Úterky s Gender pokračují...

29. 11. 2002 - PRAHA [Econnect]

...tentokrát přednáškou Anny Jonákové z katedry žurnalistiky na FSV UK. V Centru pro Gender Studies se sešli zájemci a zájemkyně o historii ženských časopisů.

Přednášející hned v úvodu vymezila okruh svého badatelského zájmu: vyloučila všechny časopisy, kam obrozenecké spisovatelky pouze přispívaly, i nejrůznější časopisy zabývající se výhradně „dámskou“ tematikou a zaměřila se na časopisy věnující se explicitně sociální emancipaci žen.
Taková periodika u nás začala vznikat zhruba v poslední třetině devatenáctého století a v období do první světové války jich vycházelo hned několik.

Prvním časopisem tohoto typu byla Lada, zaměřující se na ženskou problematiku pod redakčním vedením Věnceslavy Lužické od roku 1865. V duchu tehdejší doby vycházela Lada ve trojí podobě: běžná, běžná se střihovou přílohou a „skvostná“. Obsahovala (jako většina ženských časopisů tohoto i následujících obdobích) část beletristickou s bohatými ilustracemi, část zábavnou, část praktickou s módním obzorem a pokyny pro hospodyně a dále inzerci, nabídky a tržní zprávy. Nechyběl ani další typ textu charakteristický pro ženská periodika s osvětově-vzdělávacími ambicemi – galerie významných osobností, a to jak žen (např. George Sanda), tak i mužů (V. Hálek, J. Neruda).
Ženské časopisy se od počátku snažily přinášet také články odborné (např. o vodivosti tepla v kuchyni), byť většinou nízké úrovně. Nechyběly recenze české i zahraniční literatury a překlady.

První vlna ženských časopisů, reprezentovaná právě redakční prací Věnceslavy Lužické, usilovala především o rozšíření ženských obzorů a posílení sebevědomí žen. Vedle zmíněné Lady do této skupiny Jonáková řadí Ženské listy z let 1870-1872 a z roku 1873.

Ve druhé vlně, trvající zhruba do poloviny devadesátých let, se ženské hnutí rozvíjelo mnohem silněji, a tomu se přizpůsobovala pochopitelně i periodika. V této fázi šlo o vyvracení pověr o ženách, například o jejich neschopnosti studovat. Tehdy již vznikaly první vzdělávací instituce pro ženy, a bylo nutno podporovat jejich uplatnění na trhu práce.
Ženské časopisy té doby přinášely pozitivní zprávy o emancipovaných ženách, zabývaly se systematicky vzděláváním žen, podporovaly vznik vyšších dívčích škol. Informovaly o vznikajících ženských spolcích a jejich aktivitách, přestože trvale narážely na „ochablost a netečnost ženských“ – některé časopisy zanikly pro nedostatečný počet abonentek.

Výraznými osobnostmi tohoto období byly spisovatelky Sofie Podlipská, Karolína Světlá, ale hlavně mladá redaktorka a organizátorka Eliška Krásnohorská. Ta se například významně zasloužila o vznik Ženského výrobního spolku, svépomocné organizace.
Krásnohorská převzala po Lužické v roce 1874 redakci Ženských listů, ambiciózního projektu, který kromě časopisu čítal i knižní edice Ženská bibliotéka a Ženský svět.
V 70. letech vycházely pod jejím vedením (příp. spoluvedením se Světlou a Podlipskou) další časopisy nazvané shodně Ženské listy – tato periodika sloužila potřebám Ženského výrobního spolku, snažila se o systematické vzdělávání, zdůrazňovala nutnou znalost literatury, usilovala o věcnost, jednoduchost, systematičnost.
Když Krásnohorská z Ženských listů v roce 1911 odešla, změnily se pod vedením Jindřišky Flejšarové v běžný ženský časopis s recepty a návody.

Výrazným mezníkem v dějinách ženských časopisů je podle Anny Jonákové roky vydání Manifestu české moderny – v devadesátých letech totiž začínají vycházet nové ženské časopisy: Ženský obzor, Ženská revue, Ženský svět. Do popředí se dostávají například otázky dalšího vzdělávání žen na vysokých školách (z Minervy vycházejí první maturantky).
V té době publikoval profesor Albert knihu o nezpůsobilosti žen ke studiu medicíny – ženy jsou podle něj bytosti přírodní (narozdíl od kulturních mužů), nemají schopnost rozumět abstraktním pojmům, natož s nimi manipulovat, mají menší mozek, nic nevynalezly a vědě nemohou být k ničemu prospěšné. Proti tomuto stanovisku vystoupil Ženský obzor, v němž publikovaly např. Růžena Svobodová, Růžena Jesenská nebo Gabriela Preissová.

Jméno další české spisovatelky, Terézy Novákové, je spojené s časopisem Ženský svět, který začíná prosazovat nové téma: žena v politice. Sama Nováková byla politicky aktivní, spolu s Boženou Vikovou-Kunětickou byla naší první poslankyní, z politiky ovšem brzo znechucena odešla. I Nováková si v ženském světě stěžovala na nezájem čtenářek – žen, které nerady vybočují z mělkých brázd.

Počáteční fáze ženských časopisů končí před první světovou válkou – v roce 1913 se Ženského světa ujímá první generace akademiček a ženská publicistika začíná psát další kapitolu.
První tři fáze však mají vedle dílčích rozdílů mnoho společného – vztah k zahraniční literatuře a zahraničnímu ženskému hnutí, zdůraznění vlasteneckého, vzdělanostního a sociálního stanoviska a obsahovou strukturu. Na jejich vývoji lze demonstrovat stoupající sebevědomí domácího ženského emancipačního hnutí.
Zajímavé bylo zjištění Anny Jonákové, že až na jednu drobnou výjimku (báseň v Ladě) se v žádném ze zmíněných periodik nevyskytlo vyhrocené protimužské stanovisko. Ženy tehdejší doby usilovaly o domluvu a porozumění.

Další přednáška se koná 3. 12. v 18 h. Daniel Köppl promluví na téma Žena jako objekt, předmět a nástroj reklamy.

Marta Ljubková