Definitivní čtvrtá soudní prohra státu o dálnici D49 na Zlínsku

26.4.2025
[Děti Země]

Nejvyšší správní soud zamítl stížnosti Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstva dopravy

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2025 zamítl kasační stížnosti Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstva dopravy proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. prosince 2024, neboť Děti Země měly být po právu účastníky odvolací fáze řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták.

NSS uznal jen to, že spolek Egerie účastníkem tohoto řízení není, neboť nepodal správní žalobu. Stavební řízení nyní pokračuje jen s účastí Dětí Země, i když čtyři objekty se od 19. prosince 2024 užívají.

„Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem uznal naše argumenty, že ministerstvo vyloučilo Děti Země z odvolací fáze stavebního řízení pro jedenáct stavebních objektů nezákonně, přičemž mu ani podruhé nepomohly vymyšleniny Ředitelství silnic a dálnic. Pokud totiž dálnice D49 z Hulína do Fryštáku prošla úspěšně hodnocením vlivů na životní prostředí i s těmito objekty, takže jsou její součástí a mají i vliv na životní prostředí, pak ukončení platnosti závazného stanoviska EIA dne 22. listopadu 2021 neznamená, že nejde o navazující řízení i s účastí spolků,“ vysvětluje předseda Dětí Země Miroslav Patrik obsah rozsudku.

Ministerstvo dopravy nyní rozhoduje o odvolání Dětí Země z 11. března 2024 proti vydání stavebního povolení dne 8. února 2024, které bylo 10. března 2025 doplněno o osm důvodů. Nicméně od 19. prosince 2024 byla část dálnice D4901 zprovozněna, takže čtyři objekty se již užívají, ačkoliv nemají pravomocné stavební povolení.

„Při povolování těchto jedenácti objektů se zákony opakovaně poručovaly. A to jak Ministerstvem dopravy, které Děti Země a spolek Egerie nezákonně vyloučilo z řízení, tak Dopravním a energetickým stavebním úřadem, který 4. července 2024 vydal pravomocné stavební povolení, přestože od 12. června 2024 bylo osm objektů bez pravomocného územního rozhodnutí, neboť ho zrušil Krajský soud v Brně,“ připomíná Patrik.

Dálnice D4901 z Hulína do Fryštáku délky 17,3 km se začala stavět 13. prosince 2021, tj. dvacet let od vydání stanoviska EIA v prosinci 2001.

Úsek z Hulína do Martinic délky asi 9,5 km byl zprovozněn 19. prosince 2024. Zbývající úsek délky asi 7,8 km do Fryštáku má být hotový do konce června 2025. Jde ale o dezinformace ŘSD.

„Chybí nejen pravomocné stavební povolení pro těchto jedenáct objektů, i když se již čtyři objekty užívají, ale také chybí pravomocné povolení pro tři objekty k napojení konce dálnice na silnici II/490 z Fryštáku do Zlína, i když se již začaly v rozporu se zákonem stavět. To ale ŘSD demagogicky popírá,“ popisuje Patrik aktuální stav.

Děti Země proti dálnici D4901 zaslaly v letech 2010-2024 šest žalob, přičemž čtyři soudní řízení vyhrály a dva prohrály, neboť obě žaloby proti svému vyloučení z řízení o povolení osmi a devíti objektů zaslaly opožděně.


* * * * * * * * * * * * *


I. Průběh řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták, z něhož byly Děti Země a spolek Egeria nezákonně vyloučeny (10/2023-4/2025)


24.10.2023 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá žádost
15.11.2023 = Ministerstvo dopravy veřejnou vyhláškou oznamuje zahájení stavebního řízení
11.12.2023 = Děti Země zasílají podle zákona č. 100/2001 Sb. přihlášku do řízení (i spolek Egeria)
19.12.2023 = Ministerstvo dopravy usnesením vylučuje Děti Země ze stavebního řízení (i spolek Egeria)
08.01.2024 = Děti Země zasílají odvolání proti vyloučení ze stavebního řízení (i spolek Egeria)

11.01.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad žádá Děti Země o zaslání důvodů odvolání jejich vyloučení
29.01.2024 = Děti Země zasílají důvody svého odvolání proti vyloučení ze stavebního řízení (i spolek Egeria)
31.01.2024 = Krajský soud v Brně poprvé ruší podkladové územní rozhodnutí (spis. zn. 31 A 10/2023)
08.02.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad vydává nepravomocné stavební povolení, ačkoliv pro 8 SO z celkových 11 SO od 07.02.2024 chybí pravomocné územní rozhodnutí, neboť bylo 31.01.24 soudem zrušeno
26.02.2024 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá odvolání i s tím, že pravomocné územní rozhodnutí je zrušeno

