Láska je láska, uznala česká společnost

Registrované partnerství je institut, důležitý pro soužití dvojic stejného pohlaví. Zákon, kterého v posledních dvou letech mohou využívat už i páry v České republice, upravuje uzavírání partnerství, podmínky pro jeho zrušení nebo zánik, vzájemné majetkoprávní vztahy partnerů, jejich práva a povinnosti vůči sobě navzájem, vůči institucím a vůči státu. Právní úprava u nás platí od roku 2006, ale její přijetí trvalo od prvního návrhu bezmála deset let.

Zákon o registrovaném partnerství dává párům stejného pohlaví právní jistotu v právním řádu České republiky. Dnes platný návrh zákona musel projít přes prezidentské veto i přes nesouhlas části zákonodárců, navzdory tomu, že podpora registrovaného partnerství u párů stejného pohlaví se v české společnosti v průběhu let stále zvyšuje.

„Tabu a posléze názor, že jde o ryze soukromou věc, jež se společnosti jako celku netýká, byly až donedávna také implicitním postojem české společnosti. Přijetí zákona o registrovaném partnerství je zlomem. S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že se jím česká společnost konečně odhodlala uznat, že ‚láska je láska‘,“ píše ředitelka odboru pro lidská práva Úřadu vlády Andrea Baršová v úvodu brožurky Registrované partnerství pro začínající, kterou vydala Gay a lesbická liga ve spolupráci s Poradnou pro občanství, občanská a lidská práva.

„Prosazení zákona bylo během na dlouhou trať. Od předložení prvního návrhu zákona o registrovaném partnerství v Parlamentu ČR v roce 1997 ke schválení zákona uplynulo téměř jedno desetiletí. Největší zásluhu na jeho prosazení mají ti, kteří nesli odhodlaně štafetu naděje a vzdoru a nenechali se odradit odmítáním. Respekt si ale zaslouží i ti, kdo dovedli naslouchat a změnit svůj odmítavý postoj či lhostejnost,“ uvádí Andrea Baršová.

Někomu pomůže, nikomu neublíží: jaký je obsah zákona?

Zákon upravuje vznik partnerství, podmínky vstupu do partnerství, neplatnost a neexistenci partnerství, povinnosti a práva partnerů, zánik partnerství, registraci partnerství a dále pak obsahuje novelizaci osmnácti zákonů, ve kterých se provádějí další změny spojené se zřízením institutu registrovaného partnerství.

Podmínkou vstupu do partnerství je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Do partnerství nemohou vstoupit osoby navzájem příbuzné v linii přímé a sourozenci. Do partnerství nemůže vstoupit osoba, která nedosáhla věku 18 let, osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům, a také osoba, která již dříve uzavřela manželství, nebo která již dříve vstoupila do partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí, a její manželství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá.

Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Místo, kde má být prohlášení učiněno, určuje matriční úřad, před kterým bude (skutečně) prohlášení o vstupu do partnerství učiněno. Záleží jen na jeho volbě, zda pro případy prohlášení o vstupu do partnerství vyhradí zvláštní místo, popř. zda k žádosti osob, které do partnerství vstupují, povolí prohlášení partnerství na jiném než k tomu zásadně určeném místě. Vzhledem k počtu partnerství bude v každém kraji jen jeden úřad, který bude prohlášení přijímat. Tyto matriční úřady budou stanoveny vyhláškou. Řešení právní úpravy řízení, které předchází vstupu do partnerství, vychází z úpravy řízení v případě sňatku, nelze prominout ani osvědčení o totožnosti, ani osvědčení o státním občanství České republiky.

Partneři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva. O záležitostech partnerského soužití rozhodují oba partneři společně; nedohodnou-li se v podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud.

Partner je oprávněn zastupovat druhého partnera v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Jednání jednoho z partnerů při obstarávání běžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery společně a nerozdílně; to platí pro závazky vzniklé v době trvání partnerství, i v případě, že partnerství následně bylo prohlášeno za neplatné nebo zaniklo. Obdobně jako u manželů je však upraveno, že oprávnění uvedené v předchozích dvou větách neplatí, pokud druhý partner účinky vyplývající ze zastupování a z jednání proti třetí osobě výslovně vyloučil.

Vzájemná vyživovací povinnost mezi partnery po dobu trvání partnerského soužití je stanovena tak, že vyživovací povinnost mezi partnery předchází vyživovací povinnosti dětí, tedy v první řadě je partnerovi povinen poskytovat výživné druhý partner, a teprve pokud to partner z jakýchkoli důvodů nečiní, nastupuje vyživovací povinnost dětí, pokud připadá v úvahu. Zákon obsahuje i úpravu vzájemné vyživovací povinnosti partnerů po zrušení partnerského soužití.

Zdroje:

Registrované partnerství - www.partnerstvi.cz
Gay a lesbická liga - www.gl.cz