Domácí násilí je v České republice časté
26. 11. 2004 - PRAHA [BBC]
Jak postupovat
První, co musí tyto ženy udělat, aby pokračujícímu násilí zabránily, je odstěhovat se od partnera. A přesně to je kámen úrazu. Neziskové organizace obětem domácího násilí poskytují hlavně psychologické a právní poradenství. Ženy, které se rozhodnou těžkou situaci v rodině řešit, ale potřebují azyl, a to utajený. Pokud oběť násilí nemá příbuzné, kteří pomohou, hledá pomoc například v občanském sdružení Rosa nebo v psychologickém centru Akorus.
Tyto organizace ale zdaleka nemají dostatek ubytovací kapacity. Jen některým ženám se nakonec podaří osamostatnit se, tak jako dívce, o které vypráví Kateřina Macková z centra Akorus: "Podařilo se nám sehnat dívce ubytování, které bohužel nebylo utajené, protože azylových domů je málo. Partner ji tam vyhledal. Přestože děti v té době byli už zklidněné a vyrovnané se situací, partner si jedno z těch dětí vzal zpátky do péče. Teď usiluje soudně, aby se změnila úprava poměrů."
"Při příchodu k nám měla dívka velmi nízké sebevědomí a bála se toho, že si partner vezme děti do péče a bude nadále zasahovat do jejího života." "U nás jí ale - během utajeného pobytu - začalo narůstat sebevědomí a chtěla se s partnerem vyrovnat sama, " vysvětluje případ jedné z mnoha klientek psychologického centra Kateřina Macková.
Bránit se od začátku
"Ženy se proti násilí svých partnerů musí umět postavit už od začátku," říká Zdena Prokopová ze sdružení Rosa. Podle ní vše nejdřív začíná psychickým násilím: "Začíná to vulgarismy, zastrašováním, vyhrožováním, a postupně se celá situace vyhrotí ve fyzické násilí."
"Začátek je nenápadný, pak ale přijde první facka a pokud si to žena nechá líbit, násilí narůstá a může končit i smrtí. I takové máme případy." Zdena Prokopová má na starosti telefonní linku bezpečí, na kterou se už dovolalo více než pět tisíc týraných žen.
Linka bezpečí
"Pokud mi žena-oběť zavolá na mobil, nikdo jí většinou nevěří a působí většinou velmi bezradně. První věc, kterou udělám, je, že zjistím, jestli jí jde o život nebo jestli je zraněná," vysvětluje pracovnice sdružení Rosa. Podle Zdeny Prokopové v této situaci dělají vystrašené ženy často nesprávné kroky, jako třeba útěk z domu bez dokladů . "Snažím se vyhodnotit rychle situaci tak, abych klientce účinně pomohla," vysvětluje Zdena Prokopová. Za pět let, co linka bezpečí funguje, se dovolaly jen tři oběti domácího násilí mužského pohlaví, podotýká.
Ženy i děti
Násilí se ale netýká jen žen, ale i dětí. Samotná přítomnost dětí při násilí mezi rodiči je podle Světové zdravotnické organizace týrání. Nejenže takové děti cítí za násilí často vinu, ale obvykle se stávají prostředkem manipulace nebo snah o ovládnutí oběti.
Mnoho žen se bojí bránit proti partnerovi právě kvůli dětem. Pokud se nakonec žena rozhodne se rozvést, vůbec není jasné, jestli dítě soudním příkazem připadne do péče oběti násilí, tedy většinou matce, a ne útočníkovi.
Domácí násilí a soudy
Pokud ale dítě nakonec přece jenom týraná matka získá - téměř vždy soud nařídí, že partner má právo své dítě navštěvovat. Podle právnička Ivany Spoustové by soud měl při zvažování případů domácího násilí být velmi uvážlivý. "Je-li vztah mezi dítětem a otcem ambivalentní a dítě samo se nechce s rodičem stýkat, měl by soud styk zakázat."
"Ovšem někdy se stává, že soud i zakáže styk s dítětem, avšak v případě že byl otec za trestné činy vůči manželce odsouzen, může být někdy zákaz styku s dítětem během výkonu trestu upraven. Po opuštění věznice pak nastává změna poměrů a celá věc se řeší znovu," vysvětluje právnička Ivana Spoustová.
Mikuláš Kroupa
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout