V Průhonicích jednají odborníci o ochraně české krajiny

8. 3. 2005 - PRAHA [Radio Praha]

Jak se na české krajině podepsala intenzívní zemědělská výroba, jak do ní zapadají nová satelitní městečka, nakolik je krajina součástí kultury a v čem se v tvorbě krajiny můžeme inspirovat v Evropské unii - o tom všem budou v Průhonicích u Prahy v příštích dvou dnech jednat účastníci konference nazvané Tvář naší země - Krajina domova. Tradici těchto konferencí založil v roce 2001 bývalý prezident Václav Havel a i letošní, již třetí ročník probíhá pod jeho patronací. Konferenci pořádá Společnost pro krajinu a Česká komora architektů.

Na nutnost ochrany krajiny a jejího citlivého přetváření poukázali účastníci multioborové konference o české krajině už před čtyřmi lety. Z podnětu Václava Havla se na ní sešli ekologové, urbanisté, architekti, vodohospodáři, zemědělci, ale i památkáři nebo umělci. Šlo o vůbec první velké setkání odborníků, kteří se zabývají dopady lidské činnosti na krajinu. I v dalším ročníku se jednalo o tom, jak zlepšit legislativu ochrany přírody, posílit postavení nevládních organizací a jak čelit ekonomickým tlakům, které krajinu poškozují. Letošní konference je výrazně ovlivněna vstupem České republiky do Evropské unie.

"Evropská unie mění svoji nejkontroverznější a zároveň nejnákladnější politiku - zemědělskou politiku a my už to můžeme začít ovlivňovat," uvedl místopředseda Senátu Petr Pithart.

Podle ekologů právě intenzívní zemědělství v minulých desetiletích nejvýrazněji zasáhlo do tvorby krajiny. Současná evropská zemědělská politika naopak vede k větší ochraně přírody. Evropská unie přesouvá finanční prostředky z dotací zemědělcům na údržbu krajiny a její ekologické stability. V Česku se tato péče projeví i v řadě hydrologických staveb, regulací vodních toků a protipovodňových opatření.

Podle předsedy Společnosti pro krajinu a bývalého ministra životního prostředí Ivana Dejmala však ani přístup Evropské unie není zcela jednotný: "Existuje takový rozpor. Jednak Evropa deklarovala, že jí o krajinu jde, přijala Evropskou úmluvu o krajině, přizpůsobuje se tomu společná zemědělská politika, na druhé straně je tady ale neustálý ekonomický tlak na mobilitu kapitálu, mobilitu pracovních sil a podobně. A my víme, že péče o krajinu je závislá ne na státních penězích a nějakých velkých dotacích, ale na tom, že se lidé identifikují s tím místem."

Právě v odpovědnosti za konkrétní místa a regiony, v jejich ochraně "zdola" vidí odborníci možnost, jak krajinu uchovat jako nenahraditelný přírodní zdroj. To se projevuje mimo jiné i v rostoucím počtu místních referend, která se staví například proti stavbě dálnic, větrných elektráren, úložišť jaderného odpadu a podobně. Podle Ivana Dejmala čeští ekologové v mnoha směrech dokonce předstihli své evropské kolegy: "U nás jsme si mnohdy těch problémů všimli dřív, i když jsme je třeba neuměli řešit nebo neměli peníze na jejich řešení. Já si nemyslím, že jsou v té věci někde dál. Já myslím, že jsme dokonce byli dál my."

Součástí konference o české krajině jsou i výtvarné výstavy. V libeňské synagoze budou například studenti pražské FAMU vystavovat fotografie, které dokumentují "stopy doby" na české krajině po roce 1945. Druhou doprovodnou akcí je fotografická výstava "Krajina na kraji" o aktuálním stavu českého pohraničí. Práce českých i zahraničních studentů budou k vidění v pražské Betlémské kapli.

