Člověk v tísni pomáhá ženám v Kongu

19. 3. 2008 - PRAHA [Econnect / Člověk v tísni]

Na základě tragické situace, o níž přináší svědectví film uvedený na festivalu Jeden svět "Kongo: hluboké ticho", se společnost Člověk v tísni rozhodla věnovat 500.000 korun z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni na pomoc znásilněným ženám v Kongu. Podle různých odhadů zde bylo v průběhu posledních deseti let války znásilněno 200 000 žen.

Finanční dar bude použit především na pomoc zdravotnickým zařízením a terapeutickým centrům, které těmto ženám pomáhají. "Pokud chcete pomoci v Kongu i jinde ve světě, připojte se prosím ke Klubu přátel Člověka v tísni. Vaše pravidelné dary budou pomáhat lidem, kteří vaši pomoc opravdu potřebují," vyzývá organizace.

Občanská válka v Konžské demokratické republice je jedním z nejvleklejších a nejzapomenutějších světových konfliktů. Válka trvá s přestávkami již 10 let a v jejím průběhu zahynuly 4 miliony lidí. Jedná se tak o nejhorší válečný konflikt od druhé světové války.

Oběťmi vleklých bojů jsou i statisíce dívek a žen, které jsou masivně a velmi brutálními způsoby znásilňovány. Na znásilňování se podílejí především bojovníci povstaleckých skupin, ale i příslušníci konžské armády. Kromě častých zdravotních problémů trpí poté ženy mnohdy i vyloučením z vlastních rodin a zavržením okolím.

"Osobně mě na filmu Kongo: hluboké ticho zasáhly dvě věci. Z jedné strany hrůza a rozsah zločinů, které se tam páchají na ženách. Stejnou měrou mě ale zasáhla skutečnost, že se ohledně tohoto problému tak urputně mlčí," uvedl ředitel festivalu Jeden svět Igor Blaževič. "Navzdory skutečnosti, že jsou zde již nějakou dobu přítomny jednotky OSN. Připadá mi, že důvod je více než zřejmý. Pro mužskou válečnickou (i když je v modrých mírových přilbách) náturu je přeci pochopitelné a téměř samozřejmé, že se „kluci ve válce trochu vyřádí“. Stačí si zajít do jakéhokoli prestižního muzea evropského umění a na řadě obrazů a soch si můžeme všimnout motivu ženy jako válečné kořisti. Jakoby tato „samozřejmost“ byla zakódována v naší kolektivní paměti, což je odporné. Po válce v Bosně a genocidě ve Rwandě bylo systematicky prováděné znásilňování zařazeno mezi válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Kdyby oběti v Kongu nebyly vysloveně a převážně ženy, ale kdokoliv jiný – nějaké etnikum, děti nebo dokonce nějaká mužská armáda, jsem si jistý, že by se o tom už dávno vědělo mnohem více."

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: