O rozhovor jsme požádali RNDr. Martina Bursíka, člena předsednictva SD-LSNS a předsedu výboru pro životní prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. Dr. Bursík je zařazen na třetím místě pražské kandidátky SD-LSNS pro volby do Poslanecké sněmovny.
Svobodní demokraté se na svém loňském sjezdu přihlásili k principům trvale udržitelného života. Jak vaše strana chápe tyto principy a jak se to projevuje ve vašich konkrétních politických krocích?
Máme za to, že politika vlády by měla být principem trvalé udržitelnosti zastřešena. Měly by to být jakési konstanty, které by vláda měla ctít při svém rozhodování. Je například nutné s neobnovitelnými zdroji hospodařit co nejšetrnějším způsobem. Je nutné v co největší míře využívat alternativní zdroje. Konkrétně se to projevuje tím, že velmi ostře kritizujeme státní podporu exportu surovin nebo např. vládní podporu plýtvání energií. Při hospodaření s obnovitelnými zdroji by politika měla být taková, aby spotřeba odpovídala míře obnovy zdroje. Měřítkem úspěšnosti ekonomiky není pro nás růst hrubého národního produktu, ale kvalita života.
V České republice byl loni zaznamenán výrazný nárůst spotřeby elektřiny, způsobený zejména zaváděním přímotopného elektrického vytápění do domácností. Jak chcete snížit spotřebu v těch domácnostech, které jsou vytápěny přímotopy?
Hned zpočátku musím říci, že my se nezlobíme na lidi, že si koupili přímotopy. Chyba je jednoznačně ve vládní politice. Především v tom, že Státní program ozdravění ovzduší mj. považuje za ekologickou investici přeměnu vytápění z uhlí na přímotopy. To považujeme za zvěrstvo. Je to vědomá podpora nejméně efektivního způsobu využití primárního zdroje energie. Vláda neupozornila občany, kteří si zřizovali přímotopná topení, na to, že u nás jsou zdeformované ceny energie a že tyto ceny se budou postupně narovnávat. My se domníváme, že musí dojít k deregulaci cen elektřiny. Zároveň prosazujeme ekologickou daňovou reformu. Je to koncept, který počítá s tím, že zdaněná bude nejenom práce, ale i suroviny. Tím dojde ke zdražení energií, zamezí se plýtvání a dojde ke snížení spotřeby. To, co stát vybere na této ekologické dani pak občanům vrátí tím, že masivně sníží daň z příjmu. Sociálně slabším vrstvám obyvatelstva by stát samozřejmě zvýšené ceny energie kompenzoval formou finančních příspěvků.
Bylo by podmínkou případného vstupu SD-LSNS do vlády zastavení výstavby jaderné elektrárny Temelín či vypsání referenda o této otázce?
My už dlouhou dobu tvrdíme, že elektřinu z Temelína nepotřebujeme. Je však korektní říci, že bychom v případě vstupu do vlády svůj postoj přehodnotili. Nechali bychom vypracovat studii, jaké jsou možnosti alternativního využití stavby. Znovu bychom se pokusili zhodnotit potenciál energetických úspor a podle toho bychom pak k Temelínu zaujali postoj. Na pořad jednání vlády bychom to zařadili jako jeden z prvních bodů. Na stavbě Temelína se denně investují peníze a my si pořád ještě myslíme, že je čas na případné zastavení stavby této elektrárny. Referendum bychom ale podpořili, i pokud by se ukázalo, že elektřinu z Temelína potřebujeme.
Jak se SD-LSNS staví ke globalizaci světové ekonomiky? Některé nevládní organizace, např. Hnutí Duha, kritizují EU nebo GATT...
V tom se od Duhy lišíme. My se domníváme, že globalizace současného světa je spontánní projev, že je to proces v podstatě pozitivní. Globální problémy současného světa není možné řešit na úrovni národních států. Globalizace trhu je přirozený proces, který není možné žádným způsobem omezovat. Co se týče integrace do Evropské unie, tak tam argumentace nevládních organizací vychází ze zkušeností například Norska, které je však v úplně jiné pozici než Česká republika. Má zásoby ropy v Severním moři, je členem NATO. My máme i z hlediska životního prostředí argumenty, které hovoří pro vstup do EU. Celý projekt ekologické daňové reformy bude možné daleko efektivněji uskutečňovat v rámci EU než na úrovni jednotlivých států.
Vláda je ze strany NGO`s kritizována za podporu automobilové dopravy. Podporují SD-LSNS vládní koncepci výstavby dálnic?
V principu proti budování dálnic nejsme. Jsme si ale vědomi toho, o jak významný zásah do ekosystémů jde. Není možné, abychom se izolovali od tranzitní přepravy, nicméně si myslíme, že by mělo jít v maximální míře o přepravu kombinovanou. Co se týče alternativních koncepcí budování dálniční sítě, jsou nám návrhy například Dětí Země blízké.