=============================================================
Václav Havel: Videopozdrav k zahájení konference Tvář naší země
Pražská křižovatka, 8. března 2005

Dámy a pánové,
vážení přítomní,

dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji přivítal na další konferenci Tvář naší země. Kdysi před lety jsem k ní dal podnět, impuls a raduji se z toho, že vznikla tradice, konference se konají, jsou úspěšné a vzcházejí z nich zajímavé brožury či knihy s jednotlivými příspěvky a s průběhem debat.

Tentokrát vás navíc srdečně vítám v prostoru, jemuž věnovala naše nadace Vize ´97 několik let svého života, a který jsme nazvali Pražská křižovatka. Chtěli jsme ho oživit, obnovit, restaurovat a rekonstruovat tak, aby sloužil, podobně jako před staletími, opět veřejnosti. A vaše konference je přesně ten typ událostí, které by bylo dobré, kdyby se zde konaly, a které by pomáhaly naplňovat jeho zamýšlený smysl.

Dovolte mi alespoň jednu poznámku k tématům vaší konference. Máme - jako mnoho dalších zemí - Ministerstvo životního prostředí a na různých úřadech referenty pro životní prostředí. Kladu si ale otázku, zda tím nenastává něco, co bych považoval za dosti nebezpečné, totiž lokalizace tématu, které se dotýká všeho a které zasahuje do všeho; lokalizace do zvláštního, speciálního rezortu. Jako bychom si, když se objeví problém, vytvořili malou škatulku, malý šuplík a vše, co s problémem souvisí, tam budeme posílat, tam je to ošetřováno a případná řešení mají vzcházet odtamtud a my ostatní, kteří máme jiné, vesměs důležitější rezorty na starost, se o to nemusíme starat. Tak tomu ovšem není, tak by tomu být nemělo. Životní prostředí se dotýká všeho, samé kvality života i jeho smyslu. Nejde jen o to, kolik kysličníku siřičitého nebo uhličitého je v ovzduší, ale jaký vztah k planetě máme, jaké je naše pojetí prostoru a času, zda myslíme na to, co bude s lidstvem za sto let a zda si uvědomujeme, že kousek planety je nám dán k uchování, k opatrování jako dědictví.

Uvědomuji si například, jak ohromně se zvětšila plocha našich měst během posledních patnácti let, především Prahy. Možná, že její území je o třetinu větší jen proto, že kolem jsou rozlehlé sklady, mezi nimi prázdné plochy, parkoviště a samozřejmě množství supermarketů. A nejde mi o boj proti obchodním domům jako takovým, ale o úctu ke krajině a o necitlivé zacházení s ní. Je to projev pýchy. Cítíme, že těm, kteří tyto vesměs jednopodlažní budovy staví, je úplně jedno, jestli Praha bude jedenkrát tak veliká, jak byla a jestli nepřeroste v aglomeraci, která posléze zaplní celou zemi. A tím upozorňuji na urbanistický aspekt životního prostředí.

Ale jde samozřejmě o tisíc dalších věcí, z nichž jednou z nejdůležitějších je samo pojetí politiky a směřování společenského života vůbec. Naše vlády, bez ohledu na to, zda se cítí být pravicovými či levicovými, se vyznačují jedním společným znakem: jsou technokratické. Všechno je promítáno a odečítáno z ukazatelů kvantitativních, neustále se usiluje o růst, zmnožování, zveličování, zvětšování. Ale o to přece nejde. Oč běží je kvalita života, jeho krása, smysluplnost, obsah. To jsou věci, které technickými, kvantitativními parametry stěží můžeme vyjádřit. A tím se vracím k tomu, čím jsem začal. Zdá se mi, že není možné, aby oblasti společenského a hospodářského života byly rozděleny do rezortů a kvalita, k níž směřuje, byla uklizena do zvláštního šuplíčku s názvem životní prostředí.

To je myšlenka, která mě při této příležitosti napadla. Vy o těchto věcech budete mluvit daleko kvalifikovaněji a podrobněji a já přeji vaší konferenci úspěch.

(Mluvené slovo, redigováno)

Milena Štráfeldová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: