Ekologie - nevyužitý argument koalice
Lidové noviny - 07.06.1996
Volby ´96: Problém ochrany životního prostředí nepoužila ve volebním boji žádná strana
Bedřich Moldan
Životní prostředí nebylo předmětem naší volební kampaně. Česká republika v tom není výjimkou, až dosud se ve větší volební kampani v žádném státě na světě otázky životního prostředí příliš neuplatnily. (Není vyloučeno, že letošní prezidentská kampaň ve Spojených státech bude první vlaštovkou.) Žádná z našich stran nepoužila ekologických argumentů, otázky ochrany přírody nebo znečištění prostředí nevyvolávaly vášnivé diskuse ani nelítostné spory. Odborníci, kteří kritizovali zprávu o stavu životního prostředí, vydanou minis terstvem, zdůrazňovali svou nadstranickost , respektive široké spektrum politických názorů, které prezentují. Přitom však snad všechny strany měly ve svých volebních programech více či méně rozsáhlou kapitolu věnovanou životnímu prostředí. Avšak žádná z nich tuto část programu nijak zvlášť nezdůraznila. Dokonce ani malé stany, u kterých by se dalo předpokládat, že se chtějí nějakým specifickým způsobem profilovat, nevyužily této příležitosti. Svobodní demokraté (SD-LSNS) ještě před rokem prohlašovali, že trvale udržitelný rozvoj bude hlavním prvkem jejich programu, avšak ve volební kampani s tímto argumentem snad vůbec nepřišli. Jak to dopadlo se Stranou zelených, která nakonec ani nekandidovala, všichni víme. Přitom průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že naše veřejnost se o otázky životního prostředí zajímá. Lidé považují životní prostředí a jeho kvalitu za věc velmi důležitou, dávají mu například většinou přednost před strmým ekonomickým růstem , jak zjistil jeden z průzkumů veřejného mínění. Máme u nás mnoho desítek ekologických organizací, se kterými lidé sympatizují, ekologické publikace i pořady se těší oblibě. Jak je tedy možné, že tato otázka vůbec nepadla na váhu při volební kampani? Pravděpodobně nejdůležitějším důvodem je to, že lidé otázku životního prostředí nespojují s politickými programy jednotlivých stran. Ostatně mezi nimi ani nejsou hluboké rozdíly: Všichni chtějí, aby byl u nás čistý vzduch, nezávadná voda, zdravé potraviny, méně zničených lesů. Jednotlivé strany zdůrazňují poněkud odlišné cesty, jak dosáhnout zlepšení, ale rozdíly jsou vlastně jen v detailech. I když mohou být tyto detaily podstatné, jsou pochopitelné jenom odborníkům, převážná část veřejnosti rozdíly nevidí. Žádná z politických stran přitom odlišnosti nijak nezdůraznila. Je ovšem škoda, že koaliční strany nevyužily evidentního zlepšení životního prostředí, ke kterému u nás došlo od roku 1989. O pozitivních trendech ve zlepšování kvality životního prostředí v podstatě nepochybuje nikdo. Jsou způsobeny řadou faktorů, kterými se koalice mohla právem pochlubit: celý systém ochrany životního prostředí a jeho složek byl již od počátku velkoryse založen, byly přijaty velmi brzy účinné zákony, na ochranu životního prostředí se věnuje velké množství prostředků. (Podle výpo čtů jedné z amerických konzultačních firem se v České republice vynakládá na osobu ročně na ochranu prostředí okolo 100 USD, zatímco v Polsku či v Maďarsku asi třikrát méně, v Bulharsku asi 3 USD a v Kazachstánu 0,2 USD). Ministerstvo životního prostředí ČR se však nenamáhalo důkladně věci vysvětlit. V podstatě zůstalo u toho, že konstatovalo, že trendy jsou vynikající, problémy však přetrvávají. To je příliš obecné a nepřesvědčivé, zejména když řada nezávislých odborníků tvrdí, že stav je ve skutečnosti velice špatný a že pokud nějaké zlepšení vůbec nastalo, je to jenom útlumem průmyslové výroby a poklesem ekonomické výkonnosti hospodářství. Stav u nás však kontrastuje například se situací v Rusku, kde se průmyslová výroba snížila na polovinu, avšak na životním prostředí se to neprojevilo téměř vůbec. Čistota ovzduší se tam zlepšila v průměru jen asi o jednu dvanáctinu a čistota vod o jednu osminu. U nás naopak poslední dva až tři roky průmyslová výroba stoupá, a přesto zaznamenáváme stále zlepšující se trendy. Dalo se uvést mnoho pozitivních údajů, zároveň však bylo třeba ukázat, které problémy stále existují a jaké jsou plány na jejich řešení: jasné cíle, časové termíny a podobně. Je škoda, že ministerstvo životního prostředí a vláda takové informace nepředložily. Možná by se byly staly pozitivním faktorem volební kampaně.