Vláda nedávno schválila tzv. malou variantu NP České Švýcarsko, která je téměř poloviční oproti původní „velké" variantě. Pro kterou z těchto variant byste hlasoval?
Pro velkou. Už v době, kdy jsem v roce 1992 odcházel z Parlamentu, byl tam návrh zákona o vyhlášení NP České Švýcarsko. Odbor ochrany přírody, který tehdy vedl dr. Kendr, dával ministru Bendovi odborné stanovisko, ve kterém uváděl, že „malá” varianta Národního parku je z hlediska ochrany přírody nevhodná. Ministr Benda přesto tuto variantu podporuje.
Kdo by podle Vás měl mít konečné slovo v mechanismu povolování těžby?
Celý mechanismus ochrany a hospodaření s horninovým prostředím je nevyhovující. V současnosti má, kromě stanoviska MŽP k povolení průzkumu, všechny důležité pravomoce ministerstvo hospodářství. Vzhledem k tomu, že těžba je vždy významný zásah do krajiny, mělo by mít MŽP v procesu povolování těžby spolurozhodovací pravomoce. Stanovisko vzniklé v procesu EIA by mělo být závazné. Nechat právo veta jenom obcím by bylo populistické. V rozhodování obcí se vždycky silně projevuje princip „ne na mém dvorku”. Citelně tu chybí nadregionální samospráva, tj. vyšší územněsprávní celky.
Budou se tedy SD-LSNS po volbách snažit o novelizaci zákona tak, aby byl závěr procesu EIA závazný?
EIA má v současnosti rozhodně díry. Otázkou ovšem je, jestli po volbách nebude v Parlamentu taková atmosféra, že by případná novela zákona 244/92 Sb. dopadla ještě hůře než dosud platná právní úprava. Rozhodně bychom zákon, který by proces EIA činil závazným, podpořili.
Jak moc by se lišila státní politika životního prostředí navržená ministrem za SD - LSNS od té, kterou nedávno schválila vláda?
Zásadně. Vycházela by z konceptu trvale udržitelného rozvoje. Snažila by se tento princip implementovat do všech oblastí ekonomiky. Současné MŽP nejenže neposunulo ochranu životního prostředí někam dál, ono spíše ztratilo kompetence a dostalo se pod tlak ekonomických ministerstev. Svou funkci plní MŽP špatně nebo ji neplní vůbec. Ministerstvo musí být ve vládě důstojným partnerem. Konflikt ekonomických zájmů a zájmů ochrany životního prostředí tu bude vždycky. My navrhujeme ve svém programu, jak tento rozpor co nejvíce odstranit pomocí ekonomických nástrojů ve prospěch životního prostředí. Nikdy to ale nebude selanka, vždycky to bude bitka a je nutné, aby ministr životního prostředí byl člověk, který dokáže obhájit a prosadit svoje stanoviska.
Děkuji za rozhovor.
Jiří Neustupa
O rozhovor jsme požádali člena Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny, poslance RNDr. Radima Špačka.
Vláda nedávno přijala Státní politiku životního prostředí. Princip trvale udržitelného rozvoje v ní není explicitně jmenován. Hlásí se ODA k principu trvale udržitelného rozvoje?
V současné době není problém se k principu trvale udržitelného rozvoje přihlásit. Díky nadužívání tohoto termínu už dnes není úplně jasné, co si pod ním kdo představuje. ODA ve svém volebním programu nepoužívá tento termín explicitně, ale je tam zcela jasně obsažen. Hlásíme se k principu trvale udržitelného rozvoje v jeho konzervativním výkladu. Náš volební program obsahuje formulaci, že postoj ODA je postojem dobrého hospodáře, který chce zanechat to, co mu bylo svěřeno, přinejmenším ve stejně dobrém stavu svým následovníkům. Domnívám se, že právě to je obsahem pojmu trvale udržitelný rozvoj.
Jaký je vztah ODA k dostavbě jaderné elektrárny Temelín? Ministr Dlouhý je znám svojí podporou dostavbě Temelína. Je to i názor ODA?
Názor ministra Dlouhého není názorem všech členů ODA. V usnesení celostátní konference naší strany jsme doporučili, aby státní záruky za úvěr na dostavbu Temelína byly až tou poslední možností po vyčerpání všech ostatních. Na problém dostavby Temelína jsou v ODA různé názory, jako ostatně ve všech stranách, nicméně ministr Dlouhý připravoval podklady pro rozhodnutí vlády a jeho postoj je vnímán nejvíce.
V ČR v minulém roce výrazně vzrostla spotřeba elektrické energie, hlavně díky zavádění přímotopného elektrického vytápění do domácností. Jaká je energetická koncepce ODA? Bude se ODA v budoucnosti snažit o snížení spotřeby elektrické energie v ČR?