11.03.2024 = Děti Země zasílají přihláškou do řízení i odvolání proti stavebnímu povolení (i spolek Egeria)
21.05.2024 = Nejvyšší správní soud ruší rozsudek Krajského soudu v Brně (spis. zn. 8 As 55/2024)
12.06.2024 = Krajský soud v Brně podruhé ruší podkladové územní rozhodnutí (spis. zn. 31 A 10/2023)
17.06.2024 = Děti Země zasílají vyjádření k odvolání ŘSD s tím, že pravomocné územní rozhodnutí je zrušeno
03.07.2024 = Ředitelství silnic a dálnic stahuje své odvolání

04.07.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad vydává pravomocné stavební povolení, ačkoliv pro 8 SO z celkových 11 SO od 12.06.2024 chybí pravomocné územní rozhodnutí, neboť bylo soudem12.06.24 zrušeno

16.07.2024 = Ministerstvo dopravy odvolání Dětí Země a spolku Egeria proti vydání stavebního povolení zamítá, neboť nejde o navazující řízení, jelikož závazné stanovisko EIA je od 22.11.2021 neplatné

05.08.2024 = ministr Martin Kupka po nečinnosti 4 měsíců ruší usnesení Ministerstva dopravy o vyloučení Dětí Země a spolku Egeria ze stavebního řízení, neboť Ministerstvo dopravy již 16.07.24 rozhodlo, že jejich odvolání proti stavebnímu povolení jsou nepřípustná, jelikož nejde o navazující řízení

21.11.2024 = Ministerstvo dopravy sděluje spolku Egeria, že nebude zahajovat přezkumné řízení o zákonnosti stavebního povolení pro 8 SO z celkových 11 SO, neboť DESÚ v době jeho vydání dne 08.02.2024 nevěděl, že Krajský soudem v Brně dne 31.01.2024 bylo pravomocné územní rozhodnutí zrušeno (pravomocnost rozsudku je z 07.02.2024): jde ale o nepravdivé tvrzení, neboť to DESÚ věděl z odvolání ŘSD i z vyjádření obou spolků

18.12.2024 = Dopravní a energetický stavební úřad povoluje předčasné užívání 4 stavebních objektů, včetně SO 169.3, který byl 04.07.2024 pravomocně povolen bez pravomocného územního rozhodnutí, neboť ho krajský soud 12.06.24 zrušil (úsek dálnice D4901 z Hulína do Martinic délky asi 9,5 km je 19.12.2024 zprovozněn)

19.12.2024 = Městský soud v Praze ruší rozhodnutí Ministerstva dopravy o nepřípustnosti odvolání Dětí Země a spolku Egerie proti stavebnímu povolení, neboť měly být účastníky řízení, jelikož těchto 11 SO úspěšně prošlo procesem EIA jako součást D49

19.02.2025 = Ministerstvo dopravy vyzývá Děti Země (i spolek Egeria), které se rozsudkem městského soudu staly účastníky odvolací fáze stavebního řízení, aby své blanketní odvolání z 11.03.2024 doplnily do 15 dní o důvody

10.03.2025 = Děti Země své blanketní odvolání z 11.03.2024 doplňují o osm bodů


II. Průběh soudního a kasačního řízení o zákonnosti rozhodnutí Ministerstva dopravy o přípustnosti účasti Dětí Země v odvolací fázi v řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták (8/2024 až 4/2025)


23.08.2024 = Děti Země zasílají žalobu proti zamítnutí se účastnit odvolací fáze řízení (spis. zn. 10 A 77/2024)
19.12.2024 = Městský soud v Praze ruší rozhodnutí Ministerstva dopravy o nepřípustnosti odvolání Dětí Země a spolku Egerie proti stavebnímu povolení, neboť měly být účastníky řízení, jelikož těchto 11 SO úspěšně prošlo procesem EIA jako součást D49

02.01.2025 = Ministerstvo dopravy zasílá kasační stížnost (spis. zn. 9 As 1/2025)
13.01.2025 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá kasační stížnost
23.01.2025 = Nejvyšší správní soud kasačním stížnostem nepřiznává odkladný účinek
24.04.2025 = Nejvyšší správní soud kasačním stížnostem obě kasační stížnosti zčásti zamítá, neboť uznává jen to, že účastníkem odvolací fáze stavebního řízení není spolek Egerie, neboť nezaslala správní žalobu


III. Výtah ze zamítavého rozsudku Nejvyššího správního soudu spis. zn. 9 As 1/2025 a ze zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze spis zn. 10 A 77/2024 o účasti Dětí Země v odvolací fázi řízení o povolení 11 stavebních objektů na dálnici D4901 Hulín – Fryšták


Nejvyšší správní soud ve svém zamítavém rozsudku ze dne 24. 4. 2025, spis. zn. 9 As 1/2025 mj. uvádí toto:

„[28] Oba stěžovatelé shodně namítají, že městský soud překročil předmět řízení o žalobě, když zrušil napadené správní rozhodnutí v celém jeho rozsahu, odkázali přitom na usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 As 347/2019-81. Dle nich nebyl dán důvod pro zrušení rozhodnutí ministerstva i ve vztahu k zamítavé části výroku vůči odvolání spolku Egeria, jelikož tento nepodal správní žalobu ani městskému soudu neoznámil, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Námitky jsou důvodné.

