Bez deštníku zmoknete
20. 12. 2002 - PRAHA [Infoservis]
I když nepršelo, sešly se u sídla UNHCR desítky lidí s deštníky, které rozevřeny nad hlavou symbolizovaly ochranu, poskytovanou pracovníky poradny denně svým klientům - uprchlíkům. Rozhodnutím finančně nepodpořit v roce 2003 Poradnu pro uprchlíky potvrdilo UNHCR známé rčení, že nic netrvá věčně, a sklaplo prostorný uprchlický deštník. Byla tak narušena desetiletá velmi úzká spolupráce těchto dvou organizací.
Příčinnou toho všeho je jakási vnitřní krize kterou prochází celá UNHCR již delší dobu. Ohrožena je existence projektů repatriace, reintegrace či podpory neziskovým organizacím hlavně v oblastech, které jsou považovány za stabilní (např. v Evropě). Ať je to jak chce, 60% rozpočtu poradna pro uprchlíky na ulici nenajde. Je záhadou, proč UNHCR tuto věc neoznámilo s dostatečným předstihem, aby bylo možné hledat zdroj financí jinde. Velký díl odpovědnosti přitom leží také přímo na Poradně, protože stejně jako v případě zákona také v případě grantových uzávěrek platí, že neznalost či neinformovanost neomlouvá. Teď už může Poradna pouze s obavami čekat na začátek nového roku, případně zkoušet psát dopisy Ježíškovi, protože veškeré grantové programy mají po uzávěrce.
Konec dobrý, všechno dobré se v tomhle případě nekoná. Poradna se podle slov jejích pracovníků bude i nadále snažit o plnou funkčnost, ale výrazná finanční omezení se dříve nebo později na kvalitě služeb určitě projeví. Pokud se kritickou situaci Poradny nepodaří vyřešit na jaře roku 2003, hrozí její zánik a problémy s ním spojené. Kam se potom obrátí lidé, kteří nedobrovolně odešli ze svých domovů a kterým poradna pomáhá?
Roman Žebro Pekař