Inuitská zpěvačka a performerka Tanya Tagaq zazpívá při projekci filmu Nanuk, člověk primitivní

26. 3. 2014 - PRAHA [Econnect/Respect Music]

Nejznámější současná inuitská umělkyně, doprovodí svým futuristickým pojetím hrdelního zpěvu projekci legendární filmové klasiky Nanuk, člověk primitivní. Koncert se uskuteční ve středu 2. dubna v Paláci Akropolis v rámci cyklu koncertů Respect Plus. Tanya Tagaq spolupracovala s Bjork na albu a turné Medulla, Kronos Quartetem, Sainkho Namtchylak nebo skotskými Shooglenifty.

Tanya Tagaq předvádí zcela nový druh vokální magie, její hlas proniká na samou dřeň lidských emocí. Pochází z etnika kanadských Inuitů - Eskymáků a navazuje na zpěvy, jimiž si kdysi ženy krátily dlouhé polární noci. V extrémních podmínkách polárních krajů Kanady vzniká extrémní hudba a zpěv inuitských žen působí na laika spíš jako rytmické výkřiky vrcholné rozkoše nežli jako muzikální projev. Když londýnský DJ Charlie Gillett přizval Tanyu Tagaq do svého "rozhlasového ping-pongu" jako hosta, musel pak její vokální extravagance dovysvětlit: "Cokoli jste si mysleli, že jsme tady dělali, není pravda."

Přestože ale inuitský hrdelní zpěv působí na evropské ucho přinejmenším nevázaně, původně měl roli zcela nevinnou. Jednalo se o společenskou zábavu, praktikovanou ženami za dlouhých zimních nocí, když muži byli na několikatýdenních loveckých výpravách. Hry, která zkrátila čas a zabavila děti, se účastní dvě soupeřky. Jedna "zpěvačka" se snaží zopakovat frázi, kterou předzpívala ta druhá a přitom ji ještě prodlouží. Prohrává ta, která jako první frázi zopakovat nedokáže, dojde jí dech anebo vyprskne ve smích.

Tanya Tagaq z této velmi dramatické techniky vytváří abstraktní a emocionálně silné kompozice na hranici performance artu. Její písně beze slov mají razanci šamanských rituálů i halucinogenních výletů. Tagaq o své tvorbě říká: "Mým cílem je vše obnažit... to je podle mě skutečnost, a doufám, že to vycítí i publikum."

Pochází z přístavu Cambridge Bay na ostrově Victoria u severního pobřeží kanadské pevniny, který leží dva stupně nad polárním kruhem. Její matka prožila dětství v severské divočině, babička s dědečkem žili jako kočovníci a k obydlí se střechou se dopracovali, až když bylo Tanye dvanáct let. Ta je náležitě pyšná, že její matka získala vysokoškolský diplom, ale stejně intenzivně prožívá svoji inuitskou identitu. Hrdelní zpěv objevila až jako studentka na výtvarné škole v Halifaxu. Matka jí tehdy jako lék proti stýskání posílala autentické nahrávky inuitských žen na kazetách, a Tanya se podle nich naučila zpívat.

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: