Bude to záležitost nabídky a poptávky?

27. 4. 2006 - TŘEBOŇ [Můžeš]

"Neznáme slovo ne"

Na otázku, jaké služby poskytují, odpověděla nynější vedoucí domácí péče Třeboň, diplomovaná sestra Alena Kuchyňková. „Co se týká zdravotní stránky, tak jakékoliv. Naše sestry mají mezinárodní registraci, mohou pracovat samostatně. Ošetří ležícího pacienta, postarají se o infuzní terapii, stejně jako provedou převaz bércového vředu.“ Navíc jsou schopné zajistit elektricky nebo mechanicky nastavovatelné lůžko, ventilátory, vzduchové matrace, antidekubitní podložky, v jejich skladu jsou chodítka, vozíky, toaletní křesla…

Agentura působí na základě registrace vydané Krajským úřadem v Českých Budějovicích a smluv s pojišťovnami: lékař v nemocnici, který propouští pacienta do domácího ošetřování, nebo lékař praktický navrhne službu, sestry ji zajistí, zadokumentují, nahlásí pojišťovně a ta úkony uhradí. Pokud nejsou překročeny limity nastavené ministerstvem zdravotnictví…

„Myslím si, že máme docela štěstí na praktické lékaře, kteří svým pacientům domácí péči dopřávají, i když v současné době, kdy jsou nastavené regulační limity, je to svízelnější. Přitom domácí péče je pro pojišťovny péčí nejlevnější, protože ji přímo u klienta poskytne naše sestra."

Sestry s praxí péče o pacienta – klienta v jeho domácím prostředí mají možnost denně se přesvědčovat o tom, jak příznivě na každého působí důvěrně známé okolí, jak už svým příchodem dokážou vyladit psychiku lidí postižených úrazem, nemocí nebo "jen" osamělostí. Jestli budou mít pracovnice agentury zítra a za půl roku dost práce, o tom rozhodují praktičtí lékaři.

„Musíme splňovat nejen požadavky pojišťoven a mít důvěru lékařů i našich pacientů,“ zdůrazňuje Alena Kuchyňková, sestra s pětadvacetiletou praxí na oddělení v nemocnici. „Péči poskytujeme sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně, musíme být dostupné na telefonu. I kdyby někdo chtěl nadstandardní službu, neznáme slovo ne.“

Co (ne)změní zákon

Zatím je to vztah vzájemné důvěry a spolehlivosti. Může jej ohrozit skutečnost, že někde vzniknou navíc vztahy dodavatele a odběratele?

S platností zákona o sociální pomoci se počítá od roku 2007. Mnozí si od něho slibují vyřešení nejsvízelnějších problémů života s postižením nebo v seniorském věku – leckdy v něm vidí poslední možnost žít podle svého a ve svém. A taky za své. Jedno je ovšem jisté už teď: se zákonem nepřijde idyla. Přetrvává řada nejasností. Počínaje akreditacemi, standardy – a konče dosud hádankou: Kdo a v jakém rozsahu bude služby poskytovat? Zatím se odnikud neproslechlo, že by současné počty asistentů nějak výrazně posílily.

Bez větších starostí budou ti, kdo mohou spoléhat na péči v okruhu nejbližších příbuzných. Jenže možná stejně velký díl potenciálních klientů a odběratelů služeb jsou lidé s těžkým zdravotním postižením, kteří žijí osaměle nebo s rodiči, jimž už se nedostává sil na nepřetržitou pomoc pro handicapované potomky. Také oni vidí záchranný pás v placené službě – a ne pouze jednou denně v dopoledních či odpoledních hodinách!

„Převážná část naší činnosti je zdravotní péče, sociální služby poskytujeme spíš okrajově. Zůstává otázkou, kolik rodin je bude chtít využívat. Zatím máme jednu pracovnici sociální péče, která poskytuje služby pouze v Třeboni,“ říká Alena Kuchyňková. Vedoucí agentury musí být tuhý pragmatik. Nese zodpovědnost za lidi, jimž zajišťuje práci. A to je starost přinejmenším stejně velká jako o to, aby její sestry vždycky včas dorazily k pacientovi.

Agentura má k dispozici dva automobily. Ani personálně na tom není špatně. Pracovnicím na plný úvazek vypomáhají sestry, které jsou právě na mateřské dovolené; protože jim předpisy dovolují přivýdělek, rády přijdou udělat odpolední nebo sobotní směnu, aby si kolegyně mohla odpočinout, vyřídit neodkladné, případně čerpat řádnou dovolenou.

Jenže co když limity zůstanou, nebo dokonce ještě přitvrdí?! A za rok by tady mohla být početná skupina solventních odběratelů služeb.

Změny ve strukturách těchto služeb by ovšem musely přijít ve známost s předstihem. Aby se vědělo, kdo s čím může počítat. „Jestliže se na naši agenturu obrátí rodina nebo ošetřující lékař, určitě se dohodneme! Jsme schopné své služby rozšířit,“ nevidí problém Alena Kuchyňková.

Údajně z prostředí ústavů sociální péče, jež se cítí zákonem o sociální pomoci ohroženy v holé existenci, vzešel návrh na poskytování služeb přes ulici. Za klienty dejme tomu na území města, kteří odmítají vyměnit soukromí domova za ústavní zaopatření, by docházeli zaměstnanci těchto ústavů v postavení poskytovatelů služeb.

Nebyla by i tohle – zvlášť kdyby stav „ořezání“ limitů se ukázal jako trvalý – příležitost taky pro agentury domácí péče? Není jich v republice zanedbatelný počet, aby nad nimi v téhle souvislosti kdokoliv mávl rukou! Jeden nemusí patřit mezi vyznavače neviditelné ruky trhu, ale přehlížet, že kde není nabídka, tam není poptávka a naopak, by mohlo mrzet. Časem dokonce hodně.

Jan Nouza