Názory ODS na ochranu životního prostředí tlumočil EkoListu Ing. Vladislav Bízek, náměstek ministra životního prostředí.
Jak hodnotíte současnou vládní ekologickou politiku v porovnání s politikou vlády předešlé?
To nejde srovnávat. Předešlá vláda budovala systém, který se nestačil projevit. Zákony byly přijaty v letech 1990 až 1992 a projevovat se začaly prakticky až v roce 1993. Úkolem této vlády nebylo vytvářet další a další zákony. Většinu zákonů už máme, i když chybí zákon o chemikáliích, zákon o prevenci havárií, zákon o starých ekologických škodách a zákon o nakládání s geneticky modifikovnými organismy. Úkolem této vlády bylo uvádět zákony do života, dohlížet na to, aby byly plněny a aby tam, kde je to třeba, došlo k žádoucím změnám. Co se týče výsledků, myslím, že čísla jsou poměrně jednoznačná. Zlepšení, které se projevuje od roku 1993, už nejde připsat poklesu výroby, protože meziroční pokles v letech 1992-1993 byl zhruba 1% hrubého domácího produktu (HDP) a od té doby již vzrůstá jak HDP, tak průmyslová výroba. Zlepšení vyplývá z náběhu účinnosti zákonů, z poměrně velkých investic a z aktivního přístupu měst, obcí a průmyslu.
My jako ODS si myslíme, že směr je správný, že se hodně udělalo, ale že ještě zdaleka nejsme u konce, že to bude stát ještě hodně úsilí a hodně peněz. Mimochodem, investice za rok 1995 se pohybovaly mezi 31-35 miliardami. Je to tedy zhruba 2,7 procenta HDP.
Jaká bude politika ODS v oblasti neobnovitelných zdrojů?
Chceme nový horní zákon, který by jasně definoval novou úlohu státu, vlastníků pozemků a obcí.
Jaké by měly být pravomoce jednotlivých účastníků v procesu povolování průzkumu a těžby surovin?
Z naší filozofie vyplývá, že největší pravomoce by měl mít vlastník pozemku a velkou pravomoc by měla mít obec. Jsme strana, která vychází z občanského principu a z důrazu na soukromé vlastnictví. Takže úloha státu by do budoucna měla být spíše menší.
Jaké pravomoce navrhujete pro Ministerstvo životního prostředí?
Osobně si myslím, že je chyba, že u ministerstva není územní plán. Při slučování ministerstev hospodářství a průmyslu by se mohl územní plán vrátit zpátky. Dovedl bych si na ministerstvu představit některé pravomoce, které má v současnosti hygienická služba. Chtěli bychom mít i pravomoce v nakládání s chemikáliemi (podle nového zákona). Měli bychom být kompetentní orgán při zavádění ekologického řízení podniku (ve smyslu direktivy Evropské unie). Jde ale o názor můj, ODS bude o kompetencích jednotlivých ministerstev hovořit po volbách.
Jaké konkrétní ekonomické nástroje navrhuje ODS k ochraně životního prostředí?
Celková suma úlev (daňových zvýhodnění) byla 2,5 miliardy korun v roce 1995. To je poměrně málo, musí se ale najít rovnováha. Obecně chceme daně co nejnižší a daňový systém co nejpřehlednější, čímž se sníží riziko daňových úniků. Jsou případy, kdy daňové výjimky a úlevy být mohou, a to zejména v oblasti životního prostředí. Hlavní ekonomický nástroj v ochraně životního prostředí v ČR ale nejsou daně, ale poplatky za znečišťování a ukládání odpadu. Daňové úlevy jsou doplňkové. Navíc cítíme, že jsou někdy nepřehledné a v některých případech by se měly odstranit. Například úlevy pro budovatele nových skládek, kterých je již dostatek. Co se týká ekologické daně - myslíme si, že u nás doba na ekologickou daňovou reformu zatím není. Např. uhlíkovou daň má jen 5 států na světě. Změny budou v poplatcích za znečišťování ovzduší a vypouštění odpadních vod. Poplatky by se měly zvýšit, měl by se ale rozšířit i odklad v případě, že původce začal investovat do nápravných opatření. O uhlíkové dani je možno uvažovat až po srovnání ceny elektřiny a plynu. Za existence regulovaných cen to nemá smysl.
Plánujete uvolnění cen energií?
Z hlediska životního prostředí bychom samozřejmě chtěli, aby k uvolnění došlo co nejrychleji, nicméně chápeme důvody, pro které to zatím nejde. Zvýšení cen energií má sociální dopad, má dopad na konkurenceschopnost našich výrobků v zahraničí. Naše obchodní bilance není dobrá, proto by nebylo vhodné situaci nějakým šokem ještě zhoršit. Budeme se ale snažit ceny co nejrychleji narovnat.
Budete motivovat k úsporám energie?
Samozřejmě ano, nejlepší motivací je opravdová cena. Jakmile se zdražila voda, tak klesla spotřeba vody o 20%. Na podporu úspor je zřízena Česká energetická agentura. Také Státní fond životního prostředí jde myslím správným směrem. Například je nyní možné žádat o podporu na kogenerační jednotky bez ohledu na výkon a zavedli jsme zde i novou podporu - změkčování komerčních úvěrů. V rámci pilotního projektu zkoušíme i obchodovatelná emisní povolení.
