Jindřich Štreit představí v Brně novou výstavu

23. 7. 2004 - BRNO [Econnect / Nesehnutí, Soužití 21, Česká katolická charita ]

Tak blízko, tak daleko: takový je název fotografické výstavy známého českého dokumentaristy a fotografa Jindřicha Štreita, jejíž vernisáž proběhne v sobotu 24. července v 17.00 hodin v brněnském Kavárna Baru. Série fotografií přibližuje každodenní život v Čečensku a Ingušsku a má upozornit na přetrvávající špatnou situaci čečenských uprchlíků a představit projekty humanitární organizace Sdružení Česká katolická charita. Výstavu představí samotný autor.

Vernisáž výstavy, kterou pořádají občanská sdružení Nesehnutí, Soužití 21 a Sdružení Česká katolická charita (SČKCH), doprovodí hrou na kytaru a zpěvem tradičních písní nevidomý čečenský uprchlík Zaurbek. Sedm desítek černobílých snímků ze Zakavkazska se stalo základem dvacáté fotografické publikace dokumentaristy Jindřicha Štreita, který za knihu na pražském veletrhu Svět knihy získal ocenění Nejlepší fotografická kniha roku. Výstava mapuje především situaci čečenských uprchlíků v Ingušsku a zaměřuje se také na humanitární projekty SČKCH. Vzhledem k rozsáhlosti výstavy budou jednotlivé její části k vidění od 24. července do 18. srpna na několika místech - v Kavárna Baru (Rybnická 46), Pomalém Baru (Úvoz 60) a v Café Steiner (Gorkého 38).

Výstavu - její vznik a smysl - přestaví samotný autor Jindřich Štreit, který s SČKCH spolupracuje již tři roky a svými fotografiemi přispívá ke zvyšování povědomí o situaci uprchlíků i o možnostech, jak jim pomáhat. Během vernisáže zahraje na kytaru a zazpívá nevidomý čečenský uprchlík Zaurbek. „Zaurbekovy písně vypráví o životě v jeho rodné zemi a o zkáze, kterou jí přinesla válka,“ říká Jana Jarošová z Nesehnutí. Na vernisáž výstavy se přijedou podívat i obyvatelé a obyvatelky uprchlického tábora v Zastávce u Brna, pro než bude akce opět drobným zpestřením jednotvárného života v pobytovém středisku.

Třebaže válka v Čečensku oficiálně skončila již před třemi lety, zůstává Čečensko dodnes jedním z nejbolavějších míst na celém Kavkaze. Každodenní šikanování čečenského obyvatelstva ruskými úřady, policií a armádou, zmizení, mučení a mimosoudní popravy patří ke každodenní realitě života v Čečensku i Ingušsku. Válka přinutila 350 000 lidí opustit své domovy. Nejvíce - na 240 000 - jich uprchlo právě do sousedního Ingušska. Jejich život je stále obtížnější především vzhledem k násilnému rušení tamních uprchlických táborů ingušskou vládou za těsné součinnosti s ruskými federálními úřady. V první polovině tohoto roku byly v Ingušsku zrušeny poslední oficiální tábory.

Nesehnutí dlouhodobě upozorňuje na situaci v Čečensku a na fakt, že snaha českých i evropských politiků zasadit se o zlepšení tohoto stavu je minimální. „Naši oficiální představitelé dávají bohužel přednost ochraně diplomatických vztahů s Ruskou federací před ochranou lidských práv v Čečensku,“ uvádí Jiří Koželouh z Nesehnutí. Záchrana obyvatele Čečenska nečeká ani když se rozhodnou podstoupit strastiplnou cestu do centra Evropy. „Místo zasloužené záchrany čeká v České republice zoufalé uprchlíky pouze pád do osidel restriktivní a nelidské azylové politiky našeho ministerstva vnitra. Naprostá většina uprchlíků azyl nedostane a tak je buď nucena k nelegálnímu odchodu na Západ nebo se dokonce musí vrátit do nebezpečné Ruské federace,“ upřesňuje situaci Koželouh.

Sdružení Česká katolická charita působí na Severním Kavkazu od roku 2000. V Čečensku a Ingušsku provozuje Charita několik školek pro děti obyvatel Grozného či pro děti uprchlíků. Ve školkách je dětem poskytována komplexní péče, starají se o ně vyškolené vychovatelky, jsou v péči lékaře i psychologa. V neposlední řadě dostávají několikrát denně vyváženou stravu. Vyrůstají tak v dětském kolektivu a v pěkném prostředí, což je kontrast ke všemu ostatnímu co dosud poznali – válku, rozbombardované město a smrt blízkých. Charita provozuje v Čečensku a Ingušsku celkem 10 dětských center pro více jak 1000 dětí předškolního věku a dále od začátku roku 2004 Krizové a konzultační centrum a od dubna tohoto roku funguje vývařovna pro 1500 sociálně nejslabších obyvatel Grozného. Kromě toho SČKCH provozuje zájmové kroužky a integrovanou mateřskou školku pro nevidomé děti.

-red-