Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - životní prostředí
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > tiskové zprávy
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Registrované partnerství: o nás bez nás?

27.6.2003
BRNO [STUD Brno]
Autor: Martin Strachoň, tel: 608 522 285

Ministerstvo spravedlnosti nyní připravuje nový vládní návrh zákona o registrovaném partnerství. Chystanou normu však nezamýšlí konzultovat s těmi, jejichž práv a povinností se zákon bude dotýkat nejvíce, s lesbickými ženami a gayi. Ti by přitom k návrhu měli co říci.

„O připravovaném zákonu jsem se dověděl z médií. Zavolal jsem tedy na ministerstvo a zeptal se, v jaké fázi zákon je a zda se k němu budeme moci vyjádřit v připomínkovém řízení. Úřednice mi nejdřív sdělila, že nám už nejspíš přišel dopis. Když jsem ji vyvedl z omylu, na chvíli se odmlčela a pak mi oznámila, že zákon rozešlou k vyjádření připomínek jenom těm, kdo se na jeho přípravě podíleli - ministerstvům a podobně. Na dotaz, proč zákon nedostanou k vyjádření gay a lesbické organizace tak jako předchozí návrh, jsem se dověděl, že k tomuto už mi nemůže říct víc.“ Takto popisuje svoji zkušenost Martin Strachoň ze sdružení gayů a lesbických dívek STUD.

Návrh zákona přiznává partnerům jen nepatrné množství práv a povinností oproti předchozímu vládnímu návrhu z roku 2001. Ten byl přitom považován gay a lesbickými organizacemi za velmi rozumný, s výhradami pouze v oblasti společného nájmu, vztahu partnerů k dětem a společného příjmení. Nynější návrh sice umožňuje vznik registrovaného partnerství, ale zároveň neudílí partnerům téměř žádná práva a povinnosti.

Sdružení STUD vytýká současné podobě návrhu hlavně:
• absenci morálního apelu na oba partnery ke vzájemnému respektu a pomoci,
• z toho plynoucí absenci vzájemné vyživovací povinnosti,
• nedostatečně ošetřené vztahy k dětem partnerů,
• absenci společného jmění partnerů,
• absenci automatického nabytí společného nájmu bytu (návrh umožňuje společný nájem pouze dohodou, což přináší určité komplikace),
• zařazení partnerů až do druhé dědické skupiny při dědění ze zákona,
• nemožnost zastupování partnera při některých úkonech (např. převzetí mzdy),
• nemožnost odmítnutí svědecké výpovědi,
• absenci nároku na informace o zdravotním stavu partnera,
• komplikace pro partnery-cizince při získávání českého občanství apod.

Podrobný rozbor návrhu i s konkrétními výhradami a úplným textem navrhovaného zákona jsou ode dneška zveřejněny na internetových stránkách www.partnerstvi.cz a mohou se k nim v diskusním fóru vyjádřit i návštěvníci těchto stránek.
„Navrhovaný zákon jistě představuje krok správným směrem a jeho přijetí i v této podobě by mělo určitý pozitivní přínos. Přesto jej ale nemůžeme považovat za optimální a svoje výhrady bychom ministerským úředníkům rádi sdělili. To, co jsme vytýkali minulému vládnímu návrhu, tento nový návrh nenapravuje a naopak nám ještě odebírá množství významných partnerských práv, o která usilujeme,“ tvrdí Strachoň.

• Martin Strachoň, sdružení STUD Brno – tel. 608 522 285, martin.strachon@stud.cz
• www.partnerstvi.cz/rp-2003/ – zveřejněný návrh zákona i s rozborem L/G aktivistů
• Legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti ČR – tel. 221 337 358


-------------------------------------------------------------------------------------------

Hlavní výhrady vůči pracovní verzi zákona o RP

Nový návrh zákona o registrovaném partnerství v základních ustanoveních ohledně vzniku, zániku a definice partnerství téměř bezezbytku vychází z předchozího vládního návrhu. Liší se výrazně zejména v mnohem menším množství práv a povinností, které partnerům udílí vůči státu a třetím osobám.

V první a druhé části zákon především definuje partnerství, upravuje jeho vznik a zánik a vymezuje nejzákladnější práva a povinnosti partnerů.

Shrňme si hlavní výhrady vůči úvodním dvěma částem tohoto návrhu zákona:

V § 1 zákon úplně postrádá definici pojmu "partner", ačkoli s ním dále operuje.

V § 2 odst. 2 zákon při přisuzování příslušných matričních úřadů zapomíná na případ, kdy ani jeden z partnerů nemá trvalý pobyt na území České republiky, a tvoří tak právní vakuum, neboť v jiných ustanoveních (zejm. § 5) s tímto případem počítá a umožňuje jej.

V § 9 zákon postrádá jakousi spíše morální formuli, že partneři "jsou povinni respektovat svoji důstojnost, vzájemně si pomáhat a zajišťovat společné potřeby podle svých schopností, možností a majetkových poměrů." Zdánlivě se jedná o okrajovou poznámku, která by měla mizivý dopad do praktického života partnerů. Citelně je však její absence znát z hlediska morálního uznání homosexuálních partnerství, na jejichž klidném a spořádaném soužití by mělo společnosti záležet. Legislativci by měli tímto morálním apelem dát najevo, že registrované partnerství nepovažují za pouhý právní akt vedoucí k právům a povinnostem, nýbrž za vyjádření vzájemného respektu dvou lidí, kteří do tohoto svazku vstupují.
Absence výše zmíněného morálního apelu se vzápětí odráží v absenci ustanovení o vzájemné vyživovací povinnosti mezi partnery a potažmo i absenci dalších vztahů vůči státu a třetím osobám z toho plynoucích (např. § 8 zákona o sociální potřebnosti). Skutečně, jakoby autoři nepovažovali vzájemnou starostlivost obou partnerů za jeden ze základních atributů partnerství.

V § 11 zákon zamezuje prakticky jakýkoli jiný vstup dítěte do partnerství než takový, že si jej jeden z partnerů "přivede" coby jeho rodič z dřívějška. Druhý partner pak nenabývá prakticky žádného vztahu k tomuto dítěti. Tuto úpravu chápeme jako zásadně nesprávnou, nicméně jako "kompromisní", neboť jakákoli jiná úprava by zjevně za současné situace nebyla akceptována s odvoláním na to, že naše společnost (tím spíše zákonodárci) není na tuto možnost dosud připravena.

V části druhé, která upravuje proces registrace partnerství, jde spíše o podružné připomínky:
• zákon používá příliš krkolomné označení "osoba, která chce vstoupit do partnerství" tam, kde norma upravující manželský sňatek hovoří o "snoubencích" - přitom předchozí návrh používal kratší a operabilnější pojem "budoucí partneři";
• v zákoně chybí vymezení přesného znění, v němž bude partnerství zapisováno jako rodinný stav v občanském průkazu; u manželství pojmy "ženatý", "vdaná" a "rozvedený" vyplynuly z historického kontextu, ovšem v případě registrovaného partnerství s tímto nelze počítat.

Tolik hlavní výhrady k první a druhé části, které definují partnerství a vymezují jeho vznik a zánik. V dalších částech (jejichž číslování je poznamenáno chybou, neboť dvě části jsou označeny pořadovým číslem 2 s příslušným dopadem na další číslování ostatních částí) návrh zákona upravuje dílčím způsobem jiné stávající zákony. Zde je odlišnost od předchozího vládního návrhu zřetelnější (zejména v nedostatečných změnách občanského zákoníku).

Hlavní výhrady ke zbývajícím částem návrhu zákona jsou následující:

Zákon vůbec neumožňuje společné jmění partnerů tak, jak je tomu v případě manželů (§ 136 a 151 občanského zákoníku). Z toho plyne celá řada dalších omezení v záležitostech upravených jinými zákony, což řadí homosexuální partnery na nižší úroveň oproti heterosexuálním manželům. Týká se to např.:
• § 14, 26, 26a, 26b, 36, 47-48 zákona o konkursu a vyrovnání,
• § 27a obchodního zákoníku,
• § 8 a 19 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,
• § 17 devizového zákona (kde navíc zákon nedovoluje ani převod nemovitosti mezi soukromým vlastnictvím obou partnerů, je-li jeden z nich cizinec),
• § 36, 42 a 44 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti.

V tomto kontextu zákon mimo jiné též neumožňuje vznik společného nájmu bytu (§ 705 občanského zákoníku), resp. umožňuje vznik společného nájmu pouze formou dohody (§ 700 občanského zákoníku), což v sobě nese určitá rizika. Přitom opět společné jmění a zejména vlastní byt lze považovat za jeden ze základních atributů partnerství.

V § 40 zákon řadí partnery až do druhé dědické skupiny při dědění ze zákona vedle rodičů a osob pečujících o společnou domácnost, zatímco manželé a děti zůstavitele se nacházejí v první skupině (§ 473 občanského zákoníku).

Zákon v případě úmrtí partnera neumožňuje automatický převod celé řady práv a nároků na pozůstalého partnera. Týká se to např.:
• pojistného plnění ze životního pojištění (§ 817 občanského zákoníku),
• vyplacení mzdových nároků zemřelého (§ 260 zákoníku práce),
• peněžitých dávek nemocenského pojištění (§ 45 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců),
• práva na odpověď a dodatečné sdělení (§ 35 a 36 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a také § 10 a 11 tiskového zákona),
• práv a povinností vyplývajících ze stavebního spoření (§ 8 zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření),
• převodu služebního bytu vojáka z povolání na pozůstalého partnera (§ 61 zákona o vojácích z povolání),
• platových nároků ze služebního poměru zemřelého vojáka z povolání (§ 159 zákona o vojácích z povolání).

Partner je sice považován za osobu blízkou dle § 116 občanského zákoníku, avšak v celé řadě dalších zákonů je jeho pozice složitější. Týká se to např.:
• okruhu rodinných příslušníků pro potřeby nemocenského pojištění (§ 41 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců),
• okruhu rodinných příslušníků v otázkách nemocenské péče v ozbrojených silách (§ 3 zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách),
• pojetí osoby blízké v oblasti trestního práva (§ 89 trestního zákona),
• pojetí osoby osamělé v oblasti dávek v mateřství (§ 10 a 12a zákona o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění),
• pojetí společně posuzovaných osob v oblasti životního minima (§ 4 zákona o životním minimu),
• pojetí vztahu k zůstaviteli dárci/obdarovanému nebo nabyvateli/převodci v otázkách dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí (§ 11 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí),
• vztahu partnerů v oblasti daní z příjmů (§ 3, 4, 7, 11, 13, 15, 24, 30, 34, 38h, 38k a 38l zákona o daních z příjmů),
• pojetí společně posuzovaných osob a osob osamělých v oblasti státní sociální podpory (§ 7 zákona o státní sociální podpoře),
• pojetí osob blízkých v oblasti důchodového pojištění (§ 24, 49-51 zákona o důchodovém pojištění a také § 118a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)
• pojetí rodiny vojáka z povolání (§ 71 zákona o vojácích z povolání),
• pojetí závislé osoby v oblasti pobytu cizích vojáků v ČR (§ 2 zákona o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky).

Partner v řadě záležitostí není zákonem oprávněn zastupovat druhého partnera. Týká se to např.:
• převzetí mzdy (§ 120 zákoníku práce a také § 11 zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku),
• převzetí platu (§ 17 zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech),
• vyplácení důchodu na účet partnera (§ 64 zákona o důchodovém pojištění).

Zákon v případě úmrtí partnera nepřiznává pozůstalému partnerovi řadu jednorázových odškodnění apod. Týká se to např.:
• jednorázového odškodnění v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (§ 200 zákoníku práce),
• jednorázového odškodnění a úmrtného v případě úmrtí partnera ve služebním poměru k Policii ČR (§ 94, 95 a 120 zákona o služebním poměru příslušníků Policie české republiky),
• jednorázového odškodnění a úmrtného v případě úmrtí partnera ve služebním poměru k BIS (§ 109 a 124 zákona o bezpečnostní informační službě),
• jednorázového odškodnění a jednorázového mimořádného odškodnění v případě úmrtí partnera ve vojenské službě (§ 68 a 69 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze),
• jednorázového odškodnění, jednorázového mimořádného odškodnění a úmrtného v případě úmrtí vojáka z povolání (§ 124, 125, 141 a 142 zákona o vojácích z povolání).

Zákon neumožňuje odmítnutí svědecké výpovědi proti obviněnému partnerovi nebo v případě, že by jí svědek svému partnerovi způsobil nebezpečí trestního stíhání nebo postihu za přestupek (§ 100 trestního zákona). Podobně se to týká také např.:
• vysvětlení požadovaného policistou (§ 12 zákona o Policii České republiky),
• vysvětlení požadovaného celníkem (§ 30 celního zákona),
• výpovědi při jednání parlamentní vyšetřovací komise (čl. 15 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

Zákon zcela opomíjí promítnutí existence partnerství do mezinárodního práva. Předchozí návrh toto řešil v části šesté článku VI formou změn v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Zákon neumožňuje partnerovi požadovat od lékaře informace o nemocném partnerovi tak, jak to je umožněno samotnému nemocnému a členům jeho rodiny (§ 23 zákona o péči o zdraví lidu).

Zákon neumožňuje partnerovi podnikajícímu jako fyzická osoba zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti i pomocí svého partnera tak, jak je tomu u manželů a dětí (§ 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti), aniž by tím porušil povinnost zajišťovat tyto úkoly svými zaměstnanci podle zákoníku práce. Tentýž problém se týká i stanovení odpovědného zástupce (§ 11 živnostenského zákona). Zákon dále neumožňuje partnerovi pokračovat v podnikání druhého partnera v případě jeho smrti (na přechodné období do skončení řízení o projednání dědictví); toto je umožněno pouze složitějším a z hlediska rovnoprávnosti neuspokojivým způsobem v rámci zahrnutí partnera mezi dědice (§ 13 živnostenského zákona).

Zákon neumožňuje partnerovi českého občana výjimku z pětileté lhůty pro nabytí občanství tak, jak je tomu u manželů (§ 7 a 11 zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky). Také nezohledňuje partnerství jako důvod k udělení občanství cizincům nebo k udělení výjimek z určitých pravidel, které uděluje manželům, dětem ad. (§ 65, 66 a 69 zákona o pobytu cizinců na území České republiky).

Zákon neumožňuje uchazečům o zaměstnání odmítnout nabízené zaměstnání z důvodu místa výkonu a povahy zaměstnání druhého partnera tak, jak je tomu u manželů (§ 15 odst. 1 zákona o zaměstnanosti).

Zákon nijak nepostihuje současné uzavření dvou partnerství anebo partnerství a manželství (tedy v podstatě bigamii podle § 210 a 211 trestního zákona). Přestože uzavření více takovýchto svazků návrh nepovoluje (§ 5 odst. 2 bod c navrhovaného zákona), nevytváří dostatečné podmínky k postihu pro případ porušení těchto pravidel.

Zákon neumožňuje partnerovi obviněného zvolit mu obhájce tak, jak to umožňuje manželovi, sourozenci ad. (§ 37 trestního řádu). Navíc neumožňuje, aby mohl být partner stíhán v případě obvinění ze znásilnění druhého partnera jen se souhlasem poškozeného tak, jak tomu je v případě manželů a dokonce i druhů (§ 163a trestního řádu). Podle zákona také nemůže partner obžalovaného v jeho prospěch napadnout rozsudek soudu tak, jak je to umožněno manželovi, sourozenci, dokonce i druhovi ad. (§ 247 trestního řádu).

Zákon neumožňuje pozůstalému partnerovi požádat o pokračování nebo obnovení řízení před Ústavním soudem v případě úmrtí druhého partnera, jehož se řízení týkalo (§ 90, 94, 98 a 105 zákona o Ústavním soudu).

Zákon neumožňuje uhradit ze zdravotního pojištění zdravotní péči poskytnutou lékařem vlastnímu partnerovi, ačkoli totéž umožňuje v případě manžela a také rodičů, prarodičů, dětí, vnuků a sourozenců (§ 17 odst. 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Zákon nezprošťuje pojistitele odpovědnosti uhradit škodu z provozu vozidla způsobenou pojištěným partnerem druhému partnerovi (§ 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

Zákon neošetřuje uvádění jména a adresy partnera v dotazníku brance, přestože tyto údaje požaduje u manželů a také druhů (§ 7 branného zákona).

Zákon neposkytuje vojákovi žijícímu v partnerství nárok na zvláštní dovolenou při úmrtí partnera nebo pro uzavření vlastního partnerství, ani při živelní pohromě, která postihla jeho partnera (§ 18 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze). Také nepovažuje uzavření či zrušení partnerství a úmrtí partnera za skutečnost důležitou pro vojenskou evidenci (§ 24).

Zákon vojákům z povolání žijícím v partnerství nepřiznává nárok na náhradu zvýšených životních nákladů, na náhradu při dojíždění, na náhradu při služební cestě ani na bezplatnou přepravu druhého partnera na řádnou dovolenou (§ 77 odst. 2, 4, 7, 9 a § 92 zákona o vojácích z povolání).

Zákon nevylučuje z účasti na nedobrovolné dražbě dlužníkova partnera tak, jak to činí v případě jeho manžela (§ 36 a 39 zákona o veřejných dražbách).

Návrh zákona o registrovaném partnerství má ještě řadu dalších drobných nedostatků, které však jsou spíše okrajového charakteru a na celkový dopad zákona mají dle našeho názoru jen minimální vliv. Předpokládáme rovněž, že dojde k napravení některých formálních nedostatků (např. číslování částí zákona) či pravopisných chyb (spíše v důvodové zprávě).

Bude-li zákon přijat v navrhovaném znění, bude nutno jej považovat spíše za jakýsi vstřícný krok správným směrem, než za akt plného zrovnoprávnění. I v tom případě však bude znamenat pozitivní posun v dosud zatvrzelém přístupu našich zákonodárců.

Zpracoval: Martin Strachoň, STUD Brno


DISKUSE - KOMENTÁŘE:


Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
NAVRCHOLU.cz Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz