Jihlavský festival dokumentárních filmů uzavřel snímek Setkat se s filmem
30. 10. 2006 - JIHLAVA [Econnect/JASF]
-Sdružení Auto*Mat před kinem Dukla/Foto Econnect/Tomáš Tetiva-
„Letošní ročník překonal ty předchozí jak v počtu akreditovaných účastníků, hostů a novinářů, tak i v hladkosti průběhu a intenzitě potlesků v sále. Mezinárodní festival dokumentárních filmů je dnes největším festivalem věnovaným autorskému dokumentárnímu filmu ve střední Evropě. Vedle soustavného zpřehledňování domácí a světové dokumentární tvorby překračuje festival své hranice nejrůznějším směrem,“ uvedl zakladatel a ředitel festivalu Marek Hovorka.
Jedním z nejmilejších hostů se stal legendární portugalský režisér Manoel de Oliveira, který se narodil v roce 1908 a je nejdéle žijícím a stále aktivním režisérem na světě. Tvořit začal ještě v éře němého filmu a jeho poslední hraný film měl premiéru letos na MFF v Torontu. Jihlavský festival ho ocenil cenou za celoživotní dílo, která rozmnoží jeho sbírku více než stovky dalších ocenění.
„Oliveirova vitalita a schopnost nezaostávat za moderními trendy dané doby nebo je dokonce do velké míry spoluurčovat jsou obdivuhodné. Na přelomu 20. a 30. let 20. století byl označován za jednoho z nejvíce okouzlujících herců své doby. Jeho první hraný film Aniki-Bobó z roku 1942 bývá označován za předchůdce hnutí neorealismu,“ uvedla tisková mluvčí festivalu Andrea Slováková.
Cenu za nejlepší světový dokumentární film získal snímek bosenského režiséra Nedžada Begoviće Úplně osobní. Se svérázným humorem vypráví ve svém dokumentárně-hravém snímku historky z dětství v titovské Jugoslávii i zážitky z války, která provázela její rozpad. V první osobě vyprávěný film vychází ze zevrubného pozorování života režisérovy rodiny. Jeho manželka už dávno ví, že všechno utratí za své sny. Jejich dcery, rodiče a příbuzní se i proti své vůli stávají hrdiny satirického fejetonu, který zkušenost války líčí po svém.
Jako nejlepší středoevropský dokumentární film porota ocenila získal snímek polského režiséraMarcina Koszałka Celý den spolu. Tento snímek měl původně být obrazem jednoho dne v životě japonské ženy. Výsledkem je jemným humorem prodchnuté vyprávění o tom, jak se polským filmařům z původního záměru nepodařilo realizovat skoro nic. Paní Otake je stále zaneprázdněná a filmaře odkazuje na později; když už se konečně zdá, že o sobě začne vyprávět, tak se rozpovídá o krajině za oknem. Film je pozoruhodný v onom nesetkání se, které se stalo jeho základní (a zábavnou) osou.
Zvláštní cenu poroty v sekci středoevropských filmů získal snímek rakouského režiséra Nikolause Geyrhaltera Chléb náš vezdejší, který tematizuje odlidštěnost současné průmyslové výroby potravin za pomoci moderních technologií. Hypnotické sekvence ukazují stroj, který dokáže setřást olivovník za patnáct sekund, stroje na vyvrhování ryb nebo kastrování selat, surrealistické lány optimalizované pro další stroje, sterilní boxy chladírenských zařízení. Vše je určeno pro maximální efektivitu velkovýroby. Stroje ztělesňují současnou výrobu potravin, vše živé sehrává jen podpůrnou roli.
Nejlepším letošním českým dokumentem se stal snímek Jana Šikla Nízký let, jehož zdrojem byl amatírský rodinný film. Materiál, který byl v době svého vzniku důležitý pro úzký okruh lidí, přináší dnes v detailech a naladění výlučná (neoficiální) svědectví o historii. Nízký let vypráví příběh Táni a Václava od konce padesátých let do začátku normalizace. Václav byl stíhacím pilotem československé armády. Jeho žena přijala roli důstojnické paničky a po čase jej i s rodinou následovala do Sovětského svazu. Nevěra a alkoholismus ale manželství pomalu rozleptávají.
Podle hlasování se divákům nejvíce líbil film Lindy Jablonské Kupředu levá, kupředu pravá, který bude mít tento čtvrtek oficiální premiéru v kině Světozor. Dokument přináší svědectví o mladých lidech, kteří svoje přesvědčení realizují v rámci organizací Mladých konzervativců nebo Komunistického svazu mládeže. Snímek mapuje jejich aktivity ve volebním roce a prostřednictvím šestice hrdinů dovoluje nahlédnout do života lidí, které ovlivňuje nekritické přijetí idejí či ideologie.
Pokud se na filmy nedostanete do kina, máte také příležitost si celou řadu snímků stáhnout za adekvátní poplatek z internetu prostřednictvím stránek projektu Doc Air, který byl oficiálně spuštěn 1. srpna 2006. Od zahájení své činnosti stránky Doc-Airu zaplnilo kolem 50 dokumentárních filmů, například díla režisérů: Karel Vachek, Martin Mareček, Helena Třeštíková, Jan Gogola, Marko Škop, Peter Kerekeš, Sergej Loznica, Angus Reid a dalších.
Doc Air je výjimečným autorským a producentským počinem občanského sdružení JSAF, které pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava. Navazuje na dlouhodobou činnost JSAF směřující k podpoře autorského dokumentárního filmu ze střední a východní Evropy, zdůrazňování důležitosti autorské odlišnosti, a zároveň blízkosti v možnostech přístupu k filmům ve Východní a Západní Evropě.