Češi pomohli ženám na Jávě s obnovou živobytí po letošním zemětřesení
20. 12. 2006 - PRAHA [Člověk v tísni/Econnect]
Minulý týden byla dokončena první část projektu na pomoc postiženým – místním obyvatelům byla předána bambusová multifunkční hala, která slouží především jako výrobní místo pro drobné ženské podnikatelky, které přišly o dům a nemají tak kde svou činnost provozovat. Dále je v hale umístěna knihovna pro děti, dětské volnočasové centrum s bazénem a jelikož jde o jednu z mála staveb se střechou v celé oblasti, slouží také jaké místo pro nejrůznější setkání a kulturní akce. Ženy, které při zemětřesní přišly o své výrobní nářadí, dostaly díky SOS Jáva nářadí nové nebo jim bylo opraveno to, jež poničily padající zdi jejich domů.
„Jsou to hlavně švadleny, majitelky obchůdků se smíšeným zbožím, kadeřnických salónů, farmářky, výrobkyně cihel a provozovatelky pojízdných prodejen, které si vozí v koši na kole a objíždějí s ním okolní vesnice,“ říká Wajita, předsedkyně ženského družstva SETARA, jehož jsou obdarované ženy členkami. Ženy si tak domů odnášely zejména váhy, motyky, zrcadla, proutěné koše či šicí stroje. „Místní ženy si téměř vše organizovaly samy. Samy si také odhlasovaly, jakou pomoc potřebují nejvíce. Družstvo, s nímž spolupracujeme, funguje už od roku 1998. Podporovat ženy přitom znamená podporovat celé rodiny, protože ženy jsou v krizových situacích silnější a aktivnější,“ vysvětluje Markéta Kutilová z Člověka v tísni.
Díky příspěvkům Čechů na sbírku SOS Jáva tak mohlo obnovit svá živobytí 263 žen. Všechny členky družstva dostaly i potravinovou pomoc a materiál na stavbu nových domků. „Hned zítra zase vyjedu, doufám, že mojí zákazníci přežili. Po okolí prodávám různé drobnosti pro domácnost jako třeba mýdlo, ale to víte, moc to není, měsíčně si vydělám tak 150 000 rupií (350 korun),“ říká Lia, která dostala proutěný koš na kolo a klobouk proti slunci. Denně podle svých slov najede deset kilometrů.
Při zemětřesení v centrální oblasti Jáva zahynulo více než 6 000 lidí, zničeno bylo přes půl milionu domů. Do dnešního dne jich bylo obnoveno jen několik stovek, většina lidí stále žije ve stanech nebo bambusových chýších. Na řadě míst ještě nebyly odklizeny trosky. Vláda dosud lidem nevyplatila slíbenou pomoc, a tak jsou odkázáni na sebe a humanitární organizace.