Nebezpečný zákon o extremismu

14. 8. 2002 - PRAHA [Infoservis]

I přes vzrůstající vlnu násilných útoků, udělali dosud ruští prokurátoři jen málo proto, aby zabránili zločinům z nenávisti spáchaných proti Kavkazanům, Židům, Rómům, Afričanům a jiným menšinám. Stěžují si na to, že zákony, které mají k dispozici, nejsou adekvátní. Jejich kritikové ale naopak tvrdí, že spíše zákony neumí správně používat. Podle nich nechybí zákon, ale politická vůle zákony aplikovat.

Vše se ale může nyní změnit. Prezident Vladimír Putin předložil svůj vlastní návrh zákona o extremismu a podařilo se mu ho protlačit skrze poslušnou Dumu v rekordním čase jednoho měsíce, a to i přes námitky komunistů, zemědělců, některých členů liberální strany Jabloko a několika dalších, kteří hlasovali proti tomuto návrhu. Rada federace (nejvyšší komora parlamentu) návrh zákona přijala, a tak ho prezident Putin bezpochyby zanedlouho svým podpisem potvrdí.

Základním rysem prezidentova zákona je jeho výrazně široká definice pojmu „extremismus“. Je přirozeně velmi složité najít přesnou právnickou definici, která by zahrnovala tento termín; obdobné problémy se vyskytly v mezinárodním právu s termínem „terorismus“ a „rasismus“. Ruské právo definuje tyto činy jako rebelství, terorismus a narušování veřejného pořádku. Podle nového zákona bude jakýkoliv projev xenofobie v oblasti etnické, náboženské nebo společenské, bez ohledu na vážnosti projevu nebo zda se bude jednat o projev veřejný nebo ne, nazýván „extremismem“.

Podněcování etnické nenávisti nebo ponižování etnické důstojnosti patří mezi trestné činy a tyto zločiny již součástí sbírky ruského trestního zákona jsou. Tento trestní zákon definuje ovšem tyto činy pouze v případě, že k nim dojde na veřejnosti, a jen tehdy, když je soud označí jako pro společnost nebezpečné. Nový zákon o extremismu taková vymezení neobsahuje. Znamená to, že v případě doslovného výkladu nového zákona může dojít k situacím, že i „jemné“ projevy xenofobie, které si zaslouží spíše morální odsouzení než trestní stíhání, nebo dokonce proslov, který je všeobecně přijímán, ale ne zcela politicky korektní, mohou být označeny jako „extremistický čin“.

Zákon ovlivní veškeré kategorie projevů, které by tímto měly být zakázány. Většina náboženských kazatelů si stěžují, že jejich věřící patří zvláště mezi ony „vybrané“ skupiny v rámci nového zákona. Může nastat situace, kdy budou napadáni za hlásání „nadřazenosti na základě náboženské víry“. Dennodenně dochází k různým charakterizacím projevů včetně frází jako „ruští byrokraté jsou podvodníci“ – bude i toto považováno za „extremismus“? Dokonce i takové osočení proti byrokratům může být považováno podle nového zákona za „propagandu méněcennosti na základě společenského původu“.

Budete-li chtít, můžete prakticky v jakýchkoliv ruských novinách nebo v projevu kteréhokoli veřejného činitele takový případ „extremismu“ najít.

Logicky vzato, jakákoliv pomoc nebo podpora extremismu může být považována za extremismus samotný. Na rozdíl od jiných zřetelněji definovaných formulací trestního práva, nový zákon ovšem nespecifikuje, že ten, kdo extremismus podporuje, si nemusí být vůbec vědom činů, kterým napomáhá. Například poskytnutí komunikačních služeb – tato podpora je v zákoně specificky vyčleněna. Znamená to, že jakákoliv komerční entita může nevědomky podporovat někoho, kdo bude později označen jako „extremista“. Pro obchod to jistě nevytváří bezpečné prostředí.

Všechny tyto problémy můžeme samozřejmě považovat pouze za výsledek legislativních omylů, kdyby zde ovšem nešlo také o to, že tento nejasný „extremismus“ přináší i extrémně kruté tresty. Propaganda nebo distribuce textů, které se někdo rozhode označit jako „extremistické“, se bude nyní považovat za kriminální zločin.

I když trestní řízení jednotlivců na základě článku 280 není zdaleka ještě na obzoru, už teď je jasné, že různé organizace a mediální publikace mohou čelit vážným problémům jenom z hrozby použití zákona. Nějaké občanské sdružení, odborová organizace nebo také noviny mohou být uzavřeny kvůli pár nepatrným projevům „extremismu“. A existuje-li vůle, bude velmi snadné je najít. Noviny, ve kterých vycházejí tisíce článků ročně, budou obzvláště napadnutelné.

V současné době redakce novin, které jsou známé tím, že budí nenávist vůči Židům a Čečencům, byla na pokyn soudu uzavřena dokonce ještě před tím, než zákon nabyl účinnosti. Zítra už se může ale jednat o noviny zastávající se menšin proti šovinistickým oficiálním představitelům, které se stanou terčem zájmu. Podle nového zákona může být občanským nebo náboženským organizacím zastavena činnost dokonce i bez soudního řízení pouze proto, že byla shromážděna různá obvinění proti nim a soud má šest měsíců na to, aby rozhodl. Je to velmi účinná metoda. Žalobce ani nebude muset nic dokazovat; i když prohraje, zákon mu dovoluje zkusit to v případě nové žaloby znova a to umožňuje obnovení zákazu činnosti dané skupiny nebo organizace. V případě neuposlechnutí oficiální výzvy na základě zákona, čelí tyto skupiny nebezpečí, že obdrží žádost o likvidaci.

Tyto extrémně ostré mechanismy umožňují vládě, aby potopila každou opravdovou radikální nacionalistickou skupinu. A stejně je těžké uvěřit tomu, že se tento nový zákon stane účinnějším než zákon již existující. Zásadní překážkou kontroly rasistických aktivit v Rusku je problém dokázat, že čin v sobě skrývá rasistický úmysl. Pro vyšetřovatelé a soudce je těžké určit, jestli slogan „Pryč s židáky“ opravdu „podněcuje etnický konflikt“. Ať už jsou uplatňovatelé zákona motivování náklonností vůči nacionalistům nebo neochotou vzít na sebe odpovědnost za politická rozhodnutí, stejně nový zákon spolu s jeho definicí, která je vzdálená jak polickému pojmu tak každodennímu významu slova „extremismu“, neznamená v podstatě žádnou pomoc.

Návrh zákona o anti-extremismu, který se pravděpodobně změní v zákon, pozitivně ovlivní pouze to, že upozorní na nedávnou vládní kampaň, což také brzy ztratí na své aktuálnosti stejně jako jiné iniciativy. Naopak negativní důsledky takovéto právní reformy se mohou stát účinnými na dlouhou dobu. Takový zákon poskytne volné pole působnosti pro korupci. Místní soudce může zakázat činnost neformální skupině tří lidí z důvodu nějakého nejasného druhu „extremismu“ a kdokoliv, kdo s nimi přišel do kontaktu, se může žalobci znelíbit. Někteří byrokraté (spíše místní než federální) by mohli zneužít takového zákona k pronásledování skupin nebo sdělovacích prostředků, které se jim jednoduše nelíbí. Nějakého oficiálního představitele by mohlo napadnout, že kdokoliv v opozici, nebo aktivisté na ochranu lidských práv nebo životního prostředí, by mohli být obviněni z xenofobie, když si dovolí ho kritizovat, nebo z „narušování bezpečnosti“ – vážný přestupek, který je již součástí ústavy, ale zároveň ne tak jasně stanovený. V textu nového zákona o extremismu je ale obsažený, a to bez jakéhokoliv komentáře.

Není lehké si představit, že si prezidentova administrativa neuvědomila, že nemůže-li být litera zákona dodržena, je nevyhnutelně aplikována selektivně. Nemůžeme s určitostí říct, co přimělo administrativu tak narychlo prosadit takový zákon. Můžeme pouze předpokládat, že byly dva důvody: vynalézt prostředky k odstranění nynějších extremistických skupin (tady jsou cílem spíše islámští radikálové v severním Kavkazu a v oblasti Volhy než ruští ultranacionalisté) a také demonstrovat účast v mezinárodních anti-teroristických koalicích. Policie, bezpečnost a další „mocná“ ministerstva se chopila příležitosti dosáhnout ještě více moci, a Kreml s tím souhlasil pravděpodobně z důvodů vnitřního politického boje. Už nyní se říká, že kritikové zákona jednoduše zbytečně panikaří. Ale není to pravda. Prezident Putin zákon ještě ani nepodepsal a už se ozývají hlasy pro uplatnění zákona proti scientologům (nedávno vyhráli soudní bitvu, ale určitě ne jejich poslední) stejně jako aktivistům za lidská práva. Nedávno byl Výbor pro lidská práva v Novorosijsku, nevládní organizace, která pomáhá meschetských Turkům v Krasnodarské oblasti vystaveným v současné době neustálé diskriminaci a odmítnutí statutu občanství, obviněn v místní televizi z „napomáhání extremistům za zahraniční peníze“ a „vměšování se do vnitřních záležitostí kraje.“ Vůdčí představitel skupiny byl předvolán před místní administrativu a bylo mu řečeno místoguvernérem: „Vyzkoušíme nový zákon o extremismu na vaší organizaci“. Za dva dny přišli policejní vyšetřovatelé do jejich kanceláře a shromažďovali jejích právní a finanční dokumenty.

I když došlo teprve k prvnímu takovému případu, který ani nevedl k vážné obžalobě, došlo k němu v době, kdy ještě zákon nebyl formálně přijat. Bohužel zkušenost ruské politiky tak často ukázala platnost Čechovy známé poznámky, že jakákoliv zbraň, která se objeví v prvním aktu, vystřelí na konci hry. S použitím takového tupého nástroje v boji proti extremismu za viditelného porušování občanských práv může Rusko podnítit právě ten fenomén, kterého se snaží zbavit.

nezávislý moskevský spisovatel a viceprezident nevládního výzkumného institutu Panorama . .

Alexandr Verchovskij

DISKUSE - KOMENTÁŘE: