Adopce na dálku pomáhá dětem
11. 1. 2005
Jaromír Marek [Radio Praha] -
Přírodní katastrofa v jihovýchodní Asii vzbudila velkou vlnu solidarity v celé Evropě. Kromě charitativních sbírek, jejichž výnos zatím předčil očekávání, se lidé zajímají i o osud dětí, které při pohromě přišly o rodiče a o střechu nad hlavou. Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se Češi začali zajímat o adopce sirotků ze zasažených zemí a připravují se i programy takzvané adopce na dálku. Tento projekt přitom v Česku existuje už více než 10 let.
"Pocházím z poměrně chudých poměr a člověk má proto potřebu pomoci jiným," říká paní Felicitas Špačková. Od roku 1996 přispívá na jedno dítě v Indii, od roku 2000 na druhé v Ugandě. Další dítě v Ugandě adoptovala paní Marta Vymazalová.
"Máme chlapce Stevena v Ugandě, dcera má holčičku Lavínii v Indii. Je to pocit štěstí. Když se vám stane, že přijde dopis den před Štědrým dnem, je to radost pro celou rodinu."
O čem si píšete se svými ´adoptivními dětmi´?
"Převážně dopisy o počasí, nedávno nám přišel dopis, kde nám Steven popisoval fotbalový turnaj, vítěz dostal kozu. Stejně tak závody v běhu, v ústech měl lžíci a na ní vajíčko. Dokonce nám to i nakreslil. Když se nám narodila vnučka, poslal nám vlastnoručně namalované přáníčko. Přiznám se, že na Stevena myslím každý den."
Kam až chcete to sponzorství dotáhnou? Jak dlouho jej chcete ještě podporovat?
"O tom, často přemýšlím. Já mám tři děti a říkám si, že když bych už sama finančně nemohla, dali bychom tu částku dohromady. Chci platit, dokud bude potřeba. Nemíním přestat."
Projekt Adopce na dálku, který organizuje Arcidiecézní charita Praha vznikl před více než 10 lety. Od té doby pomohl a pomáhá tisícům dětí především v rozvojových zemích. Příspěvky na 7000 dětí míří do Indie, přes 2700 dětí má české adoptivní rodiče v Ugandě. Za peníze dárců zde už byla postavena škola a v letošním roce by se měla začít stavět nemocnice. Česká pomoc v Ugandě je velmi cenná, říká ředitel tamního projektu adopce na dálku, učitel, Steven Ssenyonjo.
"Tato pomoc umožňuje dětem získat vzdělání. Umožní jim lepší budoucnost. Do Ugandy přichází pomoc ze dvou zemí, z České republiky a Británie. Českých rodičů je 2764, anglických dvacet."
Jak se český projekt vyvíjel a jaký je typický český adoptivní rodič? Více Soňa Řezníčková z Arcidiecézní charity Praha.
"Velký nárůst byl před dvěma lety, do té doby o tom projektu lidé nevěděli. Ted´ získávám přibližně 100 nových rodičů za měsíc. Velký nárůst počtu rodičů je před vánocemi, kdy si lidé ´koupí´dítě místi´dárku."
Jak dlouho lidé vydrží se sponzoringem, jak často platí i další rok?
"K tomu dochází ve většině případů. Čeští rodiče jsou velmi emotivní, berou ty děti jako součást rodiny. Pokud je k tomu nedonutí nějaká kritická finanční situace, chtějí dovést dítě až do dospělosti. Když jsem byla rok v v Ugandě a když jsem se radila s partnerskými organizacemi v Německu, Finsku a Rakousku, všimla jsem si, že registrují děti jen do věku kolem osmi let. Přitom vím, že středoškoláci tam mají velké problémy dostudovat. Bylo mně řečeno, že je to kvůli sponzorům, že chtějí podporovat jen malé děti které vypadají na fotce roztomile. Šestnáctiletého kluka by si už nevzali. V tom jsou ale Češi jiní, jim na věku dítěte nezáleží."
Jací jsou typičtí čeští ´adoptivní rodiče´?
"My nevedeme žádné statistiky, ale odhaduji, že nejméně třetina jsou lidé v důchodu. Máme spoustu mladých lidí, studentů.....máme i řadu právníků, lékařů, ale převládají lidé z nižších příjmových skupin".
Jaromír Marek
|
vytisknout