Ftaláty: Nebezpečné chemikálie, které najdete ve svých domovech
22. 11. 2004 - PRAHA [Econnect/Greenpeace]
PVC - nebezpečná hračka
Do povědomí širší veřejnosti se ftaláty dostaly v roce 1997 díky mezinárodní kampani Greenpeace proti hračkám z PVC, které až z 50% tvoří právě ftaláty. Nejrychleji tehdy na kampaň zareagoval dánský obchodní řetězec supermarketů Foetex, který už 18. dubna 1997 oznámil, že stahuje ze svých prodejen všechny hračky z měkčeného PVC. Postupně se přidali výrobci proslulých světových značek jako LEGO, Chicco či Hasbro a v prosinci 1999 přijala EU naléhavý zákaz šesti ftalátů v hračkách pro děti mladší 3 let.
V ČR se ale PVC hračky prodávaly i nadále, neboť hlavní hygienik požadavek na jejich zákaz odmítl. Před vánoci 2000 přiměla kampaň Greenpeace k rozumu alespoň české obchodníky, když TESCO, Kotva a další stáhli nebezpečné hračky z prodeje. Ministerstvo zdravotnictví následně v únoru 2001 vydalo vyhlášku, kterou zakázalo alespoň kousátka a další dětské výrobky, které jsou “určeny pro vkládání do úst”. Jiné PVC hračky s ftaláty mohou bohužel obchodníci stále legálně prodávat, pokud je označí jako nevhodné pro děti do 3 let nebo opatří nápisem: “Varování - nevkládat do úst na delší dobu, mohou se uvolňovat ftaláty nebezpečné pro zdraví dítěte”.
Nejnověji zájem veřejnosti o ftaláty vzbudilo testování dětského textilu zdobeného PVC potisky s postavami z animovaných filmů Walta Disneyho. Společnost Disney věnuje značnou pozornost vybíraní licenčních poplatků za autorská práva na Mickey Mouse a spol. Vysoké koncentrace ftalátů i dalších nebezpečných chemikálií (olovo, kadmium, alkylfenoly aj.) v dětských výrobcích ji ale nevzrušily a výzvy ke změně své politiky odmítla. Větší zájem o bezpečí svých zákazníků projevil třeba dánský H&M nebo britský Marks & Spencer, který se dobrovolně zavázal postupně vyloučit PVC ze svých produktů.
Miliardový byznys versus zdraví
Ftaláty používané jako změkčovadla nejsou v PVC chemicky vázány. Drží v něm laicky řečeno jako voda v houbě na mytí, a proto z výrobků postupně unikají. Největší obavy lékařů vzbuzuje DEHP, kterého bylo v roce 1998 spotřebováno v zemích EU přes 480 000 tun. Přes 90% tohoto množství se stalo součástí rozmanitých výrobků z PVC, které tvoří běžnou součást domácnosti např. tapety, podlahové krytiny, kabely, hadice, obaly atd. Výroba ftalátů je miliardovým byznysem, jejich roční produkce se odhaduje na 4 miliony tun, ačkoli dodnes nejsou dostatečně známy jejich zdravotní a ekologické dopady.
Lidé jsou ftalátům (včetně DEHP) vystaveni v průběhu celého života. DEHP je hodnocen jako reprodukčně a vývojově toxická látka, a proto je velmi znepokojivé, že jsou mu vystaveny i děti v kritických obdobích nitroděložního vývoje a kojenci. Bohužel k dispozici nejsou přesná data o souhrnných dávkách ftalátů, kterým jsme vystavení. Zdokumentovány jsou ale některé významné zdroje ftalátů, které mohou být podstatné zejména z hlediska ovlivnění vývoje reprodukčního ústrojí. Zvláště vysokým dávkám mohou být vystaveny děti na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče. Podle řady expertů jde o stejné či vyšší dávky než ty, které vedly nepříznivým účinkům na pokusných zvířatech.
Tlak průmyslu na politiky vede k přehlížení dosažitelných alternativ za měkčené PVC. Místo jeho náhrady probíhají pokusy určit tzv. “bezpečnou” dávku ftalátů pro kojence, batolata či pacienty. Nemalé finanční prostředky jsou investovány třeba do pokusných zařízení napodobujících žvýkání hraček dětmi. Mezitím však roste počet vědeckých prací varujících před ohrožením ftaláty. Například na Portoriku výzkumníci Cornell University zkoumali skupinu dívek, které trpěly poruchou sexuálního dospívání. Analýzy krve u 68% z nich prokázaly zvýšenou hladiny ftalátů, která se u kontrolní skupiny zdravých děvčat prakticky nevyskytovala. Finská studie zase zjistila vyšší výskyt dýchacích onemocnění v rodinách, kde byla podstatná část podlahy bytu pokryta PVC měkčeným ftaláty.
Jedy v parlamentu, obýváku i v autě
V roce 2000 vyměnili aktivisté Greenpeace rychlé nafukovací čluny za speciální vysavač, s jehož pomocí odebrali vzorky prachu ze sedmi evropských parlamentů a několika stovek evropských obýváků. Politiky i veřejnost při čtení výsledků zaskočil koktejl nebezpečných chemikálií, které společně s prachem denně vdechují. Kromě ftalátů šlo např. o bromované zpomalovače hoření, alkylfenoly, chlorované parafíny atd.
Analýzy prachu z domácností prokazují až téměř 5g ftalátů/kg, vzduch v místnostech s PVC podlahou může pro člověka představovat dávku až 6 mg ftalátů denně. Vysoké koncentrace ftalátů byly však naměřeny i v interiérech automobilů s díly z měkčeného PVC. Významné automobilky jako Opel, BMW či Mercedes proto (i vzhledem k obtížné recyklovatelnosti) přijaly politiku náhrady PVC.
Podle odborníku jsou největšímu riziku vystaveny malé děti, které si často hrají přímo na podlaze a jejichž dýchací zóna je mnohem níže než u dospělých. Děti také vdechují relativně více vzduchu v proporci k své hmotnosti a jsou tak vystaveny vyšším dávkám ftalátů než dospělí. Navíc může být jejich vyvíjející se organismus vůči škodlivinám zranitelnější.
Náhrada nebo “dostatečná kontrola”?
Profesor Sundell se domnívá, že jeho v úvodu citovaný výzkum povede k menšímu používání měkčených plastů v domácnostech, jiní vědci jsou však skeptičtější. Po jejich výzvách EU sice pověřila švédský inspektorát pro chemické látky KEMI přípravou strategie minimalizace rizika DEHP. Vinou silné průmyslové lobby však navržená opatření zatím zůstávají jen na papíře.
Ftaláty bohužel představují jen symbolický vrcholek chemického ledovce, neboť v EU se prodávají desetitisíce chemikálií, z nichž jen zlomek prošel důkladným posouzením zdravotních a ekologických vlivů. Chystaná reforma chemické politiky navrhuje nový systémem registrace, zhodnocení a autorizace chemických látek (REACH), v jehož rámci budou výrobci povinni prověřit účinky chemikálii, aby látka byla vůbec vpuštěna na trh. Průmyslovým lobbyistům se však už několikrát podařilo projednávání návrhu reformy zpomalit a Evropský parlament se jím ani nezačal zabývat. Průmysl žádá možnost tajit před veřejností informace o vlastnostech chemikálií a místo zákazu nejnebezpečnějších látek prosazuje jejich tzv. adekvátní kontrolu průmyslem samotným. Příklad miliónů tun ftalátů každoročně končících v našich domácnostech, ale myšlenku “dostatečné kontroly” vážně zpochybňuje.
MUDr. Miroslav Šuta, člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost, konzultant Greenpeace ČR pro toxické látky. Článek byl připraven pro týdeník Respekt.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout