Na Jana Bouchala lidé vzpomněli cyklojízdou a diskusí v divadle
20. 1. 2006 - PRAHA [Econnect]
V úvodu večera v divadle si lidé nejdříve připomněli Honzu Bouchala v pásmu fotografií doprovázených hudbou.
V diskusním panelu zasedli ředitel Dopravní policie České republiky Zdeněk Bambas, radní z městské části Praha 7 zodpovědný za dopravu Ari Lieberman, vedoucí oddělení rozvoje a organizace dopravy pražského magistrátu Libor Šíma, Štěpán Boháč z občanského sdružení Oživení, Jaroslav Martínek z Centra dopravního výzkumu, Petr Štěpánek, čestný předseda Oživení a zastupitel na Praze 4 a Dan Mourek, koordinátor projektu zelené stezky Greenways v Nadaci Partnerství a člen Auto*Matu.
Jak organizátoři na začátku upozornili, cílem diskuse nebylo hledat viníky nehody a obviňovat se, ale pokračovat v práci Jana Bouchala, tedy aktivně hledat řešení. Dvouhodinová diskuse nicméně ukázala, že názory na situaci i řešení jsou mezi publikem a aktivisty v panelu na jedné straně a zástupci města na straně druhé stále velmi různé. Nespokojenost s přístupem k cyklistům, k řešení bezpečnosti na silnicích v Praze, přeplněnosti pražských silnic či bezohlednosti řidičů byla očividná. Přítomní se nakonec shodli na tom, že Praha musí podmínky pro chodce a cyklisty zlepšit.
Významným tématem byla bezpečnost cyklistů i chodců. Zdeněk Bambas, podle kterého současný systém pokut není pro řadu řidičů významným trestem, spoléhá na nový zákon o pozemních komunikacích, který by měl mj. zavést bodový systém pro řidiče. Měl by platit od poloviny tohoto roku. Na adresu magistrátu pak uvedl: "Pražský magistrát se shlédl v megalomanských stavbách. Je vidět spíš tendence stavět drahé tunely, než řešit dopravní problematiku. Je potřeba hledat kompromis, aby řidiči i chodci a cyklisté mohli bezpečně užívat dopravu. Praha tento kompromis nehledá." Libor Šíma tuto kritiku komentoval jako trapnou a nemístnou. Šíma dále hájil magistrát v tom, že město na řešení dopravní situace pracuje. Zmínil kvalitní MHD , úpravu komunikací a předělávání křižovatek na bezpečnější kruhové objezdy v Praze 11.
Podle Ariho Libermana je Praha 7 nejbezpečnější městskou částí v centru Prahy. Vyzval lidi, aby za ním chodili s podněty na úpravu silnic k větší bezpečnosti.
Štěpán Boháč kritizoval především současný přístup k budování a opravám komunikací, kdy se na bezpečnost těch nejzranitelnějších účastníků provozu - chodců a cyklistů nehledí. Silnice ve městě se stále budují především pro pohodlnou a rychlou jízdu automobilů. Podle jeho slov je potřeba tlačit na odpovědné politiky, projektanty a stavitele, aby při budování nových staveb a oprav starých komunikací rovnou počítali s úpravami pro cyklisty. "V takovém případě by se na cyklistické stezky nemusely dávat žádné extra peníze z rozpočtu, už by byly zahrnuty do ceny komunikace," řekl Boháč.
Z pléna zaznělo, že by bylo dobré, aby řidič v autoškole měl povinnou jízdu i jako cyklista. Bylo také zmíněno, že v Amsterodamu platí, že při srážce automobilu a cyklisty nese vinu vždy řidič. Výsledkem je, že se tam cyklisté cítí bezpečně a řidiči dávají pozor. Počet nehod se snížil o 60%.
Mezi tématy debaty se objevovaly čato také finance. Na jedné straně Štěpán Boháč vysvětlil, že pokud by se změnil přístup ke stavbě a úpravám silnic, a na cyklisty a chodce by investor rovnou pamatoval, vlastně by žádné zvláštní peníze potřeba nebyly. Tento systém však zatím nefunguje a peníze zvlášť jsou tedy potřeba. Z celkového rozpočtu cca 20 miliard na dopravu v Praze jde ovšem na cyklistiku ve městě jen velmi málo. Ze zhruba 30 milionů korun, které loni byly na cyklostezky určeny, se navíc prý třetina peněz ani neprostavěla. V celkové bilanci za rok 2005 cyklostezek dokonce ubylo. Šíma k tomu uvedl, že problematické je prý vyřizování majetkoprávních vztahů s majiteli pozemků. Z pléna ovšem zazněla námitka, že komunikace v centru města, kde cyklostezky nejvíce chybí, jsou všechny v majetku města.
Petr Štěpánek řekl, že všímat si i menších věcí má smysl a pomáhá. Může jít třeba jen o to zavolat městskou policii, aby odtáhla automobil stojící na přechodu pro chodce, kde nemá co dělat. Zmínil však svou zkušenost s tím, že když jednou policii zavolal, bylo mu řečeno, že auto na přechodu není překážka v dopravě a tudíž jej nemůže odtáhnout. Zdeněk Bambas i Ari Lieberman se v tomto případě ovšem shodli, že auto na přechodu pro chodce je překážkou v dopravě a policisté jej tedy musí odtáhnout.
Jaroslav Martínek upozornil, že existuje Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy, která, pokud město chce, může skutečně sloužit, jako návod, jak město pro cyklisty přizpůsobit. Stejně jako i další lidé v plénu se pozastavoval nad tím, proč to v jiných městech jít může a v Praze se spíše hledají výmluvy proč to nejde. Jako příklad uvedl město Pardubice, které i přesto, že obchvaty města ještě nemá dostavěné, má již několik desítek kilometrů cyklostezek, po kterých se lze dostat do všech částí města. Dalším uváděným příkladem byla Olomouc a také Ústí nad Labem – město, které má tak jako Praha řadu kopců a přesto tam cyklostezky úspěšně vznikají.
Na závěr diskuse představila Jitka Vrtalová ze sdružení NaKole nový portál věnující se právě tématu jízdy na kole ve městě - vemeste.nakole.cz, na kterém spolupracoval i Jan Bouchal. Podle autorů je určen pro všechny, kdo by rádi jezdili ve městě na kole, ale nevědí jak začít. Portál se chce zabývat příklady měst "kde to jde". Najdete tam také zprávy o stavu dopravy či návody pro občany, co dělat, například jak postupovat při jednání s úřady.
Petra Kolínská z iniciativy Auto*Mat k výsledkům debaty uvedla: „Praha má v oblasti bezpečnosti dopravy co dohánět. V centrální části města téměř neexistují cyklostezky, málo se trestá překračování povolené rychlosti automobilů i špatné parkování, málo se investuje do úpravy problematických úseků. Naším cílem je tuto situaci změnit.“
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout