ČSOP: Co se skrývá v trávě obnovených bělokarpatských luk
20. 8. 2013 - PRAHA [Econnect/ČSOP]
Obnovované louky v Bílých Karpatech jsou tak už na první pohled pestřejší než jinde. V tomto roce zde za finanční podpory Lesů České republiky, s.p., probíhá průzkum, jehož cílem je zjistit, jak moc se původní a obnovené louky liší v zastoupení hmyzu, který na nich žije. Dosavadní výsledky ukazují, že vytvoření regionálního zalučňovacího osiva v devadesátých letech byl rozhodně krok správným směrem!
První luční osevní směs, která respektuje regionalitu (přirozené zeměpisné rozšíření), vznikla u nás teprve na konci druhého milenia v Bílých Karpatech. Zasloužili se o to členové základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Bílé Karpaty z Veselí nad Moravou. Od roku 2000 touto směsí zatravnili již přes 500 ha orné půdy v CHKO Bílé Karpaty či blízkém okolí. Oproti běžným, komerčním zatravňovacím osivům obsahuje regionální bělokarpatská semenná směs až šestinásobné množství druhů rostlin (obvykle 20–30 druhů). Takových, které jsou běžné i na nezničených starých loukách v regionu. Bohužel jsou v tomto Bílé Karpaty výjimkou. Prakticky všude jinde v republice od západu na východ se k opětovnému zalučnění používají komerční málodruhové travní či jetelotravní směsi. Zda jsou druhy v nich obsažené v daném regionu původní či vhodné, na to se při masovém a státem dotovaném zalučňování nehledí.
Otázkou donedávna zůstávalo, jak jsou plochy zalučněné druhově bohatým bělokarpatským osivem kolonizovány živočichy, zejména hmyzem. Šíří se na ně stejné druhy, které obývají zachovalé louky, nebo se od původních luk nějak liší? Významná zjištění v tomto směru přinesl až projekt realizovaný v rámci Národního programu ČSOP Ochrana biodiverzity s názvem „Monitoring fytofágního hmyzu na plochách zatravněných regionální druhově bohatou směsí v jihozápadní části CHKO Bílé Karpaty“. Byl zahájen v roce 2012 na deseti vybraných lokalitách a v letošním roce pokračuje na dalších šesti. Entomologové Mgr. Igor Malenovský, Ph.D., RNDr. Lukáš Spitzer a Bc. Eliška Maliníková v rámci něj porovnávají, zda a jak se liší výskyt fytofágního hmyzu (motýlů a křísů) na původních loukách oproti loukám zatravněným regionální směsí. Přestože je o něco více druhů nalézáno na zachovalých starých loukách (jak celkově, tak druhů z Červeného seznamu), i zatravněné plochy jsou významným biotopem. Motýlí i křísí společenstva jsou také zde dosti početná a rozšířily se sem už i některé vzácné druhy. Pozoruhodným zjištěním je, že se v některých případech jedná o druhy, které nejsou známy ze zachovalých luk, na nichž je většinou poměrně dobře provlhčená půda, ale jsou charakteristické spíše pro řidší suché stepní porosty s větším zastoupením suchomilných trav. Takováto místa jsou už dnes v Bílých Karpatech vzácná. V případě živočichů tedy nepředstavují plochy zatravněné regionální směsí jenom mezistupeň k zachovalým druhově bohatým loukám, ale jsou samy o sobě hodnotným biotopem, který přispívá ke větší stanovištní i druhové rozmanitosti regionu.
Popisovaný monitoring v CHKO Bílé Karpaty je jedním z více než dvou set projektů Národního programu Ochrana biodiverzity ČSOP, podpořených Ministerstvem životního prostředí a státním podnikem Lesy České republiky - generálním partnerem programu. Spolupráce mezi LČR a ČSOP v praktické ochraně přírody i ekologické výchově letos probíhá již 15. rokem. Spolupráce lesníků a ochranářů na konkrétních lokalitách a projektech se však datuje již od vzniku ČSOP v roce 1979.