Pátý ročník Djangofestu nabídl tradiční i moderní romskou hudbu

4. 12. 2006 - BRNO [Econnect]

Na úvod rozehřívala brněnská Funkynight rychlými i pomalými skladbami, které kombinovaly funky a jazz společně s moderními hudebními prvky. Funkynight byla vystřídána kapelou Lukáš Čonka band a mladičkou Monikou Bagarovou, jejíž hvězda prudce stoupá. Monika vystupovala poprvé jako objev roku na festivalu Gypsy Celebration v roce 2004, kdy jí bylo 11 let. O rok později byli všichni svědky jejího uměleckého růstu. Monika je v dobrých rukou svých rodičů a díky svému otci, který je sám hudebníkem, má v rodině dobré podmínky ke svému dalšímu uměleckému vzdělání.

Jako sólista se předvedl také temperamentní hudebník a zpěvák Matuš Bagar se svými klávesovými táhlými melodiemi. Dokázal publikum zaujmout procítěným podáním vlastních i převzatých kompozic. Nezklamali ani staří harcovníci Terne Čhave (mladí kluci). Zručnost, s jakou ovládají své španělské přítelkyně, je obdivuhodná. Jejich historie sahá až do druhé poloviny osmdesátých let. Plně elektrifikovaný sound postavený až na čtyřech kytarách, dvou baskytarách, bicích vychází z tradiční romské hudby, ale vstřebává i jiné styly, jako rock, jazz, blues, takže výsledkem je poměrně originální hutný zvuk blízký slavným Gipsy Kings.

Na závěr vystoupila hlavní kapela večera – slovenští Sendreiovci, známí tím, že členové skupiny Kokavakere Lavutára mají vlastní reality show na TV Markíza. Tato skupina si za poslední dva roky získala velkou popularitu. Podle jejich slov hrají skladby „o životě Romů – hrajeme tak, aby z nás romský život vyzařoval“. Sendreiovci jezdí se svou hudbou po celé Evropě a otevřeně kritizují poměry na Slovensku, kde se podle jejich slov žije „velmi těžko… stát nedává šanci lidem kteří nemají vzdělání.“

Letošní Djangofest se lišil od loňského zejména návštěvností, která byla na poměry festivalu velice hubená. Poloprázdná Fléda přesvědčovala organizátory celý večer o tom, že ne vše je úplně v pořádku. Existuje několik faktorů, které pravděpodobně potencionální návštěvníky odradily. Byla to jedna poměrně vysoká cena vstupného (200 korun), která však byla nutná s ohledem na kvalitu kapel. Dalším momentem byl úterní termín, protože většina návštěvníků chodí na podobné akce raději o víkendech.

Posledním momentem mohla být také dramaturgie festivalu, která se po pěti letech prakticky nezměnila. Tradiční romská hudba, třeba v kombinaci s jazzem či rokenrolem láká převážně střední generaci. Chybělo lákadlo pro mladé v podobě některého z romských rapperů, či popové „star“. Svůj podíl na to má také to, že týden před Djangofestem hostila Fléda hip – hopera Gipsyho, který na sebe nalákal množství návštěvníků a co si budeme nalhávat Fléda je pro mnoho lidí drahým klubem, do kterého si nemohou dovolit chodit každý týden…

Celkově vzato byl letošní ročník Djangofestu po hudební stránce vydařený, ale je na místě přemýšlet o změně pro další ročník.

Jiří Salik Sláma