Jakým způsobem chce ODS upravit přístup k informacím o životním prostředí? Bude mít občan právo vědět, co pouští do vzduchu a vody chemička v jeho sousedství?
Pokud to nebude v rozporu s obchodním tajemstvím. Problém je, že např. ze složení odpadních vod se dá velmi jednoduše poznat technologie. Evropská hospodářská komise chystá konvenci o účasti veřejnosti a právu na informace. Bude do roku 2000 a ČR se k ní připojí. Myslím si, že informace o stavu životního prostředí v ČR existují. Někdy se ovšem získávají těžko, a to i pro MŽP. Budeme iniciovat vznik zákona o právu na informace o životním prostředí, je to podmínkou Evropské unie.
Trochu mne ve vašem volebním programu zarazila podpora individuální automobilové dopravy...
Lidé chtějí individuální automobilovou dopravu. My jim to můžeme buď zakázat (což žádný demokratický stát nemůže), nebo se snažit minimalizovat negativní dopady této dopravy.
Co podpora hromadné dopravy?
To také jde, ale občané chtějí jezdit svými vlastními vozy. Pokud mám informace, tak podpora hromadné dopravy nikde příliš nefungovala, lidé to auto stejně chtějí. Je to asi dlouhodobá otázka ekologické výchovy.
Stát ale podporuje finančně individuální automobilovou dopravu výstavbou dálnic?
Stát podporuje především infrastruktury, nepodporuje vybavenost auty, ani ceny pohonných hmot nejsou nejnižší. Ta síť se musí dobudovat, od roku 1989 se změnil směr hmotnostních toků. Dříve směřovaly od nás na východ a zpět, teď je daleko více kontaktů se západními partnery. V řadě případů navíc exponované tahy vedou městy nebo jinými nevhodnými místy. Proto si myslím, že novou dálniční síť potřebujeme.
Děkuji za rozhovor.
Pavel Činčera
Vzhledem k rozsahu článku jen telegrafické a subjektivní postřehy. František Kalášek byl celkem mimo, Alena Hromádková se snažila životní prostředí převést na morálku a podvody při volbách. Daniel Kroupa vystupoval velmi „ekologicky”, leč potvrdil rozpor mezi mezi „zeleným” a Dlouhého křídlem v ODA. Miroslav Macek slíbil i ekologickou daň, kterou však ODS v programu nemá, ač Macek tvrdí opak. Pavel Šafařík byl dost nevýrazný a opatrný, avšak rozhodně ne populistický. Miloslav Ransdorf se snažil tvrdě útočit na vládu, leč v problematice se příliš neorientuje. Pavel Dostál spíše mlčel, zajímavé postřehy měl k těžbě zlata v Mokrsku. Roman Haken byl asi nejvíce věcně v obraze, jím nastíněná zahraničně-bezpečnostní politika SZ mne neuchvátila. Jiří Dienstbier působil seriózně, zdůrazňoval ekologickou daňovou reformu a zanechal ve mně nejlepší dojem.
(dek)
Před volbami všechny strany slibují, že se budou starat o životní prostředí.
Většina lidí samozřejmě nemá čas si celé volební období dělat poznámky o aktivitách jednotlivých stran v této (ani v jiné) oblasti. Před volbami pak stojíme zmateni - co jsou plané předvolební sliby a co je trvalý trend v politice strany?
Voličům se zájmem o poměr slov a skutků politických stran na tomto poli vyšel vstříc počin Kanceláře Zeleného kruhu a dalších organizací spočívající ve srovnávací analýze na téma Politické strany a životní prostředí. V podobě l20-ti stránkové přehledné brožury ji organizátoři v těchto dnech - jako příspěvek ke Dni Země ´96 - nabízejí veřejnosti pod názvem „Pověz mi, kdo je nejkrásnější.” Je třeba zdůraznit, že smyslem publikace nebylo doporučit „ekologicky se chovající” stranu, nýbrž zpracovat nestranné, nekomentované srovnání, z něhož si závěry musí volič učinit sám.
Ve studii jsou zpracovávány postoje osmi stran, které v říjnu 1995 dosáhly podle IVVM volebních preferencí přes 2%. Šlo o ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, SPR-RSČ, ODA, LB a SD-LSNS. Autoři projektu, na němž se podílely vedle řady ekologických organizací mj. Společnost pro sociální bádání a Ústav pro ekopolitiku, se zaměřili na tři informační zdroje: tisk - vypracován byl přehled výroků tiskových mluvčích či představitelů stran odrážejících postoje k zásadním otázkám ochrany prostředí; přehled hlasování jednotlivých poslaneckých klubů parlamentu o zákonech k životnímu prostředí; volební programy stran pro nadcházející volby. Jejich rozbor byl doplněn rozhovory s reprezentanty jednotlivých stran. Tyto rozhovory odmítly poskytnout SPR-RSČ a ODS.
