Taraf de Haidouks hrají na cikánských svatbách i v Hollywoodu

12. 5. 2008 - PRAHA [Econnect/Respect Music]

První romská cimbálovka, která účinkovala na festivalech WOMAD a poté dobyla Evropu i Ameriku. Vystupovala s Kronos Quartetem v Londýně i na lisabonském Expu. Do televizního pořadu si je pozval světoznámý houslista Sir Yehudi Menuhin, filmový režisér Tony Gatlif je uvedl ve své romské epopeji Latcho Drom, Johnny Depp zve skupinu do Hollywoodu na soukromé večírky.

Všichni její členové vedli až do roku 1989 tvrdý život venkovských romských muzikantů. Hráli na svatbách a na pohřbech, přežívali v tvrdých podmínkách socialistického Rumunska. I když jsou hudební samouci, jejich umění má hluboké kořeny.

Podle jedné historky rumunský diktátor Ceausescu kdysi uspořádal oslavu, v jejímž průběhu vystoupilo smyčcové trio. Hráč na cello se ale za přítomnosti hrůzovládce nesměl posadit; hrál ve stoje a jelikož na to nebyl zvyklý, znělo to dost mizerně. "Pokud by si ovšem Ceausescu na banket pozval nějakou vesnickou kapelu, hudebníci by takovou situaci hladce zvládli, protože jsou zvyklí hrát na svatebním procesí za pochodu blátivými cestami," tvrdí anglický specialista na východoevropskou hudbu Simon Broughton.

Když před 19 lety Ceausescu padl, vydali se na hudební expedici do Rumunska dva podnikaví muzikanti z Bruselu: Michel Winter a Stéphane Karo. Jejich cílem byla vesnička Clejani jižně od Bukurešti, sídlo řady romských lidových hudebníků, potomků elitních hráčů lautari, kteří za feudálních časů hráli pro panstvo. Belgičané tu sestavili generačně i nástrojově velmi pestrý ansámbl Taraf de Haidouks, což znamená Kapela zbojníků.

V dnešním hudebním světě, řízeném marketingem a komercí, představuje kariéra Taraf de Haidouks příběh téměř neuvěřitelný. Muzikanti, kteří by na chudém rumunském venkově nejspíš do smrti živořili na svatbách a pohřbech, se najednou dostali do světa a jejich instrumentálně vybroušené improvizace u západního publika zabraly - podobně, jako třeba keltské písničky z Irska anebo rytmy z Afriky.

Skupina vydala čtyři velmi úspěšná alba a na svých turné několikrát objela zeměkouli. V lednu 2002 Taraf získali BBC Radio 3 World Music Award (spolu s Manu Chaem, Afrocelt Sound System, Yat-Kha, atd). Nejzajímavějším znakem jejich tvorby ovšem zůstává fakt, že hudební průmysl za celých osmnáct let skupinu nedotlačil k žádným kompromisům a ostré hrany jejich hudby dodnes nijak neobrousil.

-red-