Policejním násilím ze září 2000 se má zabývat Ústavní soud

9. 1. 2003 - Tábor [Econnect]

Ústavní stížnost proti rozhodnutí státního zastupitelství podal právní zástupce jihokorejského občana Byeongju Jeonga, oběti policejního násilí ze září 2000. Státní zastupitelství po více než dvou letech od podání trestního oznámení odmítlo s konečnou platností veškerá podezření vůči policistům. Podle informací Ligy lidských práv zadržela policie asistenta Karlovy university Byeongju Jeong bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce; násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září 2000.

„Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000, případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka Občanských právních hlídek státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002 . V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila,“ popisuje vývoj případu Vítězslav Dohnal, právník Ligy lidských práv, pod niž projekt právních hlídek spadá.. Liga informovala, že stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002.

Jak Vítězslav Dohnal, který zastupoval poškozeného v průběhu vyšetřování, dále uvedl, argumentace obsažená v nyní podávané ústavní stížnosti vychází z ustálené rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, podle nějž v případech policejního násilí je stát povinen zajistit efektivní vyšetřování. „Pokud tak neučiní, dochází k porušování základních práv stejně, jako kdyby bylo prokázáno, že k násilí došlo,“ upozorňuje právník. „Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole,“ dodává.

Hlavním důvodem pro podání ústavní stížnosti se podle Dohnala staly závažné chyby, jichž se v průběhu vyšetřování dopustila Inspekce ministra vnitra a státní zastupitelství - zejména skutečnost, že vyšetřující orgány nezajistily bezprostředně po podání trestního oznámení výslechy osob, které se ve stejnou dobu jako pan Jeong nacházely na policejní služebně v Praze – Vokovicích. „K dalším pochybením se řadí také to, že orgány činné v trestním řízení nevzaly vůbec do úvahy skutečnosti nasvědčující tomu, že k násilí na zadržovaných osobách došlo. Inspekce ani státní zastupitelství se například vůbec nevypořádaly s tím, že celkem osm osob potvrdilo, že ve stejnou dobu, na stejném místě a typově stejným způsobem se policisté dopouštěli násilí na zadržovaných osobách - konkrétně se jednalo o situaci, kdy byli zadržovaní nuceni při nastupování do policejního autobusu projít „uličkou“ mezi policisty,“ říká právník Ligy lidských práv. Čtyři vyjádření poskytli zadržovaní Interpolu, další čtyři zajistily od zadržovaných Občanské právní hlídky; další dva zadržovaní uvedli, že na místním oddělení Policie ČR ve Vokovicích byli vystaveni násilí, ne však ve stejné situaci jako pan Jeong. Další ze zadržovaných uvedl, že násilí na něm policisté páchali opakovaně na různých místech, podrobnosti však neuvádí.

„Případ pana Jeonga je dalším dokladem již obecně známé skutečnosti, že v České republice se oběti policejního násilí nemohou domoci spravedlnosti, protože systém vyšetřování a prevence nefunguje. Věříme, že Ústavní soud se inspiruje rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva a postaví se k případu jako skutečný ochránce ústavně zaručených práv jednotlivců,“ komentuje případ Vítězslav Dohnal. Upozorňuje, že k závěru o nefunkčnosti systému vyšetřování policejního násilí dospěly při prošetřování postupu policie v září 2000 také uznávané mezinárodní instituce – Výbor proti mučení, Výbor pro lidská práva, Amnesty International a Evropská komise v pravidelné hodnotící zprávě.

Jana Sobotková