Obchod s emisemi je na rtuť krátký, tvrdí vědci

9. 1. 2007 - PRAHA/LONDÝN [Ekolist]

Jak uvádí časopis New Scientist, koncentrace rtuti v sladkovodních rybách z těchto oblastí až dvacetkrát překročily úroveň doporučenou federální Agenturou pro ochranu životního prostředí (EPA). Limit EPA pro bezpečnou konzumaci rtuti je 0,3 částic na milion, v některých oblastech ale dosahoval až výše 5 částic na milion. Koncentrace byla překročena o 10 až 88 % v závislosti na druhu živočicha.

„Hlavním viníkem jsou uhelné elektrárny,“ říká David Evers, vedoucí výzkumného projektu, jehož výsledky zveřejnil odborný časopis Bioscience v lednovém čísle. Rtuť, kterou elektrárny vypustí do atmosféry, sice nepředstavuje riziko pro zdraví veřejnosti, ovšem některé ekosystémy – typicky lesnatá území s mokřinami -, umožňují vázání rtuti a její usazování v půdě. Ta se poté přes potravinový řetězec postupně koncentruje až desetimilionkrát.

V roce 2005 vydala EPA Nařízení o čistém vzduchu bez rtuti, jehož cílem je zredukovat a zastavit emise rtuti z elektráren. Spojené státy byly první, kdo zavedly takovou normu. Nařízení umožňuje společnostem obchodovat s emisními povolenkami - stejně jako v Unii s povolenkami na vypouštění CO2 -, aby vyhověly limitům.

Konečným cílem zákona je zredukovat emise ve všech elektrárnách. Jak doložili vědci, stále existují ožehavá místa, kde je koncentrace rtuti výrazně vyšší kvůli místním zdrojům znečištění. „Zákon předpokládá, že ukládání rtuti se nemůže vyskytnout lokálně,“ říká vědec z Institutu pro biodiverzitu Evers. „Je čím dál víc zřejmé, že pro tyto případy to neplatí.“

Ve svém předchozím výzkumu se vědci z Maine zaměřili na rtuť v tělech zpěvných ptáků. V nich byly také nalezeny vysoké koncentrace tohoto těžkého kovu. „Úrovně ukládání rtuti na severovýchodě USA a východě Kanady je až šestkrát vyšší než před sto lety,“ dodává David Evers.

(Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.)

Iva Nachtmannová