Ochrana osobních údajů - soukromí pod stálou palbou
28. 1. 2010 - PRAHA [Econnect]
Opencard
Revize projektu opencard může dát šanci soukromí. S touto nadějí přijalo IuRe rozhodnutí Rada hlavního města Prahy, která pověřila prvního náměstka primátora Rudolfa Blažka zavedením "personalizované anonymní karty". IuRe dlouhodobě upozorňuje, že karta není kvůli bezkontaktní čipu, který je dálkově čitelný a data na něm jsou propojitelná s centrální databází s osobními údaji, zcela bezpečná.
V souvislosti s nedostatky opencard iniciovalo IuRe na počátku září 2008 petici, která byla 16. listopadu 2009 doručena Radě hl.m. Prahy. V petici více než tisíc občanů požadovalo zavedení karty opencard, k jejímuž vydání a užití nebude nutné poskytovat osobní údaje za účelem zpracování v různých databázích, a jejíž vydání i užití bude nediskriminační. Lidé dále požadovali výmaz všech osobních i uživatelských údajů a informací o držiteli běžné opencard z centrální evidence a databází po skončení platnosti karty a možnost vymazání osobních údajů občanů na jejich žádost. Následně dostal náměstek primátora Rudolf Blažek pověření od Rady hl.m. Prahy zavést "personalizovanou anonymní kartu", úkol po něm od 1. února převezme jeho nástupce Milan Richter. Zatím není příliš jasné, co si pod tímto termínem představit. "Chceme se domnívat, že
to znamená anonymní kartu bez zpracování osobních údajů, s níž pořídíme kupony MHD za stejnou cenu jako s běžnou opencard, a která bude mít i jednotnou pořizovací cenu," říká právník sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) Jan Vobořil. V tom případě by dlouhodobá kampaň IuRe za zavedení nediskriminační anonymní verze opencard zaznamenala velký úspěch. Anonymní karty jsou v prodeji již od prosince 2008. Jejich vydání je však
oproti bezplatné kartě s osobními údaji zpoplatněno a využití karty jako tramvajenky je v případě anonymní verze o plných 1170 Kč za rok dražší. "Proces zavedení personalizované anonymní karty opencard budeme pozorně sledovat. Náměstek primátora Rudolf Blažek by jej podle zadání Rady hl. m. Prahy měl realizovat do 31. ledna 2010," řekl Jan Vobořil z IuRe. "Dlouhodobě upozorňujeme, že u některých funkcí čipových karet není nutné uchovávat osobní údaje držitele karty v jakýchkoli databázích, ale postačuje, když lze ověřit, že osoba, která kartu předkládá je jejím oprávněným držitelem," doplňuje Jan Vobořil.
Data retention
Už od roku 2005 je v České republice preventivně "pro všechny případy" po dobu šesti měsíců uchováván záznam o každém e-mailu, přístupu na web, telefonním hovoru i SMS. Do databází má přístup policie, zpravodajské služby a další. Slídění zavedl zavedena zákonem o elektronických komunikacích z roku 2005, který předjímal evropskou směrnici o tzv. data retention (skladování dat). V listopadu roku 2007 se ministr průmyslu a obchodu Martin Říman pokusil předložit novelu zákona o elektronických komunikacích, která by přístup k datům o mobilní a emailové komunikaci umožnila i civilní kontrarozvědce (BIS). Novela nakonec díky nátlaku médií a politiků neprošla. Přítrž šmírování soukromé komunikaci lidí by mohl udělat Ústavněprávní přezkum ustanovení zákona o elektronických komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky, který chce IuRe vyvolat. "Oslovili jsme klubové experty na dané téma u největších politických klubů, kteří nyní studují návrh a zvažují podporu. O její získání budeme svými argumenty důsledně usilovat a zároveň budeme přesvědčovat další kluby a poslance", říká právník IuRe Jan Vobořil. Návrh reaguje i na nejnovější vývoj v ústavněprávním přezkumu národních zákonů provádějících spornou směrnici EU, o tzv. Data retention. Počátkem října 2009 zrušil danou část zákona ústavní soud Rumunska, německý ústavní soud zatím stanovil předběžně přísná omezení užívání data retention databází; řízení před
nejvyšším orgánem hlídání ústavnosti probíhá i v Maďarsku. V souvislosti s praktickým dopadem data retention zahájilo IuRe v říjnu 2009
výzkum, který má ukázat reálnou praxi poskytovatelů internetových služeb (ISP) při práci s osobními údaji zákazníků. IuRe oslovilo poskytovatele zajišťující služby připojení k internetu a poskytovatele různých webových služeb. Výzkum je soustředěn na nejvýznamnější firmy v daném oboru, pro porovnání bylo zařazeno i několik malých subjektů. "Zajímaly nás hlavně otázky správy, zabezpečení a předávání údajů o zákaznících na základě vyžádání ze strany orgánů veřejné moci i pro komerční využití. Pozornost jsme věnovali i praxi informování zákazníků o nakládání s daty o jejich komunikaci a otevřenosti firem k otázkám a připomínkám zákazníků v oblasti soukromí," upřesňuje rámec výzkumu IT expert IuRe Petr Kučera. Výsledky výzkumu IuRe zveřejní počátkem února 2010.
Kamerové systémy
Stále můžeme pozorovat vzrůstající trend využívání kamerových systémů, tzv. CCTV. Česká legislativa byla k tomuto faktu dlouho netečná, nyní je však podle všeho naobzoru první právní úprava. Rada vlády pro lidská práva v prosinci 2008 přijala podnět Výboru pro občanská a politická práva, který vznikl na popud IuRe a měl zajistit koncepční úpravu používání CCTV na veřejnosti. IuRe na nezbytnost takové úpravy upozorňuje již od roku 2005. "Rozhodnutí Rady vlády tehdy znamenalo velký úspěch kampaně IuRe, která směřuje k transparentnějším prostředí provozování kamerových systémů regulovanému přísnými pravidly," prohlásil Filip Pospíšil z IuRe. Počátkem prosince 2009 uložila Vláda ministrovi pro lidská práva spolu s
ministrem vnitra, aby vypracovali novelu zákona, která by zkrotila rozbujelé užívání kamerových a sledovacích systémů soukromníky i státem. Novela má být hotová do 30. června 2010. Vláda tvůrcům ukládá do novely zapracovat několik zásad. Je to hlavně oprávnění používat kamerové a další sledovací systémy výhradně buď k ochraně majetku a osob anebo na základě zvláštního zákona k definovaným účelům ve veřejném zájmu. Dále povinnost provozovatelů systémů zpracovávajících osobní údaje zajistit, aby se co nejméně zpracovávaly osobní údaje bez konkrétního vymezení subjektů údajů a rovněž omezit jakékoliv další zásahy do soukromí jiných osob. Na místě sledování pak bude muset být jasné upozornění a doba uchovávání záznamu bude omezena na nezbytně nutný čas. Novela má ošetřit také používání sledovacích systémů, kam můžeme zařadit např. el. viněty, které budou od 1. ledna 2011 vozit řidiči v autě místo klasické dálniční známky. Viněty jsou kontrolovatelné pomocí čtečky, ta umí na dálku přečíst z RFID čipu kuponu údaje na něm umístěné. Kvůli možnosti sledování pohybu konkrétních vozidel přes propojení s databázemi vozidel, vlastníků a provozovatelů vozidel byly el. viněty dokonce oceněny anticenou Big Brother Awards 2009 v kategorii Právní norma Velkého bratra.
Ministerské databáze
Za dlouhodobé prosazovaní a provozování řady databází citlivých údajů bez řádného informování pacientů, dostatečného zdůvodnění a v některých případech dokonce bez opory v zákoně si v roce 2009 Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) a Národní zdravotní registry vysloužili Cenu velkého bratra v kategorii Největší úřední slídil. V roce 2009 začal SÚKL, jehož nadřízeným orgánem je Ministerstvo zdravotnictví
České republiky, shromažďovat informace o vydávání léků jednotlivým pacientům. Na podnět České lékárnické komory (ČLK) provedl Úřad na ochranu osobních údajů kontrolu zpracování osobních a citlivých údajů prostřednictvím tzv. centrálního úložiště elektronických receptů Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Kontrola zjistila, že SÚKL shromažďuje tato data -- až 200 tisíc údajů o vyzvednutých lécích denně - nezákonně a nařídila, aby byla data smazána. Mimo této databáze ministerstvo zřizuje také Národní zdravotnický informační systém v němž po řadu let shromažďuje informace o zdravotním stavu obyvatel. Údaje jsou zde schraňovány ve více než tuctu registrů, jako např. Národním onkologickém registru, Národním registru hospitalizovaných, Národním registru rodiček, Národním registru novorozenců, Národním registru vrozených vad,
Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, Registru potratů, Národním registru cévní chirurgie, Národním kardiochirurgickém registru, Národní
registru kloubních náhrad, Národním registru nemocí z povolání, Národním registru kardiovaskulárních intervencí, Národním registru uživatelů lékařsky indikovaných substitučních látek, Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, ad. Citlivé údaje jsou v těchto databázích uchovávány po dobu 5 -- 40 let od doby zanesení údaje, případně smrti pacienta. "Odůvodnění doby uchovávání je nejasné, stejně jako celkový koncept fungování registrů. K datům může mít potenciálně přístup příliš veliký počet lidí z řad zdravotnického personálu. Pacientů se na souhlas s využitím jejich dat nikdo neptá," uvádí expert IuRe Filip Pospíšil. Rozsáhlé databáze o nichž lidé, jejichž osobní údaje obsahují většinou nemají nejmenší tušení, provozuje také MŠMT prostřednictvím Ústavu pro informace ve vzdělávání. Sběr dat začíná už u malých dětí při nástupu do školy, pokračuje během dalšího studia až do ukončení vysoké školy. UIV zaznamenává rodné číslo, studovaný cizí jazyk či bydliště, u studentů vysokých škol ví, na jaké koleji bydlí či jak vysoká dostali stipendia. Proces začal v letech 2005/06 shromažďováním údajů z vyšších odborných škol, v letech 2006/07 byly zařazeny také údaje o studentech středních a uměleckých škol, v roce 2008/09 už byly do systému začleneny data žáků a studentů většiny škol poskytujících základní, střední a vysokoškolské vzdělání. Podle údajů z května 2009 jsou v databázi zahrnuta data cca. 800 tisíc studentů a žáků, v budoucnu se má tento počet zdvojnásobit. "Žáky coby subjekty údajů, u nezletilých žáků rodiče, škola nežádá o vyjádření souhlasu se zpracování osobních údajů. To považujeme za velmi problematické," uvádí Filip Pospíšil. "Studenti mají mít právo informace upravovat, pokud jsou chybné. To ale nemůžou uplatnit, když ani nevědí, že v registrech jsou," doplňuje Filip Pospíšil. Podezření na únik dat z registrů pro komerční subjekty navíc vedlo k zahájení kontroly UOOU. Její výsledek bude podle informací UOOU oznámen na tiskové
konferenci 28. ledna 2010.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout