Zákaz vývozu rtuti z EU o krok blíže
21. 5. 2007 - PRAHA/BRUSEL [Společnost pro trvale udržitelný život / Arnika]
Společná tisková zpráva European Environmental Bureau (EEB), Health Care Without Harm Europe (HEAL), Health and Environment Alliance (HEAL) a Zero Mercury Working group uvádí, že úpravy schválené výborem by mohly pomoci odstranit mezery v návrhu Komise a že by mohly přispět k tomu, aby se z EU nevyvážely do rozvojových zemí výrobky, které unie na svém území zakázala vzhledem k jejich zdravotním nebo ekologickým rizikům.
Nevládní organizace také uvítaly stanovisko výboru europarlamentu, že členské státy a klíčové průmyslové sektory (zejména chemický průmysl zabývající se výrobou chlóru zastaralou technologií amalgámové elektrolýzy) by měly pravidelně poskytovat informace o osudech rtuti.
Ravi Agarwal z indické nevládní organizace Toxics Link uvítal názor výboru EP, že EU by měla poskytnou technickou a finanční pomoc rozvojovým zemím a nevládním organizacím k zavedení opatření pro snížení emisí a pro omezení používání rtuti.
O rtuti (vybráno ze stránek Arniky)
- Rtuť je velmi toxická látka, jejímž vlivem dochází ke zničení či porušení struktury bílkovin v buňkách. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem.
- Rtuť se do těla dostává vdechováním, zažívacím traktem a difúzí pokožkou. Z těla se vylučuje až několik let. Byla nalezena například i v mléce kojících žen, které byly v kontaktu s tímto kovem.
- Největší a nejnebezpečnější zdroje rtuti představuje chemický průmysl a to zejména chemické podniky, ve kterých se rtuť používá při výrobě alkalických hydroxidů a chloru.
- Na území ČR se nachází dva rozsáhlé chemické koncerny, kde je rtuť stále používaná jako pomocná látka během výroby chloru a louhu, a oba se nachází v blízkosti našeho největšího vodního toku - řeky Labe. Těmito podniky jsou Spolana, a.s. Neratovice a Spolchemie Ústí nad Labem.