[29] (...) Kasační soud má ve shodě s ministerstvem za to, že se jeho rozhodnutí týká pouze ryze individuálních práv a povinností žalobce, která přímo nesouvisí s veřejnými subjektivními právy jiných osob, a odlišných individualizovaných práv a povinností spolku Egeria... Tedy žalobcova práva a povinnosti nemohly být dotčeny vydáním rozhodnutí ministerstva v části, v níž jako nepřípustné zamítlo odvolání spolku Egeria...

[40] (...) Bez provedení těchto jedenácti stavebních objektů tedy nelze dálnici technicky provozovat bez negativních vlivů na životní prostředí. Též je nutné zohlednit vyloučení dotčené veřejnosti z procesu vydávání prioritního závazného stanoviska.
Je proto žádoucí, aby se navazujícího řízení o povolení staveb prospěšných pro životní prostředí účastnila i dotčená veřejnost, která může namítat nedostatky v provedení těchto staveb neboli zda odpovídají požadavkům z prioritního závazného stanoviska a skutečně napomáhají chránit veřejné zdraví a životní prostředí...
Předmětem projednávané věci jsou stavební objekty, které jsou dle kasačního soudu součástí celého záměru stavby dálnice D49 v úseku Hulín – Fryšták, a proto i tyto objekty jakožto součást záměru podléhají posouzení podle zákona EIA...
Nejvyšší správní soud proto činí dílčí závěr, že stavební řízení mělo být vedeno jako navazující řízení podle § 3 písm. g) bodu 1. zákona EIA.

[42] (...) Jak již kasační soud vysvětlil výše, na stavební objekty nelze nahlížet izolovaně jako na „nový záměr“ odlišný od původního, stavba dálnice D49 Hulín – Fryšták, (viz odst. [40] tohoto rozsudku)... Nicméně z obsahu prioritního stanoviska je evidentní, že právě vlivem zbudování protihlukových stěn a ORL dojde ke zmírnění, místy dokonce k eliminaci negativních vlivů záměru (dálnice D49) na životní prostředí (srov. str. 11, 16, 17, 20 a 35 prioritního závazného stanoviska č. j. 63881/ENV/16).

[46] Jak již kasační soud vysvětlil výše, pro posouzení otázky, zda mělo být stavební řízení vedeno jako navazující řízení, není rozhodující povaha nynějšího záměru, nýbrž skutečnost, že stavební objekty byly původně součástí celého záměru – stavby dálnice, který podléhal posouzení podle § 23a zákona EIA.
Zároveň na tomto místě kasační soud opakuje, že se jedná o stavby, bez jejichž zbudování nelze dálnici v celém jejím rozsahu technicky provozovat, a zároveň převážná část stavebních objektů napomáhá snižovat či úplně eliminovat negativní vlivy dálnice na veřejné zdraví a životní prostředí. Z toho důvodu se tedy jedná o nezbytné součásti dálnice – nelze na ně nahlížet izolovaně a takovým způsobem je také posuzovat.

[47] (...) Nejvyšší správní soud přisvědčuje ŘSD, že ministerstvo dostálo požadavkům rozsudku č. j. 8 As 277/2021-66, když provedlo „kvazizjišťovací řízení“, dospělo však k nesprávným závěrům. Na nyní projednávané stavební objekty nahlíželo izolovaně od původního záměru a naplnění podmínek zákona EIA posuzovalo ve vztahu ke každému stavebnímu objektu zvlášť. Tento postup však Nejvyšší správní soud již výše odmítl.

