Práce a pocitu bezpečí je v Čečensku nedostatek

25. 10. 2006 - PRAHA [Gita]

Čas od času, například když zemřel Šamil Basajev nebo nyní v souvislosti se zavražděním novinářky Anny Politkovské, se v médiích objeví zprávy o situaci lidí v Čečensku. Informace o tamějším obyvatelstvu jsou však často zkreslené a zjednodušené. Nedostatek informací pak vytváří předsudky a stereotypní představy, například že čečenští muži jsou teroristé a čečenské ženy utiskované chudinky.

Právě možnost dozvědět se víc o tomto hrdém národu se snaží občanské sdružení Berkat, které v polovině října uspořádalo v kostele sv. Michala v Praze Čečenský večer. Berkatu se povedlo již dvakrát, v roce 2003 a 2006, zorganizovat turné čečenského tanečního souboru Maršo v České republice. Čečenské děti tak kromě představení měly možnost setkat se svými vrstevníky na českých školách a vyprávět o sobě i tíživé situaci ve své zemi. Berkat se také snaží doplňovat pomoc humanitárních organizací v Čečensku a vytvořit si s místními lidmi dlouhodobý vztah. Nejenom jim dát finanční prostředky, ale také pomoci tak, aby se o sebe dokázali postarat sami. Tak vzniklo v roce 2003 v hlavním městě Grozném ženské centrum Iman, kde mohli lidé navštěvovat šicí dílnu, počítačové kurzy či kurzy angličtiny. Po jeho zrušení na jeho činnost nyní navazuje Centrum pro rodinu, které funguje od tohoto roku.

Kvůli ropě, čečenské nezávislosti, vzájemné nesnášenlivosti i pod hlavičkou boje proti terorismu bylo Čečensko poznamenáno válkami s Ruskem. První válka se ohraničuje roky 1994-1996, druhá začala v roce 1999 a nedá se říct, že by skončila. Nyní se na čečenském území sice neválčí a obyvatelstvo se snaží „normálně“ žít, i když za velmi nestabilní situace a ve strachu. Hlavním mužem Čečenska je jeho proruský premiér Ramzan Kadyrov. Kolem něj se utvořila skupina několika tisíců ozbrojenců a právě ti jsou obviňováni z vražd, únosů a porušování lidských práv v Čečensku. „Nyní nebojují velké skupiny proti velkým skupinám. Existuje však velká skupina „kadyrovců“. Přijdou si pro člověka, o kterém mají informace, že je spojen s něčím podle nich špatným. Neřeknou, proč ho chytili, prostě je to tak,“ přibližuje současný stav Čečenka Ramazi, která přijela do České republiky v roce 1999 se svými dvěma dětmi. Nyní pracuje pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda. Podle Tomáše Vršovského, šéfredaktora portálu Watchdog, žije v Evropě asi 150 000 čečenských uprchlíků a uprchlic, což je zhruba jedna desetina celého národa.

Největším současným problémem v Čečensku, kromě stálé nestabilní situace, je vysoká nezaměstnanost. „Vyvinulo se to tak, že ženy prostě musí pořád pracovat, protože často jsou jejich muži pryč nebo zemřeli ve válce,“ říká spoluzakladatelka Berkatu Jana Hradilková a pokračuje: „Ženy tedy pracují kde se dá a co se dá.“ Čečenky nejčastěji vydělávají peníze na trhu nebo při příležitostných pracích. Zemědělství se věnovat nemohou, protože na většině polí stále leží miny. O stálé místo je velká nouze a kdo ho urve, ten ho má.

Co prý válka nezměnila, jsou tradiční hodnoty a role mužů a žen. To potvrzuje i Hradilková: „Muži i ženy si zakládají na tom, že se tradiční role mužů a žen udržely. Rodina je pořád to nejdůležitější a všichni na to kladou důraz,“ říká. „Žena se musí starat o děti, muže, bratry. Když se totiž narodíš jako Čečenec, už jsi terorista, problém pro ruskou vládu. Myslím, že toho čečenská žena na sobě neměla nikdy navaleno tolik jako teď,“ popisuje Ramazi.

Možnost vzdělávat se v Čečensku existuje, ale všechno se musí zaplatit. Výdaje za dojíždění (internáty nebo koleje čečenští studenti/ky k dispozici nemají), jídlo, školní pomůcky jsou pro mnohé rodiny neúnosné. „Děti nemůžou chodit do školy, když prší, protože do ní teče. Přes zimu se asi v 50 procentech škol neučí, protože je tam strašná zima,“ poukazuje na další trhliny ve školství Ramazi. Dodává, že Čečenci mají velkou chuť učit se a rodina se snaží dělat vše pro to, aby její potomci mohli získat vzdělání.

Stálému mapování situace v Čečensku se věnuje portál www.watchdog.cz, kde je také mnoho odkazů na další informační servery, především v ruštině a angličtině.

Lenka Vrbová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: