Jak vypadá terénní práce s romskou menšinou?

16. 10. 2003 - PRAHA [Radio Praha]

Většinová společnost nemá - podle průzkumů veřejného mínění - o Romech příliš vysoké mínění. Často se o nich mluví v souvislosti s emigrací, neplacením nájemného nebo zločinností. A právě tento pohled se snaží změnit romští terénní pracovníci. Jako například Marie Gailová, předsedkyně občanského sdružení Romodrom, která pracovala několik let v zahraničí.

Jak vlastně terénní práce probíhá, co to všechno obnáší?

Všechno, co klient potřebuje. Třeba vyřídit občanku nebo jednorázovou pomoc, kterou si sami neumějí vyřídit nebo o ni napsat. Samozřejmě chodím do rodin a do škol. Teď se nám podařilo vytáhnout tři romské děti, které byly v první třídě ve zvláštní škole, tak jsme je teď přeložili na školu základní. Dále se staráme o využití volného času a vzdělávací programy pro romské děti.

Setkáváte se v romských rodinách s porozumněním pro svoji práci? A s jakým postojem se setkáváte na úřadech?

Samozřejmě jsem si musela nejdřív vybudovat mezi romskou komunitou určitou pozici. To se podařilo a Romové mi věří. Dávají mi své děti, jak na vzdělávací programy, tak i třeba na letní tábor. Do rodin chodím absolutně bez problémů a s úřady velké problémy nemám, protože právě radnice si mě vybrala a pomáhá mi v tom, aby se podařilo integrovat romskou komunitu.

Jak to vlastně vzniklo, že z práce na ambasádách jste se rozhodla pro terénní práci pro Romy, taková obrovská životní změna?

Je to velká životní změna a děkuji všem, kteří mi věřili. Já to beru jako životní poslání. Musím říct, teď to možná nebude znít moc hezky, ale vzniklo to díky tomu, že majoritní společnost opravdu má předsudky, je tady rasová diskriminace vůči nám. A já bych byla ráda, kdyby majoritní společnost na nás začala pohlížet jako na rovnocenný národ. A proto se věnuji hlavně dětem a myslím si, že velice důležitý je vzdělávací program a integrace. Proto jsem se do toho pustila. Když mému synovi bylo 14 let zmlátili ho na ulici skini. Nedostali jsme žádnou pomoc ani od policie, ani od úřadů a k soudu jsme nešli, protože nám bylo dopředu řečeno, že prohrajeme a určitě by ta společnost na nás nahlížela daleko lépe, kdyby mezi námi bylo více vzdělaných lidí. Nebyl by problém ta barva, ale myslím si, že je problém ta nevzdělanost.

Zdeňka Kuchyňová