Bude regulace lobbingu paskvil? Vláda rozhodne ve středu
3. 4. 2012 - BRNO [Econnect/EPS]
„Slabým místem návrhu jsou tzv. veřejné diáře politiků – v jedné variantě se s nimi vůbec nepočítá, v nejlepší variantě jsou veřejné diáře ve skutečnosti tajné, k dispozici by je měl pouze kontrolní orgán. Diáře určitě musí být veřejné doslova, aby měla veřejnost možnost porovnávat informace z registru lobbistů s těmi v diáři politiků. Bez toho bude zákon polovičatý a do toho, jakými Mazánky se naši zastupitelé nechávají ovlivňovat, vnese jen málo světla,“ řekl Jiří Boudal z EPS. Ve většině důležitých součástí zákona jsou však návrhy analýzy podle EPS dostatečné:
„Návrh obsahuje dobrou definici lobbistů i lobbovaných; počítá se zavedením takzvaného období vychladnutí, aby se bývalý politik nemohl ihned stát lobbistou; předpokládá se zavedení rozumných postihů za porušení povinností.“
„Především však vláda musí zajistit, aby návrh zákona byl hotov ještě v tomto roce, což je dobře stíhatelné. Původní termín byl stanoven na začátek roku 2014, což by reálně znamenalo, že zákon propadne s koncem volebního období – přesně takto skončil ve druhém čtení předchozí návrh na regulaci lobbingu,“ dodává Boudal.
Proč regulace lobbingu?
Lobbing je přirozenou a žádoucí součástí fungování demokratických států. Lobbing slouží nejen k prosazování zájmů nejrůznějších částí společnosti, ale je zároveň prostředkem, jímž se zkvalitňují znalosti držitelů veřejné moci, tedy lobbovaných, o záležitostech, o kterých rozhodují.
Zákonem regulovaná úprava lobbingu se stala podstatným prvkem transparentnosti demokracií v 21. století, jelikož umožňuje občanům vykonávat jejich právo na veřejnou kontrolu. Veřejnost má právo vědět, na základě čeho činí držitelé veřejné moci svá rozhodnutí, včetně toho, kdo je v příslušných otázkách lobboval. Transparentnost v rozhodovacích procesech pak vede k větší důvěře veřejnosti v politiku. Zároveň zákonná regulace napomáhá kultivovat lobbistickou činnost a přispívá k formování kvalitnějšího rozhodování.
V ČR je v současnosti těžké poznat, kdo koho a v čem lobbuje. Občané mají přitom právo vědět, jakým způsobem došli poslanci ke zrušení poplatků za znečišťování ovzduší, rozdělení odvodů z hazardu, změnám v zákoně o fotovoltaice či s jakými lobbisty politici hrají golf v Dubaji. Lobbing nemá být jenom záležitostí vybraných jedinců s „dobrými kontakty“, kteří mají za zády mocné firmy; měl by být součástí otevřené a fér soutěže, ve které se uplatní zájmy občanské společnosti.