Převrat v Tunisu – zabíjely při potlačování nepokojů i české zbraně?
21. 1. 2011 - PRAHA [Econnect]
Obchod s vojenským materiálem mezi Tunisem a ČR probíhá každoročně ve finančních objemech od statisíců euro až po několikamilionové částky. Zatímco rok 2006 představoval dosavadní vrchol v objemu dodávek vojenského materiálu za více než 4 miliony euro, v roce 2008 klesly na finanční objem za necelých 200 tisíc euro, ale už v následujícím roce se objem transakcí vyšplhal na zhruba milionovou hodnotu.
Podle Výroční zprávy o kontrole vývozu vojenského materiálu byly v roce 2009 vydány licence na obchodní transakce mezi ČR a Tunisem na střelné zbraně různého typu, letadla či komponenty do letadel a technologie pro vojenskou výrobu.
Kromě Tunisu je pro český byznys se zbraněmi atraktivní celý severoafrický region. Zatímco do Tunisu schválila česká vláda v uplynulých sedmi letech obchody v hodnotě přes 12 milionů euro, tak do takového Alžíru putovaly zbraně z ČR v hodnotě zhruba 60 milionů euro, tedy zhruba pětinásobek tuniských exportů. Stejně tak zajímavou destinací z obchodního hlediska představuje Egypt, tam byly z ČR dovezeny ve stejném období zbraně za 25 milionů euro.
Všechny zahraniční vojenské transakce musí v ČR podle zákona schválit ministerstvo průmyslu a obchodu, přičemž se ke všem jednotlivým transakcím vyjadřuje také ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany a ministerstvo financí. Kromě toho musí představitelé společnosti splňovat podmínku bezpečnostní prověrky, kterou vydává Národní bezpečnostní úřad.
Klíčovým právním nástrojem, který v rámci EU upravuje zahraniční obchod s vojenským materiálem, je Společný postoj Rady 2008/944/SZBP z 8. prosince 2008, který stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu.
Společný postoj uvádí, že „členské státy jsou rozhodnuty zabránit vývozu vojenských technologií a materiálů, které by mohly být použity pro vnitřní represi, mezinárodní agresi nebo přispět k regionální nestabilitě“.
Podle významné organizace Freedomhouse neexistují v Tunisu v podstatě politická a občanská práva. Vládnoucí strana Democratic Constitutional Rally (RCD) ve volbách v roce 2009 získala 161 ze 214 křesel, přičemž ostatní opoziční strany získaly maximálně každá 16 křesel. Prezident bin Alí byl ve stejném roce zvolen na 5 let, hlas mu dalo ve volbách 90% voličů.
V zemi je silně potlačována opozice, média, lidskoprávní organizace a vůbec projevy občanské společnosti. Nevládní organizace zde nemohou vykonávat svoje aktivity, je jim odpírána registrace, existuje celá řada dokladů pronásledování aktivistů a novinářů. Více než 100 tuniských novinářů žije v exilu a zahraničním novinářům, kteří kritizovali vládu nebyli akreditováni nebo byli vyhoštěni.
Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillay prohlásila, že její tým nyní shromažďuje informace a chystá se na misi do Tunisu, kde bude monitorovat současnou situaci a hodlá vydat prohlášení k porušování lidských práv v minulosti a k budoucím reformám.