavou - dostane svůj postroj, vodítko, obojky, rolničku, známku se jménem a telefonním číslem, misky, kartáč i krmení.

Stává se, že si ti dva nesednou? Jak se takové situace řeší?

Už když se přiřazuje k člověku pes - nebo k psovi člověk, bere se zřetel na to, jak rychle člověk chodí, v jakém prostředí se budou pohybovat, zda člověk psa zvládne a tak dále. Takže v tom už určitá kritéria výběru jsou. Snažíme se, aby si sedli co nejvíce. Obvykle to funguje.

A co když se změní trasy? Člověk se třeba přestěhuje…

Může se obrátit na tyfloservis, jehož asistenti s nimi nové trasy projdou, nebo se domluví se mnou.

Není těžké se s pejskem rozloučit, když spolu strávíte tolik času?

První tři jsem obrečel, ale za těch deset let jsem se naučil těšit se na další. Musím to brát profesionálně a za měsíci práce vidět nevidomého člověka, kterému je vodicí pejsek pomocníkem.

Jiřina Falková

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

15. 10. 2004

SkládkyJinek