Ulice lidem?

10. 12. 2002 - PRAHA [Econnect]

V netradičním výstavním prostoru kavárny je vystaveno asi 60 fotografií, které vznikly během čtyř měsíců. Na první pohled nám mohou obrázky připadat „normální“, ničím se nevymykající. Obrazy lidí proplétajících se mezi tramvajemi, úzké uličky, které zbyly chodcům po zaplnění automobily, a děti, které si hrají na ulici mezi betonovými šedivými bloky domů, vidíme kolem sebe téměř každý den. Dáme-li všechny ty jednotlivosti dohromady, zjistíme, že město se stává jednou velkou překážkou pro klidný a bezpečný život. Zvykli jsme si na všechny ty překážky a nástrahy městského života? Přijali jsme tento způsob života jako nutný či dokonce normální?

Petr Baran je filmař a tvůrce výtvarných fotografií. Soubor reportážních fotografií Město – místo pro lidi vznikl v rámci programu Doprava pro 21. století – společného programu Nadace VIA a Nadace Partnerství. Cílem programu je podporovat projekty, které přinášejí originální udržitelná řešení v dopravě, nevládní organizace zabývající se dopravou a získávání zkušeností ze zahraničí. Hlavním cílem projektu je prezentovat nejnovější poznatky o dopravě a přispívat k rozvoji veřejné osobní dopravy, cyklistiky a chůze ve snaze nalézt rovnováhu mezi jednotlivými druhy dopravy.

Výstava na internetu

Výstava, jež můžete navštívit na stránkách Centra pro dopravu a energetiku , se měla původně konat v listopadu 2000 v nízkopodlažním autobusu na Staroměstském náměstí v Praze. Komise Rady zastupitelstva ji však absurdně nepovolila a organizátoři se proto rozhodli zpřístupnit ji alespoň na internetu.Výstava formou výstižných fotografií a komentářů upozorňuje na dopravní problémy ve městě, které se ve většině případů váží na stále rostoucí počty automobilů.

Autorům expozice nešlo jen o opakování známých skutečností – totiž že auta smrdí, vydávají hluk a zabíjí kolem tisíce lidí ročně. Cílem je přimět návštěvníka k hlubšímu zamyšlení: „Automobil v dnešní době zdaleka neznamená jen dopravní prostředek. Mít drahý, velký a silný automobil je znakem dobrého společenského postavení. Společnost, která si na nejnebezpečnějším a ekologicky nejméně šetrném způsobu dopravním prostředku takto zakládá, by měla být předmětem psychiatrického výzkumu.“

Výstava nejen kritizuje, ale nabízí příklady pozitivních řešení , která ovšem nekončí pouze vytlačením aut z chodníků a ulic. I povodně v Praze dobře ukázaly, co se stane s prostorem, z něhož zmizí auta – za hezkého počasí bylo vidět do té doby nezvyklé množství lidí, jež se procházejí po nábřeží, lidé také „objevili“ lavičky jindy zející prázdnotou.

Alena Mejstříková
Petra Kolínská