Lesy ČR chtějí plošně kácet v NPR Boubínský prales. Cenné porosty s pralesovitými zbytky mají však být chráněny jako divoká příroda
13. 11. 2019 - VIMPERK [Econnect / Hnutí Duha]
Ekologická organizace varuje, že povolení kácení by kromě přímého poškození rezervace pravděpodobně ohrozilo lesy v rezervaci následnými polomy. Do otevřených porostních stěn se – zejména pak v horské oblasti Boubína – mnohem snáze opře vítr a dojde k rozvratu porostů. To v důsledku povede k dalšímu namnožení kůrovce na polomovém dříví a k tlaku na jeho asanaci i na zásahy proti kůrovci v okolních porostech. Právě to se stalo v jiných horských oblastech, nejblíže např. na hřebenech NP Šumava, v NPR Černé a Čertovo jezero nebo ve vojenském prostoru Boletice (zejm. Knížecí stolec, Lysá ad.).
Ponechání lesů divoké přírodě má však i svoji nezpochybnitelnou biologickou hodnotu. Jak je patrné z celé řady výzkumů, právě pralesovité zbytky i staré lesy ponechané samovolnému vývoji jsou přírodně velmi cenným stanovištěm. Přežívají v něm cenné druhy hub, mechorostů, brouků a další. Právě kontinuální vývoj divokého lesa se zachovalou a na živiny bohatou lesní půdou, s dostatkem mrtvého dřeva a s velmi rozmanitou strukturou jsou zárukou, že tyto vzácné druhy mají dostatečnou ochranu. Výzkumy současně ukazují, že ochrana malých segmentů pralesovitých zbytků není efektivní. Mnoho druhů organismů vyžaduje pro své přežití a zachování životaschopné populace dostatečně velkou kompaktní plochu chráněného území. Hnutí DUHA i proto soudí, že namísto kácení, které by poškodilo půdu i podrost a narušilo lesní mikroklima, je vhodné významnou část území NPR ponechat bez zásahu.
Hnutí DUHA především požaduje, aby se v NPR Boubínský prales, stejně jako v dalších lesních rezervacích, jejichž cílem je ochrana divoké přírody, nekácelo a ochrana lesů proti šíření kůrovce byla zajištěna v hospodářských lesích, kde to nyní vlastníci a správci lesů stejně nezvládají. Vzhledem k současné konkrétní situaci rizika šíření kůrovce do okolních lesů mimo NPR Boubínský prales lze však podle ekologické organizace připustit nanejvýš dočasné nedestruktivní a k přírodě co nejšetrnější zásahy proti kůrovci (loupání stromů na stojato, tzv. drážkování vývratů či polomů či pokácení malých skupin stromů) uvnitř NPR v 300 metrů širokém pásmu podél její hranice. Jestliže však v následujících letech dojde k namnožení kůrovce rovněž v lesích v okolí NPR, mají být vyloučeny veškeré zásahy i v tomto okrajovém pásmu NPR.
Mgr. Martin Voráč, pracovník programu Krajina z Hnutí DUHA, řekl: Původní oplocený Boubínský prales a některá území v jeho blízkém okolí patří mezi velmi cenné zbytky divokého přírodního lesa v České republice s celou řadou chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Jedná se přitom o národní přírodní rezervaci, státem nejpřísněji chráněné maloplošné území u nás. Je proto nepřípustné, aby Lesy ČR jako správce mohly na území NPR plošně kácet. Naopak by měly přistoupit na to, že bude ponechána maximální plocha cenné rezervace bez zásahu a bude tak skutečně ochráněno kompaktní a dostatečně velké území divoké přírody. To je ostatně i dlouhodobým cílem rezervace dle platného plánu péče o ni. Předejde se tak rovněž škodám z větrných polomů, jejichž riziko znatelně narůstá po otevření porostů kácením.“
„Rozumíme však také praktické potřebě bránit šíření kůrovce do lesů mimo rezervaci. V okrajovém pásu NPR při její hranici je proto možné připustit k přírodě šetrné metody zásahů proti kůrovci. Takový kompromis je přijatelný.“
Ing. Pavel Šamonil, Ph.D., výzkumný pracovník Odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a hlavní řešitel výzkumného projektu „Komplexní analýza biologické hodnoty přírodě blízkých lesních porostů v CHKO Šumava ve správě Lesů ČR a návrh jejich multifunkčního obhospodařování“, řekl: „Jen málokdo nezná oplocené jádro Boubínského pralesa. Méně se ví, že tento klenot českých pralesů je součástí neméně unikátní mozaiky původních lesů na úbočí hory Boubín. Z původního kompaktního Velkého pralesa zůstaly povětšinou několikahektarové střípky, které ale dosud uchovávají neobyčejně cenná společenstva rostlin, hub, měkkýšů i hmyzu. Část z nich je součástí rezervace, jiné jsou dokonce za jejími hranicemi. Zatímco některé porosty nebyly po staletí ničím významněji narušeny, jinde se cenná společenstva uchovala navzdory atakům vichřic i lýkožrouta smrkového. I tato narušení patří k dynamice horského pralesa.“
„Péče o celé toto výjimečné území by měla směřovat k ponechání pralesních reliktů zcela bez zásahu a k velmi citlivému managementu okolních porostů, jež byly dříve člověkem významně přetvořeny. V důsledku orkánu Herwart v roce 2017 a v rozvíjející se gradaci lýkožrouta smrkového však nyní vidím i vzácnou příležitost k jakémusi nadechnutí a zdivočení části rezervace. To pomůže většímu propojení pralesovitých reliktů.“
Prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., vedoucí Katedry ekologie lesa Fakulty lesnicko-dřevařské České zemědělské univerzity, řekl: „Lesy v NPR Boubínský prales patří mezi jednu z nejdéle chráněných rezervací ve střední Evropě. Vzhledem k přírodní hodnotě tohoto území a vzhledem k probíhající kůrovcové kalamitě v ČR, kterou je třeba zvládat především v hospodářských lesích, nejsou navržené zásahy ze strany státních lesů opodstatněné. Co největší část rezervace by měla být ponechána samovolnému vývoji.“