První část věnovaná výrokům politiků v médiích může výsledný obraz jen dokreslit. Není však bez zajímavosti konfrontace výroků z let l993-95 se zněním současných volebních programů.
V druhé pasáži zaměřené na mapování parlamentních aktivit bylo vzhledem k technickým komplikacím registrace hlasování v parlamentu možno pro názornost využít jen přehledů hlasování k zákonům a pozměňovacím návrhům od konce roku l994. Nejvíce se diskutovalo o zákonu o lesích (115 pozměňovacích návrhů) a k ozónovému zákonu i jeho novele. Na vzorku dostatečně podložených i diskutovaných zákonů (lesní, ozónový, o vnitrozemské plavbě a ochraně spotřebitele) lze doložit, že ve třech ze čtyř případů hlasovala ve prospěch z ekologického hlediska negativních návrhů většina klubu LB, v polovině případů je podpořila většina klubů ODS a KSČM. Převážně pro pozitivní opatření hlasovaly kluby ČSSD, ODA a KDU- ČSL, jednoznačně nepodporoval pozitivní opatření klub žádný.
Z třetího oddílu vyhrazenému analýze volebních programů a slibů plyne, že nejčastěji chtějí politické strany řešit následující:
1. Dopracovat legislativu. Přestože v ročence MŽP z roku l990 se píše, že „právní předpisy jako jeden z hlavních nástrojů by měly být postupně zpracovány spolu s ostatními nástroji do roku 1993”, řada důležitých zákonů ještě chybí. Od roku 1993 bylo přijato osm nových či pozměněných norem (jen v r. l991 jich bylo 9). Během volebního období byly postupně oslabovány pravomoce MŽP - v oblasti územního plánování, lesů, předkladatelem horního zákona je po dohadech ministerstvo hospodářství... Ke ztrátě kompetencí k územnímu plánování se F. Benda vyjádřil takto: „Myslím, že svým způsobem můžeme ekologizovat jiná ministerstva. My tu změnu proto posuzujeme i tak, že je to, jako když vdáváte dceru.” (Prostor, 1993). 2. Upravit poplatky za vypouštění znečišťujících látek (v programu ODS, KDU-ČSL, SPR- RSČ, ODA). Zákon o ovzduší z roku 1991 stanovil limity, kterých mají podniky v roce 1998 dosáhnout. Zdaleka ne všechny podniky je budou schopny dodržet a lze očekávat silný tlak na změkčení zákona, příp. udělování výjimek. Pro přechodnou dobu navrhují zavést obchodovatelné licence ODA a SD-LSNS.
3. Zavést ekologické daně. (Daň na ochranu životního prostředí je podle zákona o soustavě daní její součástí, je však jedinou daní dosud nezavedenou.) Požadavek zatížit produkce, které výrazně a dlouhodobě škodí prostředí, je zmíněn v programu ČSSD (v duchu legislativy EU), v programu ODA (zdanit vstupy pro výrobu obalů, paliva, surovinová daň), také KDU-ČSL chce posílit odpovědnost podnikatelů za škody na životním prostředí ekologickou daní. KSČM hovoří o progresivních ekodaních, SD-LSNS navrhují ekologickou daňovou reformu (stěžejní bod jejich programu). V interview se k nutnosti ekologizace daňové soustavy přihlásily všechny strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODA, LB). Nevyjádřila se ODS (v programu hovoří o přehlednosti daňového systému a o zvýrazňování prvků zvýhodňujících výrobky a činnosti šetrné k životnímu prostředí) a SPR-RSČ (hovoří o daňových úlevách).
4. Postupně narovnávat ceny energií, jako základní předpoklad energetických úspor. Zde se shodují všechny strany s výjimkou SPR-RSČ, která se nevyjádřila. ODS, ODA, KDU-ČSL se o postupné deregulaci cen energií zmiňují ve volebních programech. SD- LSNS, ČSSD, LB a KSČM se k této otázce ve svých programech nevyjadřují. Z interview vyplynulo, že výhledově s postupnou deregulaci cen počítají. KSČM, LB a ČSSD hovoří zároveň o sociální kompenzaci potřebným.
5. Zlepšit informovanost o stavu životního prostředí a možném ekologicky šetrném chování. ODA navrhuje informační centra ve spolupráci státu, samospráv a občanských iniciativ a každoročně předkládat parlamentu výroční zprávu o životním prostředí. ČSSD hovoří o státním systému ochrany spotřebitelů, o rozšíření programu ekologicky šetrných výrobků na předměty běžné spotřeby. LB je pro informační centra při jednotlivých stupních státní správy. SD-LSNS chybí zákon o označování výrobků informacemi jak naložit s obalem. Strany se vesměs shodují (až na KDU-ČSL, ODS, SPR-RSČ) na potřebě zákona o přístupu k informacím a jejich ochraně. Všechny strany chtějí posilovat samosprávné prvky demokracie, podporují občanské iniciativy a nevládní organizace (kromě ODS, republikáni namísto toho hovoří o místní samosprávě).
Publikaci „Pověz mi, kdo je nejkrásnější (Politické strany a životní prostředi)” distribuuje Zelený kruh, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2, tel. (02) 296048.