[49] (...) Požadavek na zbudování protihlukových stěn vzešel právě z prioritního závazného stanoviska, jelikož bez jejich existence by byly hlukové limity v obývaných částech obcí překračovány. ORL chrání jednu ze složek životního prostředí před jejím znečištěním včetně vodní nádrže Fryšták (významný krajinný prvek, pozn. NSS).
Vzešla-li potřeba chránit veřejné zdraví a životní prostředí právě z prioritního stanoviska, přičemž se procesu jeho vydání nemohla účastnit dotčená veřejnost, je její účast v navazujících řízení o to více nezbytná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 44/18, a ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 7/23).
Pro posouzení je pak rozhodující, že záměr jako celek (stavba dálnice D49 Hulín – Fryšták) posouzení podle zákona EIA podléhal, uplynutí platnosti prioritního stanoviska nemá na tuto skutečnost vliv. V opačném případě by byla dotčená veřejnost vyloučena z projednávaní staveb funkčně souvisejících se stavbou tělesa dálnice, a pro její provoz nezbytných, což by vedlo k absurdnímu závěru, který by byl též v rozporu s citovanými nálezu Ústavního soudu. Ani tato kasační námitka tedy není důvodná.


* * * * * * * * * * * *


Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 19. 12. 2024, spis. zn. 10 A 77/2024 mj. uvádí toto:

„1. Podstatou věci je spor o to, zda řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení (stavebnice) o stavební povolení pro stavbu Dálnice D49, stavba 4901 Hulín – Fryšták v rozsahu 11 stavebních objektů je navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb (..., a zda tedy žalobce měl být účastníkem tohoto řízení s ohledem na to, že k záměru stavby Dálnice D49, stavba 4901 Hulín – Fryšták vydalo Ministerstvo životního prostřední 22. 11. 2016 závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí...

23. (...) je zcela nereálné nahlížet na povolované objekty izolovaně a ignorovat skutečnost, že jsou koncipovány jako integrální součást plánované dálnice D49. Opačný přístup by otevřel dveře tzv. salámové metodě, kterou podrobně popsal NSS v rozsudku 1 As 236/2018.

26. (...) V posuzované věci však nešlo o drobné součásti záměru, které by neměly žádný vliv na životní prostředí, ale o stavební objekty, které byly významné pro dopady záměru jako celku na životní prostředí a které byly součástí tohoto celkového posouzení: protihlukové stěny byly osazeny proto, aby byly dodrženy hlukové limity v obytných částech obce, které by jinak nebyly splněny; ORL jsou nepostradatelným havarijním zařízením, které chrání povrchové i podzemní vody, včetně významného krajinného prvku; u mimoúrovňové křižovatky je pak vliv na životní prostředí nabíledni.

27. V nynější věci jsou všechna stavební povolení na dotčené objekty (...) nezbytná k realizaci záměru D49, která by bez nich nemohla být provozována kvůli podmínkám ochrany životního prostředí (protihlukové stěny, ORL), případně v plném rozsahu ani technicky (mimoúrovňová křižovatka)...

28. Předestřený výklad podporuje také Aarhuská úmluva coby interpretační vodítko vnitrostátních právních předpisů (nález Ústavního soudu IV. ÚS 3572/14, N 185/79 SbNU 97 z 13. 10. 2015)...

29. Zájem na zajištění účasti dotčené veřejnosti ve všech navazujících řízeních je v nynější věci o to silnější, že veřejnost neměla možnost účastnit se procesu posuzování vlivů na životní prostředí před vydáním prioritního stanoviska v roce 2016, neboť § 23a zákona EIA vylučoval standardní proces posuzování, včetně zapojení veřejnosti.

Ústavní soud v nálezech Pl. ÚS 44/18 a Pl. ÚS 7/23 shledal tuto právní úpravu ústavně konformní jednak s poukazem na právo veřejnosti bránit se proti navazujícím rozhodnutím jak ve správním řízení, tak následně správní žalobou, jednak s poukazem na výjimečnou povahu a časovou omezenost posuzované právní úpravy.

30. Právě proto soud nakonec podotýká, že na účastenství spolků v navazujících řízeních nemá žádný vliv případné uplynutí platnosti stanoviska EIA... To by však vedlo k absurdním důsledkům, že by pochybení správních orgánů nebo stavebníka, kvůli nimž nebyla včas vydána všechna navazující rozhodnutí, šlo k tíži dotčené veřejnosti a v konečném důsledku i životního prostředí. Navíc by se tak v případě prioritního stanoviska EIA dala účast veřejnosti takřka úplně vyloučit, což by nebylo v souladu ani s Aarhuskou úmluvou, ani s citovanými nálezy Ústavního soudu.

31. Soud shledal, že povolované objekty tvoří nedílnou součást záměru úseku dálnice D49, který podléhal posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, a jejich povolení je nezbytné k realizaci i provozování tohoto úseku dálnice.

Právě existence (mimo jiné) těchto objektů představovala podmínky pro udělení kladného prioritního stanoviska EIA, proto je povolovací řízení o nich – s ohledem na účel zákona EIA, včetně jeho eurokonformního výkladu – navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona EIA, a jehož účastníkem žalobce byl.“

DISKUSE - KOMENTÁŘE: