Tragické příběhy keňských dívek
14. 10. 2003 - PRAHA [BBC]
Nemoc AIDS plení africký kontinent. Podle úřadu OSN pro AIDS ohrožuje hospodářství, společnost i bezpečnost postižených zemí. Virem HIV nebo chorobou AIDS je zasaženo podle odhadů přibližně 30 miliónů obyvatel subsaharské Afriky, 15 miliónů nemocných už umřelo. V keňském hlavním městě Nairobi se v prvním říjnovém týdnu konal summit o AIDS. Bylo na něm vyzdviženo, že největší výzvou všem vládám je zlepšit dostupnost léků proti AIDS.
Podle zpravodajky BBC Ishbel Matheson, která se konference zúčastnila, je i přes organizování podobných konferencí čím dál obtížnější udržet globální zájem o řešení krize.
Téma AIDS
V luxusních hotelích v Nairobi bylo živo. V recepcích se sdružovali nastrojení delegáti do družných skupinek, v bufetech byly podávány kuřecí křidýlka, která se musela neustále přihřívat. Kvapně napsané cedule ukazovaly cestu k dalšímu koktejlu - pardon, mám na mysli další tiskovou konferenci. A téma? Nemoc, která pustoší kontinent.
Jen v Keni zabíjí podle odhadů každou minutu jednoho člověka - virus, který udělal ze třinácti miliónů dětí sirotky. Hovořím o viru HIV a nemoci AIDS. AIDS v Africe je tak trochu jako sucho nebo hladomor nebo chudoba. Bez ohledu na snahy globálních organizací jakou je například OSN, se někdy zdá, že tyto katastrofy budou k Africe patřit vždycky.
Když se konference blížila, dělali jsme si starosti, zda vůbec může přinést nového? Zavolali jsme do londýnského ústředí. Slušně nás vyslechli, nicméně odpověděli: "Víte, téma AIDS jsme už dělali - George Bush byl v Africe a mluvil o tom, a také byla ta velká konference v Jihoafrické republice, že ano? Co k tomu můžeme přidat navíc?"
Unaveni soucitem
Takže co můžeme doplnit? Dovolte mi, abych vám vyprávěla příběh dvou dívek - Alice a Sarah. Nejsou to jejich pravá jména - změnila jsem je, abych chránila jejich soukromí. A Alice a Sarah nenajdete u koktejlů, ani na večeři během konference. Pokud si ale proklestíte cestu četnými prohlášeními, zprávami a projevy, které jako blizzardy vanou z těchto konferencí, zjistíte, že dívky podobné Alice a Sarah stojí uragánu. To kvůli jejich věku a pohlaví.
Obě jsou nezletilé - Alice je ve věku, kdy se z dívky stává žena. Statisticky patří k nejcitlivější skupině, které hrozí nákaza virem HIV. Alice je vysoká, štíhlá a vypadá trochu starší, než na svých třináct let. Mluvili jsme spolu v domě pracovníka místní charity, který se soustředí na ohrožené děti. Seděli jsme u stolu, čaj v šálcích před námi stydl a Alice odpovídala na otázky.
"Jak to vypadá u tebe doma?" "Bydlím s nevlastním bratrem", říká Alice.
"A co se děje?" "Každou noc přichází, aby mě zmlátil."
"Čím tě bije?" "Železnou tyčí."
"Proč?" "Protože chce po mě sex."
"Jak dlouho už?" "Od mých deseti let."
Dívám se na Alice - má opuchlou tvář, na rukou a nohou jí vystupují tmavé modřiny. Opatrně se ptám. "Alice, víš, jestli jsi nakažená virem HIV?" Dívka se zarazí a znejistí. Následuje dlouhé ticho. Nakonec říká: "Bojím se, že jsem nakažená, protože můj nevlastní bratr je nemocný".
Tíha chudoby
Podívejme se nyní přes celé Nairobi do jednoho z největších afrických slumů - Mathere. V šeré chatrči rozdělené špinavou dekou, která odděluje postel od gauče, sedí Sarah. Bydlí s matkou, která se snaží uživit jako švadlena.
Když se Sarah dostala do puberty, měla už chudoby po krk. Podobně jako jiné dívky v jejím věku toužila po módním oblečení a slušné stravě. Vrhla se na příležitostnou prostituci s muži, kteří jí mohli tyto věci zaplatit. Nakonec jí jeden z nich řekl, že trpí nemocí AIDS. Nechala si proto udělat test a zjistila, že je HIV pozitivní. Zeptala jsem se jí, jakou pro sebe vidí budoucnost? Opět následovalo dlouhé ticho. Slzy jí stékaly po hezké tváři. "Nevím, nebudu dlouho žít. Můj život bude krátký".
Útěk do Evropy
Hovořila jsem s několika matkami ze středních vrstev, které chtějí vyslat dcery do Evropy nebo Ameriky. Na kontinentu zaplaveném nemocí AIDS je puberta zkrátka příliš nebezpečná. Může se z ní stát trest smrti. Pro chudé dívky jako Sarah a Alice však neexistuje žádný únik. Bohužel se zdá, že pro Alice lze udělat jen velmi málo, aby se dalo zabránit jejímu nočnímu bití a znásilňování.
Když jsem ji opouštěla, její soused a sociální pracovník probírali, jak jí pomoci. Avšak všechny sirotčince, kam by se mohla uchýlit, jsou plné a legální proces je těžkopádný. Zatímco diskuse pokračuje, Alice stojí trochu stranou, poslouchá s rukama kolem těla. Třese se, i když je v poledním slunci horko.
Ishbel Matheson
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout