Rok rovných příležitostí
3. 9. 2007 - [SKOK ]
- uvědomit lidi o jejich právech,
- podpořit stejné příležitosti pro všechny a
- ukázat na příkladech, jak je prospěšná rozmanitost pro celou společnost.
Vize stejných příležitostí pro všechny je přirozeně jiná v proklamacích a jiná v praxi. Hluboce zakořeněné předsudky nedovolují některým politikům, aby rovné příležitosti sami pochopili a dovedli je obhájit. Citlivé téma má mohutný multiplikační efekt u lidí, kteří nedovedou věci chápat s nadhledem. Nakonec i nejlépe zvládnuté dobré úmysly některých projektů vycházejí naprázdno, není-li dostatek dovedných a zkušených lidí, kteří aktivity směřující k rovným příležitostem realizují.
K čemu bude dobré vzdělávací středisko, jehož budova byla mnohamiliónovým příspěvkem opravena a upravena, když vzdělávací proces na zvýšení zaměstnavatelnosti a zaměstnanosti nemá kdo provádět? Na druhé straně vynalézavé projekty přinášejí mimořádný užitek. Dokonce i firmy, které si zakládají na podpoře rozmanitosti, uvádějí vyšší zisky prokazatelně vyplývající z širší nabídky pracovních schopností, zlepšení motivace a inovativních praktik. Práva, rovné zastoupení v rozhodovacích procesech, uznání a respekt jednoho k druhému jsou klíčovými tématy Roku rovných příležitostí.
Na první pohled se zdá, že k tomuto evropskému ideálu vede dlouhá cesta. Evropský komisař pro zaměstnání, sociální záležitosti a rovné příležitosti Vladimír Špidla k tomu dodává, že první impulsy se objevily již před deseti lety (1997 – Evropský rok proti rasismu) a jejich prosazování přineslo jasnější kontury tohoto tématu. Umožnilo například formulaci dvou nařízení v legislativě EU o rovnosti ras a rovnosti přístupu k zaměstnání.
V členských státech byly na základě těchto nařízení od roku 2001 vyškoleny stovky nevládních organizací, právníků, zaměstnavatelů a odborářů. Je tato cesta pomalá, ale přináší efekt v dlouhodobé perspektivě. Dají-li se dohromady všechny drobné úspěchy, celek svědčí o změně situace. Zprávy Evropské komise dávají přehled o tom, že prakticky ve všech zemích, které se zapojily do iniciativy rovných příležitostí a antidiskriminace, došlo k pozitivnímu posunu v myšlení, prosazování a legislativě.
Ačkoliv velká váha leží v každé jednotlivé členské zemi na politické reprezentaci, vlády států stěží mohou samy rovnost příležitostí konkrétně zabezpečit. To je úkolem pro společnost jako celek. Jak na evropské, tak i národní úrovni se změny neobejdou bez nevládních neziskových organizací. NNO mají proti všem ostatním složkám společnosti jednu nespornou přednost: samy si téma rovných příležitostí stanoví jako své poslání, antidiskriminaci jako cíl, práci s lidmi ohroženými vyloučením ze společnosti pro jinou barvu pleti, náboženské vyznání, zdravotní a sociální handicapy, příslušnost k etnické minoritě apod. jako své aktivity. Již předem jakoby vyvěšují štít s nápisem, že zde se myslí, mluví a koná antidiskriminačně.
Hovoříme-li o zakořeněných předsudcích, neměli bychom zapomenout ani na podíl žen. Nejde jen o to, že ženy mají u nás v průměru o jednu čtvrtinu nižší platy (před 15 lety to byla jedna třetina), ale zejména o to, že se tradičně ženám a mužům připisují role, úlohy a funkce jak ve společnosti, tak i v soukromém životě. Zkuste si představit, že se tyto vžité sociální konstrukce pozmění a muži a ženy budou rovným způsobem participovat na rozhodovacích procesech. Taková změna myšlení nejen podpoří demokratické principy, ale nepochybně zvýší i jejich udržitelnost.
Milena Černá