Právě nárůst přímotopů je krásnou ukázkou toho, že dotovaná a příliš levná energie vede k naprosto podivnému chování. Podle našeho názoru je tedy v první řadě třeba přivést ceny energie na takovou úroveň, která odpovídá přinejmenším nákladům. Zároveň je třeba podporovat liberalizaci mezinárodního obchodu, která umožní více dovozů elektřiny. Energetika ale není jenom elektrická energie. V poslední době nás možná trochu víc pálí situace v dodávkách tepla, kde stát každoročně dotuje několika miliardami plýtvání teplem. Dotace na teplo jsou dnes zhruba třicetkrát vyšší než dotace na úspory tepelné energie.
Vláda je v současnosti ze strany nevládních organizací často kritizována za podporu individuální automobilové dopravy a naopak nedostatečnou podporu veřejné autobusové a železniční dopravy. Ztotožňuje se ODA s touto vládní politikou?
Nezpochybňujeme nutnost dostavby sítě dálnic a rychlostních silnic. Za problematický považuje řada z nás způsob, jakým vláda rozhodla o koncepci dostavby dálniční sítě, kdy v podstatě trikem obešla zákon 244/92 Sb. o hodnocení vlivů na životní prostředí. Ve skutečnosti se ale problém existence nebo potřebnosti uvažované dálnice týká pouze dálnice D3 z Prahy do Českých Budějovic. Neustále kritizujeme fakt, že stát u nás nejvíce podporuje železnici, potom výstavbu dálnic a v podstatě nulová podpora je pro výstavbu a údržbu vodních cest. My se domníváme, že vodní cesty by měly být podporovány více než dosud, arciže při zachování veškeré opatrnosti vůči vodním dílům.
Problém dopravní obslužnosti území vnímáme jako klíčový, protože její omezování vede k nežádoucímu vylidňování venkova. Za problematické považujeme také to, že vláda ustoupila od svého projektu transformace Českých drah, který měl vést k tomu, že by se ČD začaly orientovat na zákazníka. Auto je natolik pohodlnější, flexibilnější a výhodnější než hromadná doprava, že se dá trendu nárůstu automobilové dopravy jen těžko zabránit. Přesto se domníváme, že existuje několik oblastí, kde hromadná doprava může konkurovat, ale nedělá to mimo jiné i proto, že se vláda nechala donutit tlakem železničářů k tomu, že opustila svůj projekt transformace ČD.
Jak blízká je Občanské demokratické alianci myšlenka zavádění ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí do naší legislativy?
To je jeden z pilířů našeho volebního programu, který obsahuje značný důraz na omezení systému příkazů a zákazů ve prospěch posílení nepřímých nástrojů na ochranu životního prostředí. Právě ekonomické nástroje patří mezi nejvýznamnější. V některých oblastech podporujeme zavedení ekologických daní. Nesmí to ale vést ke zvýšení celkové daňové zátěže. Mělo by jít spíše o restrukturalizaci současné daňové soustavy tak, aby došlo k posunu od zdanění práce směrem ke zdanění surovin.
Často zmiňovaným problémem je v poslední době těžba nerostných surovin, které se staly jedním z důležitých vývozních artiklů ČR. Jaká by měla být míra státní regulace těžby nerostných surovin?
Není úplně pravda, že jde o jeden z nejvýznamnějších vývozních artiklů. Nerostné suroviny se podílí na vývozu z České republiky 8 procenty. V zemích EU je to zhruba 7 %, takže to není tak dramatický rozdíl. Zároveň platí, že téměř u všech nerostných surovin poklesla těžba ve srovnání s rokem 1988 o téměř 50 %. Samozřejmě je ale hloupé vyvážet suroviny. Míra vývozu surovin z ČR je dána hlavně dvěma faktory. Jedním je nízká cena pracovní síly a druhým nízká cena, kterou platí těžař státu za jejich dobývání. Snažit se o snižování vývozu surovin tím, že ho budeme regulovat, je cesta, která může fungovat jenom několik málo let. Ve státech EU, do které postupně směřujeme, jsou kvóty na těžbu postupně rušeny. Omezení vývozu surovin by se mělo dosáhnout promítnutím poškození životního prostředí vlivem těžby do jejich ceny, popř. do ceny promítnout potenciální výnos území, které padne za oběť těžbě.
Kdo by podle Vás měl mít konečné slovo v mechanismu povolování těžby?
Obecně by to měl povolovat státní úřad. U těžby malého rozsahu by to měl být okresní úřad, u těžby většího rozsahu pak státní úřad na úrovni kraje. Samozřejmými účastníky by ale měl být majitel pozemku, obecní, popř. krajská samospráva, a orgány ochrany přírody a krajiny.
Děkuji za rozhovor
Jiří Neustupa