|
Chvála automobilu
10. 9. 2004
Erazim Kohák [Občanské noviny] -
Na stanici metra Budějovická se mi manželka zhroutila v náručí. V našem věku už to není jako kýchnutí. Úzkostlivě jsem se skláněl nad člověkem, s nímž jsem prožil tolik života, a čekal na záchranáře. Byl jsem rád, že nepřijeli s koňmi. Do Thomayerovy nemocnice jsme dojeli včas. Ani jsem si nevšiml, že je motor špatně seřízený a výfuk mohutně posiluje skleníkovou vrstvu.
Takových příležitostí jsem prožil několik. Hasiči, policie, ač nejen ti. Svět lesních samot už znám jenom ze svého oblíbeného Klostermanna. Přesto vím, co pro lidi z odlehlých vesnic znamená jejich vůz, kterému s láskou přezdívají ŠKODA ZAHODIT. Automobil by mohl do lidského života vnést tolik dobra!
Jak k tomu došlo, že se z tak slibného vynálezu stala tak hrůzná metla lidstva? Že se stala, o tom již není pochyb. Všichni máme před očima zamořená města a krajinu zjizvenou pásy betonu. Přímo v automobilových haváriích hyne jen v českých zemích na dvanáct tisíc lidí ročně, daleko víc jich utrpí zranění a ještě víc trpí a umírá na následky znečištění ovzduší výrobou, provozem a likvidací automobilů. Kdyby automobil byl bacil, vyhlašovali bychom nejvyšší stupeň epidemie a případně stavěli morové sloupy, aby nás Bůh ve své milosti této metly ušetřiti ráčil. Místo toho oslavujeme automobil jako nejvyšší výdobytek kapitalismu.
Nejde jen o bezprostřední škody. Méně nápadné, leč o to hrůznější jsou škody dlouhodobé. Snad nejznámější je globální oteplování. O tom nedávná zpráva amerického ministerstva obrany prohlašuje, že představuje hrůznější hrozbu než celá Al-Kajdá. V přímém následku vypouštění skleníkových zplodin probíhá klimatická změna o několik řádů rychleji. Příroda se nestačí přizpůsobit. Automobilismus notně přispívá k ničení předpokladů lidského života.
Snad nejpřesněji to vystihl National Geographic v nedávné reportáži o světové epidemii obezity. Automobil, ovšem ve spojení s televizí, podnítil hlubokou civilizační proměnu. Vytvořil civilizaci vysokých spotřebních nároků a minimálního pohybu, ve které lidstvo hubí sebe samo. Podobně jako jeho předchůdce Golem se automobil ze slibného služebníka stal mstivým pánem. Proč? Vratislav Kulhánek, ředitel Škody Mladá Boleslav, jednou poukázal v rozhlasovém pořadu Jany Klusákové v Českém rozhlase, že na všechno dobré, čím může přispět automobil, stačí dvacet šest koňských sil. Proč toužíme po automobilech deset až patnáctkrát tak silných jako po návykové droze?
Je to na dlouhé povídání, ale u kořene všeho je docela obyčejné krátké spojení, či vlastně docela prostý objev a omyl osmnáctého století. Tím základním objevem bylo to, že hmotné podmínky lidského života je možné změnit hmotnými prostředky. Hlad, věčný průvodce lidstva dějinami, lze odstranit výkonnější zemědělskou výrobou. Základním omylem bylo přesvědčení, že hmotnými prostředky lze výrazně změnit i lidské podmínky života, či řečeno zkratkou, že budou-li lidé bohatší, budou i morálně lepší a osobně šťastnější.
Opravdu. Anglický filosof 17. století John Locke vymezil nezadatelná lidská práva jako life, liberty and the pursuit of property - tedy život, svobodu a úsilí o majetek. Autoři amerického prohlášení nezávislosti to změnili na life, liberty and the pursuit of happiness - život, svobodu a úsilí o štěstí. Nenapadlo je, že by to nemuselo být totéž. V tom je ten háček. Hmotné potřeby jsou konečné. Sníst toho mohu jen tolik, pak už nemám hlad. Štěstí je nekonečné: pokud jím, abych byl šťastný, budu konzumovat stále víc, až nakonec zničím zemi a sám puknu.
S automobily to není jiné. Pokud mi jde o co nejvýhodnější přepravu a dopravu - třeba odvoz do nemocnic - bude mi stačit těch dvacet šest koňských sil. Ostatně pokud si vypočítám všechny výhody a nevýhody osobního automobilismu, včetně změny klimatu, zamoření měst, úmrtí a zranění i beznadějně zkreslený osobní rozpočet, dám ve většině případů přednost veřejné dopravě. Pokud ovšem od automobilu očekávám štěstí, doslova životní naplnění, které nám slibuje reklama, pak budu potřebovat stále mohutnější a nákladnější vozy. Pro štěstí, pro osobní naplnění obětuji doslova všechno, až do úplného zničení sebe i své civilizace.
Kdy splní auto svůj příslib? Až je opravdu nebudeme potřebovat k ničemu než k přepravě a dopravě. Snad se toho dožijeme.
Text jsme převzali z Občanských novin - přílohy Literárních novin č. 37/2004.
Erazim Kohák
|
|
 |
|
