Na Forum 2000 přijede Shirin Ebadi

4. 10. 2007 - PRAHA [GITA]

Publikum tradiční podzimní konference má v pondělí 8. října možnost poslechnout si příspěvek íránské advokátky do debaty o svobodě a odpovědnosti v mezinárodním právu. Forum 2000 se lidsko-právní problematice věnuje již jedenáctým rokem. Letošní ročník je tematicky zaměřen na svobodu a odpovědnost. Jejich různé aspekty budou diskutovány v rámci čtyř panelů zaměřených na svobodu a odpovědnost v politice, mezinárodním právu, médiích a v podnikání.

Panel, na němž Shirin Ebadi vystoupí, začíná 8. října přesně v poledne v pražském paláci na Žofíně. Jako druhý ústřední řečník zde vystoupí bývalý prezident Chile Ricardo Lagos a u kulatého stolu bude mimo jiné sedět i bývalá ministerská předsedkyně Kanady Kim Campbell, která vloni hovořila o potřebě aktivně prosazovat rovnoprávnost žen.

V rámci konference se koná řada doprovodných akcí, z genderového hlediska je zajímavá především debata o roli žen v mírových procesech, kterou spolupořádá Forum 50%. Odehraje se v úterý 9. října v Goethe institutu od 16.30 hodin. Bližší informace ke konferenci a doprovodném programu najdete na webových stránkách Fora 2000.

Přes podobné nekonformní diskuze je bohužel faktem, že žen řečnic vystupuje na Foru 2000 stále ještě málo. O to vzácnější je hostování Shirin Ebadi, která zasvětila svůj život boji za lidská práva, zejména pak práva žen a dětí. Za svůj přínos byla také jako první Íránka a první muslimská žena vůbec vyznamenána Nobelovou cenou míru, a to k nevoli mnoha představitelů íránského totalitního režimu.

Ebadi velmi otevřeně hovoří o tom, že jí několikrát vyhrožovali zabitím. Vraždou skončil život mnoha stoupenců a stoupenkyň opozice, jejichž rodiny obhajovala a stále hájí. Jak řekla kdysi pro BBC: „Každý člověk, který usiluje o dodržování lidských práv v Íránu, musí žít ve strachu od narození do smrti. Ale já se naučila svůj strach překonat.“

Vystudovaná právnička se v roce 1975 stala první Íránkou, zastávající funkci soudkyně. Pár let poté, v roce 1979, ale přišla Íránská revoluce. Konzervativní klerici nastolili totalitní režim potlačující práva žen. Mimo jiné zakazoval, aby žena byla soudkyní, a tak byla Ebadi suspendovaná z tehdejšího místa předsedkyně soudu na místo sekretářky. Přes houževnaté podávání stížností dovolávajících se nápravy nemohla důstojně pracovat ve svém oboru až do roku 1993.

Nebyla by to však Shirin Ebadi, aby se nepřízní osudu nechala zastavit. Nucené volno využila k psaní knih a článků, které ji v zemi proslavily. Poté, co získala zpět právnickou licenci, jala se hájit lidská práva naplno. V režimu, jenž přiznává svědectví ženy poloviční hodnotu než svědectví muže, zastupuje rodiny zavražděných stoupenců a stoupenkyň liberálně smýšlející elity, politické vězně a vězenkyně, děti, obviněné ze zločinů. Věnuje se ale i případům cenzury médií.

Za procesy, v nichž hájila práva žen, zmiňme kauzu Zahry Kazemi, jež vzbudila mezinárodní pozornost. Nezávislá íránsko-kanadská fotoreportérka zemřela v íránské vazbě po svém zatčení za politicky nevhodné fotografování. Přestože oficiální autority trvají na verzi, že smrt Kazemi byla nehodou, Shahram Azam, lékař, jež ohledával její mrtvé tělo, vypověděl, že se stala obětí znásilnění a mučení, které jí způsobilo řadu zranění včetně fraktury lebky. Azamovi se podařilo uprchnout do Kanady, kde zažádal o azyl. Zahra Kazemi získala in memoriam cenu za odvahu, s jakou bojovala za právo na svobodu projevu. Její vrazi, přes veškeré snahy, ale unikají spravedlnosti dodnes.

Ne všechny kauzy ale končí do ztracena. Ebadi stojí za nedávným úspěšným propuštěním Haleh Esfandiari, americké vědkyně íránského původu, z teheránského vězení. Esfandiari na akademické půdě i mimo ni otevírala diskuzi o lidských právech v Íránu, zvláště kritizovala postavení žen po islámské revoluci a vyzývala Íránky k tomu, aby se aktivizovaly v boji za svá práva.

Esfandiari přepadli neznámí útočníci, když přijela do Teheránu navštívit svou matku, a ukradli oba její pasy. Proto nemohla vycestovat ze země, a když se dožadovala nápravy, následovalo několik měsíců, kdy byla denně až osm hodin vyslýchána a nucena k přiznání protistátní činnosti. Nakonec došlo k jejímu zatčení a uvěznění na 110 dní. Po svém propuštění, v němž hrála její dlouholetá známá Shirin Ebadi nezastupitelnou roli, opustila Írán.

Snaha podpořit demokratické procesy v íránské společnosti vedla Ebadi též k zastupování dětí. Porušování jejich práv vypovídá mnohé o genderové nerovnosti v současném Íránu. V této zemi jsou totiž ženy formálně zodpovědné za své činy již od devíti let věku, muži pak od patnácti let. Kromě dvojího metru, jímž je měřeno pohlavím, vypovídají tyto hranice o porušování mezinárodních konvencí chránících práva dětí.

Za svůj významný přínos k prosazování lidských práv a demokracie v Íránu získala Shirin Ebadi ocenění mnoha mezinárodních institucí. Tu nejvyšší, Nobelovu cenu míru, získala v den 55. výročí Všeobecné deklarace lidských práv. V tehdejším projevu hovořila o symbolické hodnotě svého ocenění pro všechny ženy, jež si uvědomují svá práva a usilují o jejich naplnění. Vlastní ocenění pojala jako důležitý apel, aby v sebe věřily a dál aktivně čelily patriarchálnímu bezpráví, jehož existence nemůže být věčná. Cesta k zastavení násilí musí dle Ebadi vést skrze respektování a praktikování rovnoprávnosti všech lidských bytostí nezávisle na rase, genderu, národnosti nebo sociálním statusu. Pojďme si tedy poslechnout, co o ní řekne nadcházející pondělí.

Tereza Hendlová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: