Postih za "vzbuzování pocitu křivdy" není v pořádku, rozhodl soud ve Štrasburku
19. 7. 2006 - BRNO [Econnect]
Na hlavní ekologické problémy Brna, zejména automobilovou dopravu a nízkou úroveň recyklace odpadů, měla poukázat II. Brněnská pouliční slavnost, která se konala 27. května roku 2000. Slavnost krátce předtím úřad městské části zakázal. Milan Štefanec byl tehdy na místě jako účastník, přesto byl v rozhodnutí ze 7. září 2000 označen přestupkovou komisí městské části Brno-střed za údajného pořadatele pouličního průvodu. Během něj se Štefanec snažil dobrovolně úspěšně facilitovat hrozící konflikt mezi účastníky shromáždění a policií tím, že svým megafonem tlumočil ostatním výzvy policie. Přestupková komise však udělila aktivistovi za údajné pořadatelství veřejného shromáždění pokutu 500 Kč a dále musel uhradit 500 Kč jako náklady řízení.
Se svým odvoláním k brněnskému magistrátu Milan štefanec neuspěl. Ten ve svém rozhodnutí z 20. prosince 2000 konstatoval, že Štefanec "měl své přítomnosti a technického vybavení především využít k tomu, aby všechny účastníky zakázaného průvodu vyzval, aby se rozešli a ne jim s hořkostí pouze oznamovat, že průvod nebyl povolen a vzbuzovat v nich pocit křivdy nad nedodržováním zákonů ze strany orgánů státní správy a policie". Důvodem potvrzení pokuty tak byl fakt, že veřejně vyjádřil svoji nespokojenost s postupem státních orgánů a označil zákaz shromáždění dle svého názoru za svévolný - stalo se tak v době, kdy ještě nebylo soudně pravomocně rozhodnuto o tom, jestli zákaz shromáždění byl proveden v souladu se zákonem. Protože další stížnost zamítl v dubnu následujícího roku také Ústavní soud, neboť neshledal porušení Štefancových základních lidských práv a svobod, podal aktivista v říjnu roku 2001 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Podle rozsudku štrasburského soudu Česká republika neoprávněně zasáhla do práva Milana Štefance na svobodu projevu a na pravedlivé soudní řízení. "Rozhodnutí soudu, který mi dal za pravdu mě sice těší, je to ale špatná zpráva pro občany České republiky, neboť soud konstatoval, že Česká republika není schopna zaručit jedno ze základních lidských práv – tedy právo na svobodu projevu."
O velkém významu rozsudku pro Českou republiku hovoří také právnička Andrea Rezková, prostřednictvím které se aktivista na štrasburský soud obrátil. To proto, že přináší jeden z prvních judikátů ve věci práva na shromažďování. "Pokud budou přestupkové komise toto rozhodnutí respektovat, nebude možno nikoho obviňovat z pořádání shromáždění jen proto, že dotyčný účastník shromáždění supluje nedostatečnou práci orgánů státní správy a policie nebo vyjadřuje svůj názor," říká právnička.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML?