Nad největším českým klubem se vznáší hrozba uzavření
24. 4. 2002 - PRAHA [Rádio Praha]
"My podnikáme celou řadu opatření, myslím, že už se chýlíme ke konci. Teď vkládáme čtvrtou akustickou izolaci do prostoru, kde sedíme do galerie No. D., v prvním patře děláme podlahu na sále a to už je taková poslední vlna, která převyšuje požadavky na tento prostor. Potom jsme udělali další věc. Omezili jsme živé hudební produkce do deseti hodin, v tom jsme se snažili vyjít vstříc kolaudačnímu rozhodnutí. Také jsme znemožnili tzv. vrácenky do klubu, abysme eliminovali pohyb na ulici, což už jsem udělali před dvěma lety," říká Jan Mayer z Linhartovy nadace.
I po nesčetných úpravách a opatřeních hygienici naměřili o dva decibely více než je přípustná norma pro fungování tohoto klubu. "Městská hygienická stanice ve svém stanovisku vyjádřila názor, že všechna měření prokázala překročení přípustných limitů hluku v době po dvaadvacáté hodině a nelze tedy v žádném případě zrušit ustanovení kolaudačního rozhodnutí, které omezuje hudební produkce do dvaadvaceti hodin," uvádí místostarostka pro Prahu 1 Jana Příhodová.
Zástupci klubu Roxy se hájí tím, že hygienici například vůbec neměřili hlukové pozadí, které má vliv na výsledky celkového měření. Sami hygienici přiznávají, že norma hluku je přísná a klub Roxy tudíž není jediný, který nevyhovuje českým normám. Například Veletržní ulice vykazuje ve špiččce necelých 80 decibelů a hygienická norma pro hluk po desáté hodině je stanovena na 30 decibelů. Ani velkoměsto není schopné tyto normy dodržet. V případě klubu Roxy byla hygienická norma ještě zpřísněna na 25 decibelů.
Jan Mayer z Linhartovy nadace argumentuje: "Já jsem architekt. Před dvěma lety jsme dělali rekonstrukci dětské hematologie v Motole, kde jsme na jednotku intenzivní péče poptávali vzduchotechnické zařízení, aby se tam dalo větrat a dýchat. Tam je také tato zpřísněná norma 25 decibelů a nenašli jsme dodavatele takového vzduchotechnického zařízení, který by splnil ten předpoklad 25 decibelů, tak se pro tu jednotku musela udělat výjimka."
Nájemníci, kteří podepsali petici za uzavření klubu, nebydlí přímo nad Roxy, ale v přilehlých ulicích. Do dnešního dne ještě nebyla těmito nájemníky na klub podána žaloba, ale před několika dny se objevila stížnost na stole ombudsmana. Ten si v minulém týdnu vyžádal informace o tom, jak je možné, že se celá záležitost čtyři roky neřeší. V nedávné době přišli zástupci Roxy demonstrovat na dopolední jednání Poslanecké sněmovny a poslanec ODS Jan Zahradil jim přislíbil, že se jejich situaci pokusí dále řešit s představiteli zastupitelstva Prahy 1. Jejich stanovisko je však zřejmé.
"Mě v tuto chvíli netrápí, jestli ten klub bude fungovat nebo jak bude fungovat, opravdu ne, protože když se vejde do norem a nebude obtěžovat nájemníky, ať tam funguje. Myslím si, že není možné zvýhodňovat jakoukoliv skupinu lidí na úkor někoho jiného a tady se staví zájmy, byť sto tisíců lidí, nad základní lidská práva a to mě trochu vadí," říká Jana Příhodová.
Celý spor vyvolal ve městě řadu reakcí a to zvláště u mladých lidí, kteří mají dodnes v paměti uzavření legendárního klubu Bunkr. Kauza klubu Roxy se ale pohybuje v odlišných dimenzích, protože Linhartova nadace působí na poli české kultury více než deset let. Mnozí zástupci města si uvědomují, že by zrušením klubu Roxy došlo k velkému omezení alternativního kulturního života v Praze, nehledě na to, že klub je velmi populární také mezi zahraničními návštěvníky.
Petici za zachování programové kontinuity v ROXY a NoD můžete podepsat online na stránkách Linhartovy nadace zde.
Martina Reková